Avro Lancaster

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Avro Lancaster
Lancaster během výročí bitvy o Británii
Lancaster během výročí bitvy o Británii
Určení Těžký bombardér
Výrobce Avro
Šéfkonstruktér Roy Chadwick
První let 9. ledna 1941
Zařazeno 1942
Vyřazeno 1963 (Kanada)
Uživatel Royal Air Force
Aéronavale RAAF RCAF
Vyrobeno kusů 7377 kusů
Cena za kus £ 45-50 000 na začátku
£1,3-1,5 mil. v r. 2005
Varianty Avro Lancastrian

Avro 683 Lancaster byl čtyřmotorový bombardér používaný během druhé světové války britským Královským letectvem. Byl jedním z nejvýznamnějších typů, které během války sloužily v RAF, a tvořil páteř britského Bomber Command v druhé polovině války (dá se říci, že v této funkci nahradil typ Vickers Wellington). Poprvé byl bojově nasazen roku 1942, až jako poslední z trojice britských těžkých čtyřmotorových bombardérů sloužících v Bomber Command (vedle typů Short Stirling a Handley Page Halifax).

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Konstrukce Lancasteru vycházela z dvoumotorového bombardéru Avro 679 Manchester I, který byl handicapován nevyzrálými a nedostatečně výkonnými motory Vulture, ale protože stroj jinak měl dobré vlastnosti, tak bylo rozhodnuto letoun přepracovat pro jiné pohonné jednotky. U stroje bylo použito zvětšené křídlo (na původní centroplán byly připojeny zvětšené vnější části) a stroj dostal čtyři motory Rolls-Royce Merlin (první prototyp poháněly motory Merlin X).

První prototyp (BT308) poprvé vzlétl z letiště v Ringway 9. ledna 1941 ještě se třemi svislými ocasními plochami. Na konci ledna byl zkoušen ve Výzkumném ústavu letadel a výzbroje v Boscombe Down ve Wiltshiru. Nový typ, který nesl tovární označení Type 683, zprvu nesl jméno Manchester III, to bylo později změněno na Lancaster Mk.I. Druhý prototyp (DG595) byl dokončen v květnu s plnou výzbrojí deseti kulometů ve čtyřech střeleckých věžích a s rozšířenou pumovnicí.

První sériový Lancaster Mk.I byl zalétán 31. října 1941 ve Woodfordu. Během výroby obdržely pozdější série Mk.I řadové dvanáctiválcové, kapalinou chlazené motory Rolls-Royce Merlin 22 s vyšším plnícím tlakem, v ještě pozdější výrobní sérii byly instalovány pohonné jednotky Merlin 24. Celková produkce dosáhla 3434 strojů.

Letouny stavěly i firmy Vickers a Armstrong Whitworth a na konci války je vyráběla i firma Austin v Birminghamu. 300 letounů verze Mk II bylo vyrobeno s čtrnáctiválcovými dvouhvězdicovými vzduchem chlazenými motory Bristol Hercules VI s výkonem 1275 kW (později vyrobené stroje dostaly motory Hercules XVI). Prototyp Lancasteru Mk.II poprvé vzlétl 26. listopadu 1941 a byl rovněž zkoušen v Boscombe Down.

Od léta 1942 přicházely do Británie americké licenční motory Packard Merlin. Jejich varianty Merlin 28, 38 a 224 byly montovány do draků letounů rozpracovaných v sériové výrobě, z níž pak stroje vycházely pod označením Lancaster Mk.III. Tímto způsobem vzniklo celkem 3030 "trojek".

V roce 1944 bylo vyrobeno šest letounů Lancaster Mk.VI s motory Merlin 84.

Verze Lancaster Mk.VII z dubna 1945 se od Mk.III lišila jinak umístěnou střeleckou věží na hřbetě trupu.

V Kanadě se vyráběla u společnosti Victory Aircraft Ltd. v Maltonu verze Mk X s motory Merlin 28 (pozdější dostaly motory Merlin 38 nebo Merlin 224), které v licenci vyráběla automobilka Packard. Zde bylo vyrobeno od března 1943 do roku 1945 430 těchto strojů.

Lancaster roku 1944 svrhuje pumy na Duisburg

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

Lancastery v letech 1942–1945 provedly přes 156 000 operačních letů a svrhly okolo 608 000 anglických tun (angl. tuna je 2240 liber, tedy cca 1016 kg) pum. 3249 Lancasterů bylo ztraceno v boji. Alespoň 34 nebo 35 strojům se podařilo dokončit 100 a více operačních letů! (Což je velice ojedinělý výkon — kupř. pouze tři Halifaxy dosáhly „stovky“.) Jeden stroj dosáhl dokonce počtu 140 operačních letů a přežil válku, ale roku 1947 byl sešrotován (ze „stovkových“ Lancasterů se ovšem jeden zachoval až do dnešních dnů — je exponátem britského RAF Museum v Hendonu, na okraji Londýna).

Mezi nejznámější akce Lancasteru patří Operace Chastise, kdy byly prolomeny dvě přehrady na řekách Möhne a Eder v Porúří, které provedlo 19 Lancasterů 617. squadrony v květnu 1943, nebo potopení bitevní lodi Tirpitz zásahem pum Tallboy ráže 5352 kg v norských vodách 12. listopadu 1944. Na sklonku války se počítalo s jejich bojovým nasazením v Pacifiku (v rámci tzv. Tiger Force), ale k tomu již pro rychlý konec války v Pacifiku nedošlo. Průměrný Lancaster vydržel v bojích nad Evropou 2 týdny, než byl sestřelen.

Dva Lancastery jsou letuschopné dodnes.

Verze[editovat | editovat zdroj]

Avro Lancaster, Rotterdam Airshow, 1985
  • Mk I
  • Mk I Special
  • Mk II
  • Mk III
  • Mk III Mod. 464
  • Mk IV
  • Mk V
  • Mk VI
  • Mk VII
  • Mk X

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Nákresy Avra Lancasteru

Data podle: Němeček [1]

Lancaster B Mk.I[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 7 mužů
  • Rozpětí: 31,11 m
  • Délka: 25,25 m
  • Nosná plocha: 120,50 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 14 500 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 31 900 kg
  • Maximální rychlost: 455 km/h
  • Dostup: 7500 m
  • Čas výstupu do výšky 6100 m: 41,6 minuty
  • Dolet: 2650-4200 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 8 (resp. 10) kulometů Browning ráže 7,7 mm, ve třech (resp. čtyřech) motoricky ovládaných střeleckých věžích
  • maximálně 10000 kg pum

Pohonné jednotky[editovat | editovat zdroj]

  • čtyři kapalinou chlazené vidlicové dvanáctiválce Rolls-Royce Merlin XX
  • každý o výkonu 1280/1460 hp (954,4/1088,7 kW)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla (3). 3. vyd. Praha : Naše vojsko, 1992. ISBN 80-206-0117-1. S. 312-313.  

Prameny[editovat | editovat zdroj]

  • Václav Němeček: Vojenská letadla (3), Naše vojsko, Praha, 1992 (vydání 3., upravené a doplněné), ISBN 80-206-0117-1
  • SCHMID, Jaroslav. Stíhací a bombardovací letadla Velké Británie 1939-45. Plzeň : Fraus, 1995. 68 s. ISBN 80-85784-37-8.  
  • NICCOLI, Riccardo. Letadla Nejvýznamější současné i historické typy. Praha : Ikar, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x.  
  • GENF, S. A.. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji : Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 36, 56, 170 a 241.  
  • GUNSTON, Bill. Bojová letadla II. světové války. Praha : Svojtka&Co., 2006. 479 s. ISBN 80-7237-203-3.  
  • TUBBS, D.. Bombardér Lancaster. Praha : Naše vojsko, 1994. 89 s. ISBN 80-206-0188-0.  
  • GREEN, William; SWANBOROUGH, Gordon. Kamufláže Vojenská letadla. Praha : Svojtka&Co., 2001. 208 s. ISBN 80-7237-438-9.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]