Aero A-304

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Aero A-304
Aero A-304
Aero A-304
Určení průzkumný letoun a lehký bombardér
Výrobce Aero
Šéfkonstruktér Antonín Husník
První let 1937
Zařazeno 1938
Uživatel Československé letectvo
Bulharské letectvo, Luftwaffe
Vyrobeno kusů 19
Vyvinuto z typu Aero A-204
Další vývoj Aero A-300
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aero A-304 byl československý průzkumný a lehký bombardovací letoun vyvinutý v druhé polovině 30.let 20.století. továrnou Aero, továrna letadel, dr. Kabeš, Praha-Vysočany.[1]

Aero A-304 (prototyp 1937)

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Československý průzkumný letoun a lehký bombardovací letoun Aero A-304 má svůj vzor v dopravním letadle Aero A-204, které vzniklo na základě požadavků ČSA z roku 1935. Na továrnu Aero se únoru 1935 obrátily ČSA s požadavkem na konstrukci a výrobu rychlého dopravního letounu pro dvoučlennou posádku a 8 cestujících na přepravní vzdálenost až 900 km. Továrna Aero chtěla na tomto letounu použít motor Walter Super Castor, avšak ČSA si vyžádaly instalaci starších a méně výkonných motorů Walter Pollux II. Továrna Aero představila v březnu 1936 dopravní letoun Aero A-204 se dvěma motory Walter Pollux II, ale prototyp (OK-BAA) přes pozitivní výsledky testů nedošel u ČSA ani u ministerstva národní obrany (MNO) uznání a k objednávce od ČSA nedošlo. Letecká společnost ČSA nakonec dala přednost britským letounům Airspeed Envoy.

V roce 1936 byla vydána Specifikace MNO pro nový vojenského letounu, typu III. Ta se týkala zejména konstrukce třímístného průzkumného a pozorovacího letounu krátkého dosahu. Soutěže se zúčastnily tři firmy, které nabídly letouny: Letov Š-50, ČKD-Praga E-51 a Aero A-304.[2] Prototyp A-204 zakoupilo MNO. Práce v Aeru - podporované MNO - pokračovaly. Práce nepřišly až tak vniveč, protože MNO si v roce 1937 objednalo vojenskou verzi tohoto letounu, která pak dostala označení Aero A-304. Výsledkem byl stroj Aero A-304 konstruktéra Ing. Antonína Husníka, který úspěšně zakončil v prvé polovině roku 1938 vojenské zkoušky. V ústavu VTLÚ se zkoušel stroj s označením S19.[3]

Walter Super Castor I-MR (1936)

Úspěšnou objednávkou MNO však vývoj neskončil. V březnu 1938 byl v Aeru ukončen vývoj letounu A-404 se dvěma motory Walter Sagitta I-SR, ale ke stavbě těchto letounů už nedošlo. Veškerá kapacita v Aeru byla upřena na vývoj vlastního rychlého středního bombardéru Aero A-300 a přípravu výroby licenčních letounů B-71.[4]

Popis letounu[editovat | editovat zdroj]

Jednalo se o čtyřmístný dvoumotorový dolnoplošník smíšené konstrukce se zatahovacím podvozkem záďového typu a s ostruhou. Letoun měl celokovovou trup potažený částečně plátnem a duralovými plechy. Měl čtyřmístnou kabinu a byl využíván jako průzkumný/pozorovací letoun.[5] Byl na něm sice patrný původ v civilním dopravním stroji Aero A-204, ale v předválečném období byl dovybaven zbraňovými systémy (1 × 7,92mm pohyblivý kulomet vz. 30 v zasklené přídi, 1 × kulomet vz. 30 ráže 7,92mm v otočné střelecké věžičce na hřbetu letadla, 1 × 7,92mm pohyblivý kulomet vz. 30 v podlaze střeleckého prostoru pod trupem). V lehké bombardovací verzi unesl 300 kg pum.[4]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Letouny v množství 15 kusů byly dodány československému vojenskému letectvu a patřily k jeho nejmodernějším strojům. Projevilo o ně zájem i Rumunsko a Řecko, avšak na podzim 1938 bylo jednání v důsledku mnichovské dohody přerušeno. MNO dále rozšířilo původní objednávku na 19 kusů, ale série se dostavovala až po 15. březnu 1939. Po okupaci Čech, Moravy a Slezska nacistickým Německem v březnu 1939 ukořistila letouny Luftwaffe, která je používala v Prostějově (Flugzeugführerschule A/B 71 - FFS A/B 71)[6] k výcviku osádek, dopravu kurýrních zásilek a význačných osob. V roce 1941 jeden letoun (bulharským letectvem nazývaný "Pelikán") zakoupilo Bulharsko, které letoun A-304 používalo k pobřežní hlídkové službě do roku 1943.[7]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Data dle[4]

Aero A-304 (třípohledová skica)

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 3
  • Rozpětí: 19,20 m
  • Délka: 13,20 m
  • Nosná plocha: 45,20 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 3 000 kg
  • Vzletová hmotnost: 4 355 kg
  • Pohonná jednotka: 2 × hvězdicový vzduchem chlazený devítiválcový motor Walter Super Castor I-MR
    • nominální, jmenovitý výkon: 294,1 kW / 400 k při 2200 ot/min
    • vzletový, maximální výkon: 338,2 kW / 460 k při 2200 ot/min
    • nominální výkon ve výšce 1800 m: 316,2 kW / 430 k při 2200 ot/min

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 325 km/h
  • Cestovní rychlost: 290 km/h
  • Dostup: 6 300 m
  • Stoupavost: 6,7 m/s, 12,3 min do 5000 m
  • Dolet: 1 200 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FLIEGER, Jan. Aero A-304 [online]. Nelehozeves: Občanské sdružení valka.cz, 15.4.2004 [cit. 2019-11-29]. Dostupné online. 
  2. A-304 [online]. Уголок неба (airwar.ru), 2017 [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. 
  3. VYMĚTAL, Ladislav; ŠPELINA, Jožka. 85 let ve službě letectví [online]. Praha: VZLÚ, 2007 [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. 
  4. a b c NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, III. 368 s. S. 94-96, 252-253.
  5. KAČER, Miroslav. Aero A-304 [online]. http://www.palba.cz, 14.9.2009 [cit. 2019-02-27]. Dostupné online. 
  6. ČERNOŠEK, Jiří. Prostějovské letiště I. [online]. letecka-historie.cz [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. 
  7. VINAŘ, Luboš. Aero A-304 [online]. Nalžovice: Luboš Vinař, www.vinar.cz [cit. 2019-02-27]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KUČERA, Pavel. (2019) Československé prototypy 1938 - Aero A-204, A-300, A-304. JAKAB, 52 s. ISBN 978-80-7648-002-5
  • GREEN, William. (1967) War Planes of the Second World War: Volume Seven Bombers and Reconnaissance Aircraft. London: Macdonald

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]