HC-2 Heli Baby

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Aero HC-2 Heli Baby)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
HC-2 Heli Baby
HC-2 Heli Baby
HC-2 Heli Baby
Určenílehký cvičný a spojovací vrtulník
VýrobceMoravan Otrokovice
ŠéfkonstruktérJaroslav Šlechta[1]
První let3. prosince 1954
Zařazeno1959 HC-2 ČSLA; 1963 HC-102 aerokluby Svazarmu
Vyřazeno1960 HC-2 z ČSLA; 1970–1972 HC-102 z aeroklubů Svazarmu
Výroba1958-1962[2]
Vyrobeno kusů2 prototypy HC-2

15 sériových HC-2 přestavěných na HC-102

20 sériových HC-102
VariantyHC-102
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HC-2 Heli Baby byl lehký cvičný a spojovací vrtulník pro dvě osoby, celokovové konstrukce, s jedním třílistým rotorem s dřevěnými listy, poháněný pístovým motorem. Jednalo se o první a jediný československý sériově vyráběný vrtulník (včetně jeho modernizace HC-102). Z pozdější doby je možno najít i dodatečně vzniklá označení Aero HC-2, VZLÚ HC-2, nebo Moravan HC-2. V době svého vývoje, sériové výroby i provozu však byl veden pouze pod označením HC-2, odkazujícím na konstrukční skupinu kde vznikl, bez specifikace výrobce prototypů, nebo sériových kusů, respektive držitele typového certifikátu (více viz záložka Diskuse).

Aero HC-2 Heli Baby v NTM

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

HC-102 - rotor
Aero HC-102 v leteckém muzeu v Praze - Kbelích.

Vývoj vrtulníku byl zahájen koncem 40. let 20. století v konstrukční skupině ing. Jaroslava Šlechty.[1]. Jeho konstrukční skupina, původně působící v pražské Pragovce, se koncem čtyřicátých let přesunula do jedné z budov bývalého závodu Aero ve Vysočanech (v té době Letecké závody n. p. Výrobna II Vysočany), do tzv. Sdružených konstrukcí, kde se z ní stala skupina LC, zaměřená na konstrukci vrtulníků. Od roku 1952 zde pokračovala činnost konstruktérů pod hlavičkou Ústřední konstrukce. Později, v roce 1954, se konstruktéři opět přesunuli do nově založeného VZLÚ, kam teď spadali i organizačně. Stavba prvního prototypu začala roku 1951 v prototypové dílně Aera ve Vysočanech a první upoutaný let stroje proběhl 3. března 1954. První skutečný let se uskutečnil 3. prosince 1954, ještě s dvoulistým rotorem, který ale způsoboval vibrace a byl proto záhy nahrazen třílistým. V tomto provedení byl krátce označen jako HC-2A, ale později se označení vrátilo zpět na HC-2. To již ale i prototypová dílna přešla do svazku VZLÚ v Letňanech. Tam se stavěl i druhý prototyp, který poprvé vzlétl 13. srpna 1955. Veřejnosti se první prototyp poprvé představil roku 1955 na brněnském veletrhu, kde probíhala 1. výstava československého strojírenství a také na leteckém dnu v Ruzyni. Druhý prototyp byl v roce 1958 vystavován ne světové výstavě EXPO 58 v Bruselu. V roce 1959 byl prvním prototypem překonán světový rychlostní rekord vrtulníků ve dvou kategoriích. Druhý prototyp pak zkoušel jeden čas nový dvoulistý rotor ing. Richarda Schöna. Oba prototypy dolétaly ve VZLÚ. První pak byl předán do Leteckého muzea ve Kbelích, druhý do Národního technického muzea.[3]

Sériová výroba[editovat | editovat zdroj]

V roce 1956 bylo rozhodnuto že sériovou výrobu bude zajišťovat Moravan, n. p. v Otrokovicích, který byl tehdy součástí Let, n. p., v roce 1955 přejmenovaného na SPP (Strojírny první pětiletky) v Kunovicích. Sériové dodávky stroje měly být započaty roku 1957, ale kvůli problémům s motorem Praga DH se tak stalo až o rok později. První sériový kus byl při svém prvním startu 18. srpna 1958 zničen. Celkem bylo vyrobeno 15 sériových HC-2. Ministerstvo národní obrany je ale převzalo a zařadilo na krátkou dobu k 50. spojovacímu leteckému pluku ČSLA v Klecanech u Prahy až v roce 1960. V roce 1961 bylo všech 15 zbývajících sériových HC-2 staženo zpět do výrobního závodu k přestavbě na standard HC-102. Ty pak měly být dodávány zpět do služby v první polovině roku 1963.

HC-102 s motorem M-110H (1961), exponát ve Vojenském technickém muzeu Lešany (2021)

HC-102[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k nedostatečné výkonnosti motoru původních HC-2 vznikla v konstrukční skupině Moravanu pod vedením Ing. Jana Mikuly nová verze HC-102, která se lišila zástavbou výkonnějšího motoru M-110 H o výkonu 86 kW/117 k a některými dalšími úpravami. S tímto motorem se u vrtulníku prodloužil dolet na 175 km, zvýšila se max. rychlost na 133 km/h i při zvýšené vzletové hmotnosti na 681 kg. Na přání zákazníka, kterým hlavně bylo čs. vojenské letectvo, mohl být vrtulník vybaven palubní radiostanicí a interkomem. Vrtulníky pod vojenským označením VR-2 byly používány ve spojovací službě a pro výcvik pilotů.[4] V únoru roku 1961 byl první HC-102 zalétán. Celkem bylo, vyjma 15 přestaveb z HC-2, nově postaveno a do konce roku 1964 dodán 20 sériových HC-102.[5]

V roce 1963 se začalo pracovat na další modernizaci, čímž měl vzniknout typ HC-202 s motorem Avia M-110 H o maximální výkonu 103 kW, ovšem k její realizaci nedošlo a skončila jen ve fázi předprojektu. Vzhledem k tomu, že ČSLA začala již předtím používat sovětské vrtulníky Mil Mi-4 a později i Mil Mi-1, další objednávky čs. strojů se neuskutečnily. Vrtulníky HC-102 byly předány Svazarmu, několik jich použily filmařské společnosti k natáčení filmů. Většina jich byla vymazána z leteckého rejstříku v průběhu sedmdesátých let. Několik z nich se nachází v různých leteckých muzeích.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo

Specifikace (HC-2)[editovat | editovat zdroj]

Údaje podle[6] a [2]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1
  • Kapacita: 1 cestující
  • Nosný rotor: pravotočivý o průměru 8,80 m, třílistý
  • Disk hlavního rotoru: 60,82 m²
  • Vyrovnávací rotor: tažný, dvoulistý
  • Délka: 10,46 m[pozn. 1]
  • Výška: 2,3 m[pozn. 2]
  • Prázdná hmotnost: 370 kg[pozn. 3]
  • Vzletová hmotnost: 580 kg
  • Pohonná jednotka: Praga DH, plochý čtyřválec, 62 kW, (typ HC-102 plochý čtyřválec M-110 H o výkonu 81 kW)
  • Spotřeba: 18 - 25 l/hod

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 126 km/h
  • Cestovní rychlost: 100 km/h
  • Dolet: 150 km
  • Dostup: 3 030 m
  • Stoupavost: výstup do výše 1 000 m za 6 min

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Hodnota udává délku vrtulníku od přídě po nejzazší část ocasního nosníku (rotory nepočítaje).
  2. Hodnota udává výšku vrtulníku po rotorovou hlavu (není-li uvedeno jinak).
  3. Prázdná hmotnost udává hodnotu hmotnosti standardně vybaveného vrtulníku bez paliva a posádky.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Paul Marcel Lambermont, Anthony Pirie: Helicopters and autogyros of the world. Barnes 1970, str. 35 (anglicky)
  2. a b Vrtulník HC 2 (VR-2) Heli Baby [online]. Národní technické muzeum [cit. 2018-09-30]. Dostupné online. 
  3. Vrtulník Aero HC2-Heli Baby | MPO. www.mpo.cz [online]. [cit. 2021-05-19]. Dostupné online. 
  4. Popis exponátu VR-2/HC-102 (1961), Vojenské technické muzeum, Lešany 2021
  5. Seznam HC-2/HC-102. www.vrtulnik.cz [online]. [cit. 2021-05-19]. Dostupné online. 
  6. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla II (1945–1984). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1984. 246 s. Kapitola Technické údaje československých letadel a motorů 1945–1984, s. 204–205. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BENEŠ, Ladislav, Československé vrtulníky známé i neznámé, Votobia 1998.
  • BENEŠ, Ladislav; SOUKUP, Oldřich; SVITÁK, Pavel. Vrtulníky našich konstruktérů. Letectví a kosmonautika. Roč. 1976, čís. 8–13. 
  • HÁJEK, Vojtěch, Vývoj a využití vrtulníku HC-2/HC-102, Východočeské listy historické 21, č. 38/2017, s. 7–26.
  • MARŠÁLEK, Josef. Vývoj motorových letadel a vrtulníků ve 20. století. 1. vyd. Praha: Společnost pro dějiny věd a techniky, Národní technické muzeum, 2006. 200 s. ISBN 80-7037-155-2. S. 146–150. 
  • NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (II) (1945-1984). III, přepracované a rozšířené. vyd. Praha: Naše vojsko, 1984. 248 s. 
  • SVOBODA, Václav. Vrtulníky. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1979. 324 s. S. 112–114. 
  • ŠOREL, Václav. Encyklopedie českého a slovenského letectví. Vyd. 1. Brno: CP Books, 2005-2008. 2 sv. ISBN 80-251-0733-7
  • ŠOREL, Václav. Letadla československých pilotů: pro čtenáře od 9 let. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Albatros, 1986. 448 s.
  • ŠOREL, Václav. Vzduch je naše moře: historie českého a československého letectví v komiksu. První vydání. Praha: Argo, [2018], ©2018. 308 stran (některé rozkládací). ISBN 978-80-257-2616-7
  • VOLEJNÍK, Jiří. Zlínské letectví: ilustrovaná historie 1924-2004. Vyd. 1. Ve Zlíně: Muzeum jihovýchodní Moravy, 2009. 199 s. ISBN 978-80-87130-10-0
  • John William Ransom Taylor: Helicopters and VTOL aircraft. Doubleday 1968 (anglicky)
  • Paul Marcel Lambermont, Anthony Pirie: Helicopters and autogyros of the world. Barnes 1970 (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]