Autorotace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Princip autorotace

Autorotace (samovolná rotace) je režim letu vrtulníků, vírníků nebo rotorem vybavených konvertoplánů, při němž není nosný rotor poháněn motorovou jednotkou.[1] U vírníků není standardně nosný rotor poháněn motorem, využívá autorotaci. Při běžném motorovém letu jde proud vzduchu přes rotorový disk svrchu, při autorotaci proudí vzduch zespodu a udržuje listy rotoru v pohybu, zatímco stroj (vrtulník) pomalu klesá.[2]

Díky autorotaci je možné s vrtulníkem bezpečně přistát např. při selhání motoru. V USA musí všechny jednomotorové vrtulníky pro certifikaci prokázat schopnost bezpečného přistání autorotací.[3] Při autorotaci nevzniká krouticí moment, který by bylo třeba vyrovnávat (motor totiž není zapojen).

Nejdelší doba letu autorotací v historii byla dosažena v roce 1972 francouzským pilotem Jeanem Bouletem na helikoptéře Aérospatiale SA 315B Lama. Ve výšce 12 440 metrů mu při teplotě −63 °C „zhasl“ motor, který pak nešel nahodit. Boulet díky autorotaci bezpečně přistál.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Autorotation na anglické Wikipedii.

  1. http://dictionary.reference.com/browse/Autorotation
  2. http://www.copters.com/aero/autorotation.html
  3. USA Federal Aviation Regulations, §27.71 Autorotation performance
  4. R. Randall Padfield: Learning to Fly Helicopters, McGraw Hill Professional, 1992, kap. Autorotation, str. 151 (anglicky)

Související články[editovat | editovat zdroj]