Diskuse:HC-2 Heli Baby
Přidat téma
Název vrtulníku HC-2 a značení československých letadel vyvíjených na přelomu 40. a 50. let.[editovat zdroj]
Předchozí verze článku o HC-2 na Wikipedii měla titulek: Aero HC-2 Heli Baby. Jako výrobce bylo uváděno Aero Vodochody. U letadel je celkem běžné, že spolu s jejich typovým označením se uvádí i název výrobce, tedy firmy, která letadlo vyvinula a/nebo vyrábí. Tedy právnické osoby, která je vlastníkem jeho dokumentace a certifikátu, tedy schválení příslušným dohlédacím úřadem. Vzhledem ke specifické situaci v tehdejším československém leteckém průmyslu to ale u HC-2, stejně jako řady dalších letadel vzniklých v téže době, není správní.
Jak je zde na stránce HC-2 Heli Baby uvedeno, vrtulník vznikl v konstrukční skupině LC (Letecká konstrukční skupina C), vedené ing. Jaroslavem Šlechtou, která původně působila v leteckém oddělení ČKD-Praga. V návaznosti na ostatní výrobky firmy Praga (malý osobní automobil Praga Baby, malý sportovní letoun Praga E-114 Air Baby) dostal malý vrtulník obchodní název Heli Baby. V té době však již konstrukční skupina LC sídlila v jedné z budov bývalé továrny Aero (tzv. "Bílý dům") ve Vysočanech, kam byly v rámci snah o centralizaci celého československého leteckého průmyslu sestěhovány i konstrukční skupiny dalších leteckých továren: LA (Letov), LB (Aero), LD (Beneš), LE (Avia), LF (větroně), LG (Otrokovice). Letadla v těchto skupinách pak vznikala pod označením oněch skupin, které bylo abecední a už v ničem neodkazovalo na letecké továrny, ke kterým dříve patřily. Pokud začala vznikat ještě pod původním firemním označením, byla obvykle přeznačena. Tak Šlechtův víceúčelový letoun Praga E-55 (E bylo tradiční označení letadel Praga) byl nyní nazýván LC-55 (Letadlo konstrukční skupiny C). Šlechtovy vrtulníky, původně značené E (XE-I, XE-II), byly počínaje typem HC-2 značeny jako HC (Helikoptéra konstrukční skupiny C).
Celý proces centralizace československého leteckého průmyslu a zániku původně samostatných, ale v roce 1945 znárodněných leteckých továren, probíhal od roku 1946 v rámci Leteckých závodů n. p., spadajících pod Generální ředitelství (GŘ) Československých závodů kovodělných a strojírenských, od roku 1949 pod GŘ Československých závodů automobilových a leteckých (ČZAL) a od roku 1952 pod Hlavní správu letecké výroby na Ministerstvu strojírenství. Ani po vzniku Sdružení přesných strojíren (SPS) v roce 1961 nedošlo k návratu ke struktuře původních leteckých podniků, ani k návratu k jejich původním názvům. V rámci SPS tak vznikly Středočeské strojírny Vodochody a Letňany, SPP Kunovice a další. Ke změně došlo teprve se vznikem VHJ (výrobně hospodářská jednotka) Aero v roce 1965, kdy se vrací Aero (jako Aero Vodochody), Letov (tehdy ještě jako Rudý Letov), atd., jako továrny s vlastním vývojem a výrobou. To už je ale jiná kapitola.
Stejně jako byla centralizována letecká konstrukce, byla v té době centralizována i výroba prototypů do prototypové dílny bývalé továrny Aero ve Vysočanech. Vedle prvního prototypu HC-2 se zde stavěly třeba i vzájemně si konkurující typy pokračovacích cvičných vojenských letounů LE-10 (původně Avia Av-45) a LA-54 (původně Letov L-154). Rozhodně je tedy nelze přiřadit k letadlům značky Aero. Označení prototypů pak bylo tradičně obvykle doplňováno písmenem X (v tomto případě tedy XLE-10 a XLA-54).
Po založení VZLÚ 1. ledna 1954 se sem přesunuli i konstruktéři, včetně Šlechtovy skupiny, nyní působící v rámci Ústřední konstrukce, a rovněž výroba prototypů. Druhý prototyp HC-2 tak vznikl již v prototypové dílně VZLÚ.
Na rozdíl od centralizovaného vývoje a výroby prototypů, byla sériová výroba přidělována do sériových závodů (v té době již zbavených vlastního vývoje a samostatnosti), podle volné kapacity a vhodného technologického vybavení. Tak se direktivně dostala i výroba HC-2 do Moravanu v Otrokovicích. Letadla, která se dostala do sériové výroby pak byla označována obvykle jen počátečním písmenem L, aby bylo zřejmé, že jsou dílem sjednoceného československého leteckého průmyslu (a možná taky pro utajení místa sériové výroby). Ostatně, neustálé reorganizace by asi označení příslušnosti k nějaké konkrétní firmě ani neumožňovaly. Tak se z LB-60, který vznikl v konstrukční skupině LB pocházejí původně z Aera ve Vysočanech, která se v průběhu jeho vývoje stala součástí Ústřední konstrukce VZLÚ, stal L-60 Brigadýr, vyráběný v n. p. Orličan v Chocni. Ten byl ale až do roku 1953 součástí n. p. Let (jako Let závod 03) a následně se stal filiálkou Avie Letňany, která se ovšem v té době jmenovala Závody Jiřího Dimitrova. Sériovým vrtulníkům HC-2 se přeznačení na L (nebo na Z, jak byla značena letadla Moravanu) vyhnulo, ale pro další Šlechtovy vrtulníky už bylo připraveno: HC-3 měl být L-34, nerealizovaný HC-5 měl být L-15 a poslední projekt byl značen už jen L16.
Je tedy zřejmé, že označovat vrtulník HC-2 jako výrobek firmy Aero, natož pak Aero Vodochody, nemá opodstatnění. Totéž se týká i dalších letadel z té doby, třeba právě zmíněného L-60.
Podrobněji viz literatura u článku o HC-2. Především NĚMEČEK, Václav. --Adolap (diskuse) 19. 5. 2021, 12:44 (CEST)