Aero A-300

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
A-300
Aero A-300
Aero A-300
Určení bombardér
Výrobce Aero
Šéfkonstruktér Antonín Husník
První let květen 1938
Uživatel Československo
Německo

Aero A-300 byl československý prototyp moderního bombardéru, který byl vyvíjen od roku 1936. Skutečný prototyp vzlétl až na jaře roku 1938, jelikož však měl problémy se zatahovacím podvozkem, nemohl být předán čs. ministerstvu národní obrany. Po okupaci ho ukořistili Němci, kteří převezli prototyp do Brém, kde jeho moderní sestavení a prvky zkoumali konstruktéři firmy Focke-Wulf.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Prototyp A.300.1 během druhého období zkoušek ve VTLÚ, léto 1938

V lednu 1936 Ministerstvo národní obrany vydalo na základě programu modernizace československého letectva požadavky na vícemístný lehký denní a noční bombardovací letoun (tzv. typ IV), které rozeslalo československým leteckým továrnám. Aero 21. května 1936 předložilo MNO projekt bombardovacího a průzkumného letounu A.206, který vycházel z dopravního letadla A.204. Avšak spíše se jednalo o víceúčelový letoun mezi typem III (třímístným pozorovacím) a typem IV. Přepracováním tohoto projektu vznikl návrh A.300, představený MNO 10. července 1936, který již téměř splňoval všechny požadavky na typ IV. Objednávku na prototyp obdrželo Aero 3. srpna 1937. Konstrukce bombardéru měla být smíšená a pohánět jej měly hvězdicové motory Bristol Mercury, jejichž licenční výrobu připravovala továrna Walter. Při výrobě měl být upřednostňován domácí materiál; dovážený se měl použít pouze v případě, že by neexistoval československý ekvivalent. Změnami procházely požadavky armády na typ kulometné výzbroje a pumové závěsníky.

Konstruktéři Aera vypracovali několik tvarových variant trupu i nosných a ocasních ploch, ze kterých vybírali nejvhodnější. Pro aerodynamická měření v tunelu VTLÚ vznikl dřevěný model v měřítku 1 : 18,5. Od léta 1937 společně s měřeními probíhala stavba prototypu, která se pro různé komplikace protahovala. Především se jednalo o problémy se zatahovacím podvozkem Pantof. Původní termín předání prototypu MNO do 31. ledna 1938 musel být dvakrát prodloužen: do 31. března a následně do 30. června 1938.

Prototyp byl 20. dubna 1938 přesunut na letišti k prvnímu letu, avšak kvůli přetrvávajícím problémům probíhalo tovární zalétávání prototypu s pevným podvozkem. Během zkoušek se projevily některé nedostatky a došlo k úpravám ocasních ploch. V červenci se do zkoušek zapojili i letci VTLÚ a 26. července bylo ukončeno komisionální posuzování A.300.1 a bylo navrženo jeho předání VTLÚ, který jej převzal 4. srpna. Předběžný posudek vydaný ústavem 5. září vyšel pro prototyp poměrně kladně. Celkově letoun vykazoval velmi dobré letové vlastnosti. Na střelnici v Malackách se 19. a 20. září zkoušely palubní zbraně.

Výzbrojní komise MNO 9. listopadu 1938 jednomyslně doporučila zavést A.300 do výzbroje. Nejdříve měla být objednána 10–15kusová ověřovací série. Typ byl také odtajněn a bylo možné jej nabízet do zahraničí. Jednání probíhala s Řeckem; o dokumentaci požádal také vojenský atašé USA. Avšak dny okleštěného Česko-Slovenska se chýlily ke konci. Podle přejímacích protokolů po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava Němcům padl do rukou prototyp a dva rozestavěné stroje. A.300.1 se nacházel mezi letadly, které si ve VTLÚ prohlédl generál Ernst Udet. Následně prý Němci zkoušeli prototyp u společnosti Focke-Wulf v Brémách, kde po něm stopy mizí.

Technický popis[editovat | editovat zdroj]

A.300 byl čtyřmístný dvoumotorový dolnoplošník se zatahovacím záďovým podvozkem a uzavřenými prostory osádky. Kostra trupu byla svařena z ocelových trubek, k ní byla připevněna tvarovaná karoserie z duralových profilů a dřevěných lišt. Větší část trupu byla potažena plátnem, pouze příď až po horní střeleckou věž, kolem spodního střeliště, pumovnice a aerodynamické přechody mezi trupem a křídlem byly potaženy duralovým plechem. Křídlo mělo celodřevěnou konstrukci s nosným potahem z bakelizované překližky. Ocasní plochy měly celokovovou kostru; stabilizátor a obě kýlovky měly duralový potah; pohyblivé části byly potaženy plátnem. Letoun byl poháněn dvěma vzduchem chlazenými hvězdicovými devítiválci Bristol Mercury IX o výkonu 610 kW (830 k), které poháněly do dvou poloh stavitelné kovové třílisté vrtule de Havilland-Hamilton o průměru 3,3 m. Výzbroj tvořily tři kulomety vz. 30 ráže 7,92 mm s celkovou zásobou 1100 nábojů. Po jednom byly umístěny v přídi, ve hřbetní věži a spodním střelišti. Pumy do celkové hmotnosti 1000 kg mohly být zavěšeny v pumovnici v trupu. Letoun byl vybaven dvěma radiostanicemi: krátkovlnnou, dlouhovlnnou vz. 36 a pomocnou krátkovlnnou vz. 35.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Rozpětí: 19,2 m
  • Délka: 13,5 m
  • Výška: 3,8 m
  • Nosná plocha: 45,5 m²
  • Hmotnost prázdného letadla: 4 337 kg
  • Vzletová hmotnost: 6 040 kg
  • Max. rychlost: 456 km/h
  • Dostup: 9 400 m
  • Dolet: 2 200 km
  • Motor: 2× Bristol Mercury IX
  • Výkon motoru: 2× 610 kW
  • Výzbroj: 3× kulomet ráže 7,92 mm, až 1 000 kg pum

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČÍŽEK, Martin. Letadla zrazeného nebe: Československá vojenská letadla v roce 1938, I. vydání. Praha : Naše vojsko, 2015
  • FIALA, Jan, Aero A-300, Letectví a kosmonautika 1/1981, s. 8–10
  • KUČERA, Pavel, Aero A-300, Letectví a kosmonautika 1, 2/1981, s. 31–33, 71–73