Letov Š-50

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Letov Š-50
Prototyp Letovu Š.50.1, kdy na počátku zkoušek nesl celostříbrné zbarvení
Prototyp Letovu Š.50.1, kdy na počátku zkoušek nesl celostříbrné zbarvení
Určení průzkumný a bombardovací letoun
Výrobce Letov
První let září 1938
Uživatel Československo
Vyrobeno kusů 1

Letov Š-50 byl prototyp československého víceúčelového letounu, který měl plnit zejména průzkumné a lehké bombardovací úkoly v těsné blízkosti fronty a nad frontou. Stroj byl zalétán až v září roku 1938, po okupaci republiky německými nacisty byl ukořistěn a zkoušen německými vojenskými experty.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

V lednu 1936 Ministerstvo národní obrany v programu na modernizaci československého letectva rozeslaného leteckým továrnám počítalo s třímístným denním a nočním pozorovacím letounem (tzv. typ III). Továrna Letov na tento požadavek odpověděla 28. září 1936 projektem dvoumotorového celokovového samonosného dolnoplošníku s pevným podvozkem. Na jaře 1937 vznikla maketa trupu a centroplánu s motorovými gondolami ve skutečné velikosti. Vznikla i maketa pro Národní leteckou výstavu konanou v červnu 1937.

Objednávka MNO na výrobu prototypu přišla až v době, kdy se na něm pracovalo, 17. ledna 1938. Zároveň byl objednán drak pro pevnostní zkoušky. Původně se počítalo se zalétáním Š.50.1 v březnu 1938, avšak pro technické obtíže k němu došlo až 30. září 1938. Ihned se začalo s továrními zkouškami a od 5. října se do testů zapojili i piloti VTLÚ. Na základě výsledků zkoušek docházelo k úpravám prototypu, ty se především týkaly vyvážení ocasních ploch, krytů motorů, zkoušely se různé vrtule atp.

Přesto bylo patrné, že po Mnichovu československá armáda bude mít jiné priority, a se zahájením sériové výroby se již nepočítalo. Dne 23. února 1939 byl Š.50 mezi typy předvedenými bulharské delegaci. Po okupaci si jej prohlédl generál Ernst Udet. Od 8. do 23. července 1939 byl jako protektorátní výrobek vystavován na II. mezinárodním aerosalonu v Bruselu. Poté byl krátce zkoušen v Rechlinu; poškozený se vrátil do Letňan, kde byl rozebrán a sešrotován.

Technický popis[editovat | editovat zdroj]

Letov Š.50 byl dvoumotorový samonosný dolnoplošník s pevným záďovým podvozkem a uzavřenými prostory pro tříčlennou osádku. Kovová kostra trupu, křídel a dvojitých ocasních ploch byla potažena duralem. Pouze výšková a směrová kormidla měla plátěný potah. Š.50 poháněly dva hvězdicové vzduchem chlazené devítiválce Avia Rk 17 o výkonu 309 kW (420 k) s dvoulistými kovovými stavitelnými vrtulemi Hamilton Constant Speed nebo s na zemi stavitelnými Letovy Hd 203 o průměru 2500 mm. Výzbroj sestávala ze tří kulometů vz. 30 ráže 7,92 mm, pro které bylo neseno 950 nábojů. Pilot ovládal pevný kulomet v kořeni levého křídla. Pozorovatel ovládal dolů vzad mířící pohyblivý kulomet ve střelišti ve spodní části trupu. Střelec ovládal pohyblivý kulomet ve hřbetní otočné věži Armstrong Whitworth. Nosnost pum činila až 600 kg pum. Letoun byl dále vybaven radiostanicí vz. 26/34 a do přídě se mohla zavěsit kamera A-II-30, A-IV-31 nebo A-I-34.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Rozpětí: 17,30 m
  • Délka: 12,60 m
  • Nosná plocha: 43,00 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 2475 kg
  • Pohonná jednotka: 2× hvězdicový motor Avia Rk-17 o výkonu 309 kW
  • Maximální rychlost: 305 km/h
  • Dostup: 6200 m
  • Stoupavost: 5,2 m/s
  • Dolet: 1300 km
  • Výzbroj: 1× kulomet vz.30 7,92 mm pevný, 2× kulomet vz.30 7,92 mm pohyblivý, 600 kg pum

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČÍŽEK, Martin. Letadla zrazeného nebe: Československá vojenská letadla v roce 1938, I. vydání. Praha : Naše vojsko, 2015
  • KUČERA, Pavel, Československé prototypy, 2. díl, I. vydání. Nevojice : Jakab, 2007
  • MÁČE, Jan, Letov Š.50, ATM 3/2005, s. 59–61
  • NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (I) (1918-1945), III vydání. Praha : Naše vojsko, 1983
  • VÁCLAVÍK, Josef, Pozorovací letoun Š.50, Revi 41, 42/2002, s. 19–21, 36–41