Beneš-Mráz Be-51 Beta-Minor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Beneš-Mráz Be-51 Beta Minor
Beneš-Mráz Be-51 Beta Minor
Beneš-Mráz Be-51 Beta Minor
Určení sportovní
Výrobce Beneš-Mráz
Šéfkonstruktér Pavel Beneš
První let 1936
Uživatel Československo
Slovenská republika (1939)
Vyvinuto z typu Beneš-Mráz Be-50
Varianty Be-51A, Be-51B, Be-51C
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Beneš-Mráz Be-51 Beta Minor bylo československé víceúčelové letadlo z 30. let choceňské továrny Beneš-Mráz na sportovní letadla. Konstruktérem byl Pavel Beneš. Prototyp byl zalétán v roce 1936, série A, B a C následovala. Be-51 měl krytou pilotní kabinu pro 2 letce, kteří seděli za sebou. Byl používán jako sportovní, turistický i kurýrní dolnoplošník. Postupně vznikly modifikace Be-51A, Be-51B a Be-51C.[1]

Vývoj a užití[editovat | editovat zdroj]

Doposud vyráběná sportovní a školní letadla vyráběná v Chocni společností Ing. P. Beneš, ing. J. Mráz, továrna na letadla měla nekrytý pilotní prostor. V té době se ukazovalo, že taková letadla jsou na "civilním" trhu obtížně prodejná. V říjnu 1936 byl zalétán se zcela krytou kabinou pilota a žáka (sedadla za sebou) stroj Beneš-Mráz Be-51 Beta Minor s imatrikulací OK-BEO. Vycházel z předchozí konstrukce ing. Pavla Beneše, letounu Beneš-Mráz Be-50 Beta-Minor (1935). Byl určen především pro leteckou turistiku, případně i rekordní lety.

Technicky existovaly 3 verze Be-51. Uvnitř se odlišovaly přístrojovým vybavením. Nápadnější však byly vnější úpravy. Základní verze Be-51A (výr. č. 1-16) měla kalhotový podvozek, ale u verze Be-51B uváděné jako sportovní (výr. č. 17-25) modernizoval konstruktér Beneš podvozkem klasické podvozkové nohy s částečnou kapotáží. Takto upravený stroj dosahoval rychlosti 215 km/h. Nejvíce strojů mělo být expedováno u verze Be-51C, avšak události období 1938-1939 snížily tento počet na 38 strojů, z nichž 21 bylo dokončeno za německé okupace po březnu 1939. Díky různým provedením všech 3 verzích lze považovat Be-51 za víceúčelový letoun.[2]

Beneš-Mráz Be-51 Beta-Minor (Raduno del Littorio 1937)

Popis letounu[editovat | editovat zdroj]

Letoun vynikal velmi krátkým startem a při použití přistávacích klapek i neobyčejně krátkým doběhem. Dřevěné křídlo s jedním, hlavním podélníkem a jedním zadním, pomocným bylo po celém povrchu dýhováno. Hlavní podélník byl zavěšen bez vůle na dvou čepech a pomocný na jednom čepu. Dřevěný trup byl čtyřhranného průřezu byl potažen překližkou, kovová kostra pohyblivých ploch plátnem. Dvoučlenná posádka ve společné kabině (za sebou) měla dobrý výhled rozsáhlými průhlednými kryty, které vpředu přecházely do motorového krytu a vzadu do horní klenby trupu. Ke každé sedadlu byl samostatný vstup dvířky z levé strany. Kabinové kryty se odklápěly směrem nahoru.

Pevný, odpérovaný, dvoudílný podvozek tvořily samonosné, zakrytované nohy s brzděnými koly. V zádi trupu byla ostruha doplněná malým kolem. Motorové lože bylo svařeno z ocelových trubek a bylo upevněno na první dřevěné přepážce trupu, pokryté protipožární stěnou. Řadový čtyřválcový invertní motor Walter Minor 4 byl přichycen k loži čtyřmi pružnými závěsy. Krycí plechy byly duralové. Benzín ze dvou nádrží o celkovém objemu 100 l umístěných v nástavcích trupu a navzájem propojených vyrovnávacím potrubím dopravovalo ke karburátorům motoru čerpadlo.[3]

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

Letouny Be-51 si v Chocni objednalo i československé letectvo. Z objednávky MNO na 15 letounů pro kurýrní službu a dopravu vyšších velitelů však byla realizována dodávka 3 letounů pro zemské letecké velitele, protože VTLÚ projevil nějaké námitky proti vlastnostem těchto letounů. V podstatě všechny vyrobené letouny Be-51 létaly až do vypuknutí II. světové války v československých aeroklubech. Koncem února 1939 bylo imatrikulováno 11 letadel verze Be-51B (OK-POA až OK-POM) pro bezpečnostní letectvo ministerstva vnitra (policie), avšak vzhledem k březnovým událostem 1939 a německé okupaci k jejich nasazení v ČSR nedošlo.

Beneš-Mráz Be-50 a Be-51 Beta-Minor v roce 1937 po úspěchu na Raduno del Littorio (zleva kpt. J. Polma, npor. Červenka, npor. Škop a por. Maláč)

Be-51 Beta-Minor se v únoru roku 1937 zúčastnila závodu Nad oázami v Egyptě. Umístila se sice uprostřed pole, ale jejich obdiv zasluhuje přelet do Egypta bez mezipřistání a stejný návrat do Československa.[4] II. ročník závodu Raduno del Littorio v srpnu 1937 byl obeslán vedle čtyř letounů Be-50 i jedním "kabinovým" strojem Be-51. Kpt. Jaroslav Polma s nadp. Červenkou se umístili mezi 53 účastníky, kteří soutěž dokončili ze 78 startujících z 10 zemí, na 4. místě.[5] Okružní závod kolem Itálie se letěl na 2 části. Prvou byla tzv. Ralley a druhou vlastní závod rozdělený na 3 etapy vždy s 1 dnem přestávky. Dvoudenní ralley spočívala v letech se startem na libovolném letišti v Itálii a přistání na kterémkoliv jiném italském letišti mezi 6 a 12 hodinou. V samostatně hodnocené rallye obsadili Polma s Červenkou 3. místo. První etapa okružního závodu startovala v Rimini a pak přes Palermo, Turín, Milán do Benátek, 2. etapa z Benátek přes Bolognu, Sienu, Viareggio, Řím do Neapole a konečně 3. etapa se letěla z Neapole přes Foggiu, Pescaru do Říma (celkem 1950 km a to čtyřikrát přes Apeniny).[6]

Bety Be-51 byly také úspěšné v roce 1938 v leteckém turistickém závodu států Malé dohody,[7] kde ve své kategorii (IIA) obsadily 4.(OK-EMC), 5. (OK-BEO), 7. (OK-EMA), 8. (OK-EME) a 12. místo (OK-EMF). Byl to I. ročník závodu turistických letadel Kolem Malé dohody (Praha - Zlín - Bukurešť - Bělehrad - Arad - Praha), který se uskutečnil na přelomu srpna a září 1938.[8] Z choceňské továrny Beneš-Mráz se tohoto závodu účastnilo 5 typů letounů. Mimo pěti Be-51 to byly Be-50, Be-150, Be-550 a nový stroj Be-555 (všechny s motory Walter). Celkem se této soutěže zúčastnilo 21 typů letounů a 9 z nich bylo osazeno 5 typy motorů Walter (NZR 120, Junior, Mikron II, Minor 4 a Major 4).[9]

Letouny Beneš-Mráz Be-51 Beta Minor po německé okupaci byly ukořistěny a používány německou Luftwaffe. Za II. světové války byly používány i na Slovensku v rámci SLES.

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Údaje dle[1][3]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 205-215 km/h
  • Cestovní rychlost: 175-180 km/h
  • Přistávací rychlost: 60 km/h
  • Dostup praktický: 4600-5000 m
  • Dostup teoretický: 5200 m
  • Výstup do 1 000 m: 5 minut
  • Dolet: 750-1600 km
  • Spotřeba benzínu na 100 km při cestovní rychlosti: 8,2 kg

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1918-1945. III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 193-205, 262-263. 
  2. FLIEGER, Jan. Beneš-Mráz Be-51 Beta-Minor [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 3.2.2004 [cit. 2019-02-06]. Dostupné online. 
  3. a b SCHMID, J. ing. Kabinové turistické letadlo "Beta-Minor" BE 51 s motorem Walter Minor o 85-95 k.s.. Letectví. Únor 1937, roč. XVII. (1937), čís. 2, s. 55-57. Dostupné online. 
  4. SABO, Ivan. Letecký závod nad oázami v Egypte a cesta späť [online]. Bratislava: Gonzoaviation.cz, 27.3.2013 [cit. 2019-02-06]. Dostupné online. 
  5. Velký úspěch našeho letectví v největším mezinárodním závodu. Pestrý týden. 18.9.1937, roč. 12. (1937), čís. 38, s. 22. Dostupné online. 
  6. POLMA, Jaroslav kpt. let. Letíme "II. Raduno del Littorio". Letectví. Září 1937, roč. XVII. (1937), čís. 9, s. 385-391. Dostupné online. 
  7. SABO, Ivan. Letecká súťaž štátmi Malej dohody / 1938 [online]. Bratislava: Gonzoaviation.cz, 9.4.2013 [cit. 2019-02-06]. Dostupné online. 
  8. BERVIDA, J. ing. Závod turistických letadel Kolem Malé dohody. Letectví. Září 1938, roč. XVIII. (1938), čís. 9, s. 336-339, 342-343. Dostupné online. 
  9. RŮZHA, Zd. ing. Letadla v soutěži stály Malé dohody. Letectví. Září 1938, roč. XVIII. (1938), čís. 9, s. 345-348. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]