Aero A-34 Kos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
A-34 Kos
A-34 osádky Novák-Benesch během Challenge International de Tourisme 1929.
A-34 osádky Novák-Benesch během Challenge International de Tourisme 1929.
Určení turistický a sportovní letoun
Výrobce Aero
Šéfkonstruktér Antonín Husník[1]
První let 1929
Charakter vyřazen z provozu
Výroba 1929-1935
Vyrobeno kusů 11
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aero A-34 Kos[2]:s.85 byl lehký školní, turistický a sportovní dvouplošník vyráběný v Československu začátkem 30. let 20. století.[3] Dvoumístný dvouplošník smíšené konstrukce vznikl na konci dvacátých let v továrně Aero v Praze-Vysočanech. Bylo vyrobeno pouze jedenáct kusů, většinou s hvězdicovými motory různých typů a výkonnosti.[4]

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Čelní pohled na Aero A-34 (1929)

Typ byl navržen v roce 1929 pro účast v Challenge International de Tourisme 1929. Jednalo se o konvenční dvouplošník zkonstruovaný ze dřeva a potažený plátnem a překližkou,[2]:s.86 vzhledem a koncepcí připomínající britský de Havilland Gipsy Moth. Trup se skládal ze 4 dřevěných nosníků, které byly spojeny rámovými výztuhami a krycí dýhou.[5] Křídla A-34 byla řešena jako sklopná vzad, což snižovalo nároky na plochu při hangárování a umožňovalo aby letoun, který měl se sklopenými křídly šířku jen 2,91 m, mohl být vlečen na letiště a zpět za automobilem v běžném provozu. Prototyp byl poháněn motorem Walter Vega o výkonu 85 k (62 kW), ale konstrukce od počátku počítala i s možností použití dalších pohonných jednotek. Motor se dal i s motorovým ložem snadno oddělit od trupu (připojení pouze 4 čepy) a nahradit jiným typem motoru. Bylo např. uváděno 5 typů hvězdicových motorů Walter: NZ-60/70, NZ-85/95, NZ-120/130, Vega a Venus,[5] z nichž některé byly uplatněny u pozdějších verzí A-34J a A-134, která se dále odlišovala kovovou kostrou trupu.[2]:s.86

Továrna Aero se snažila oba typy (A-34 a A-134) uplatnit na trhu se sportovními letadly v Československu, ale i ve Finsku a v Polsku, jenže bez většího úspěchu. Letouny A-34 a A-134 byly vyráběny v letech 1929-1935.[6]

Popis letounu[editovat | editovat zdroj]

Aero A-34 byl dvoumístný jednomotorový vzpěrový dvouplošník. Kostra křídel vyrobená ze dřeva byla potažena plátnem, zatímco pevné ocasní plochy a trup vyrobené rovněž ze dřeva byla potaženy překližkou. Pozdější provedení A-134 mělo již kostru vyrobenu z ocelových trubek a ta byla potažena kombinací duralového plechu a plátna. Oba pilotní prostory v tandemovém uspořádání byly otevřené a částečně chráněné větrnými štítky. Trubkový podvozek pevný, odpérovaný s ostruhou na zádi.[7] Křídla byla dosti vysoko nad sebou, takže při poměrně štíhlém trupu dovolovala snadný přístup do sedadla žáka, umístěného v těžišti pod horní nosnou plochou. Celý baldachýn nad sedadlem byl vyplněn nádrží paliva.[8]

Drak letounu A-34 byl dostatečně dimenzován, aby "unesl" i výkonnější motory. Ještě v roce 1929 byl do letounu zabudován hvězdicový sedmiválec Walter Venus o výkonu 110 k (81 kW) a také hvězdicový devítiválec Walter NZ-130 o výkonu 120 k (88 kW). Tento typ byl označen jako Aero A-134. Trup byl zesílen ocelovými trubkami potažených plátnem.[6]

Celkem 6 typů uváděných motorů (5 hvězdicových a jeden invertní) neznamená, že bylo 6 motorů použito na šesti letounech. Spíše se jednalo o prostou obměnu, jako např. u pětiválců za Walter NZ-60 byl použit Walter Vega, sedmiválce NZ-85 a Venus atp.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Aero A-34 s motorem Vega

Prototyp imatrikulovaný L-BASO (později OK-ASO), pilotovaný Josefem Novákem, se zúčastnil mezinárodní soutěže Challenge International de Tourisme 1929, kterou ale nedokončil po poruše motoru a nouzovém přistání na letišti Orly 8. srpna 1929, již během technických zkoušek před začátkem vlastního závodu,[9]:s.103 takže závod nedokončil.[2]:s.86 Úspěšně však byl letoun A-34 Kos předveden na leteckém dnu Aeroklubu Republiky Československé na svatováclavskou neděli 29. září 1929. Leteckému dni byl přítomen ministr m. s. ing. V. Roubík a úspěšné předvedení "Kosa" šéfpilotem Novákem patřilo k nejlepším atrakcím dne.[10] O rok později vzhledem ke zranění šéfpilota Nováka, jakož i s ohledem na vysoké náklady, továrna Aero s letounem A-34 Kos odřekla účast na Challenge International de Tourisme 1930.[11]

Aero A-34 a Walter NZ-130 (NZ-120 II)

Deset vyrobených sériových kusů bylo užíváno jako sportovní a cvičné stroje v československých aeroklubech, a v omezené míře i vojenským letectvem.[2]:s.86 Počátkem roku 1930 vojenské letectvo převzalo sérii školních elementárních letadel Aero A-34 Kos s motory Walter o výkonu 120 k (NZ-120) a o 60 k (NZ-60) a dále byly dodány 2 tyto stroje s motory Walter o 120 k Ústřední pilotní škole.[12] Podle údajů z Leteckého rejstříku k 30.11.1932 byly uváděny v rejstříku 4 stroje A-34: výr. č. 1. (OK-ATL/ex OK-ASO s motorem Venus, továrna Aero), výr. č. 5. (OK-ASP s motorem NZ-95, Ústřední pilotní škola), výr. č. 6. (OK-ASR s motorem NZ-95, Ústřední pilotní škola) a výr. č. 9. (OK-BSL s motorem Venus, Ministerstvo veřejných prací).[13] Později v období 1934-5 k nim přibyly i výr. č. 2 (OK-IPG), výr. č. 7 (OK-AZH), výr. č. 10 (OK-ULA) a výr. č. 11 (OK-ULB, A-34J). Civilní letecký rejstřík uváděl celkem 10 strojů A-34. Jako poslední byl z leteckého rejstříku vymazán OK-ULB 23. září 1938.[14] Tři vyrobené letouny A-134 létaly s imatrikulacemi OK-ASM (Slovenský aeroklub Bratislava, vyřazen z rejstříku 30. dubna 1938), OK-AVK (Aeroklub Vysokoškolského sportu Praha, vyřazen 20. října 1938) a OK-IPM (Aeroklub RČs. a později Pošumavský aeroklub Klatovy, zrušen po havárii 22. května 1936).[2]

Letouny A-34 a A-134 sloužily spolehlivě v aeroklubech a ústřední pilotní škole téměř až do začátku německé okupace.[7]

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Aero A-34J s motorem Junior
A-34
Základní provedení s hvězdicovým motorem Walter Vega o výkonu 85 k (62 kW). Vyrobeno 6 kusů.[2]:s.86
A-34J
Verze s invertním čtyřválcovým řadovým motorem Walter Junior o výkonu 105 k (77 kW), vzniklá v počtu 2 kusů (1934-5). Někdy označována jako A-34W.[2]:s.86
A-134
Verze z roku 1934 s kovovou konstrukcí trupu a hvězdicovým motorem Walter Venus o výkonu 110 k (81 kW). Vznikly 3 kusy,[2]:s.86 které létaly s imatrikulacemi OK-ASM, -AVK a -IPM.

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Třípohledový nákres Aera A-34 s hvězdicovým sedmiválcovým motorem

Údaje platí pro A-34 s motorem Walter Vega[15]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1
  • Kapacita: 1 cestující nebo pilotní žák
  • Rozpětí: 8,80 m
  • Délka: 6,80 m
  • Nosná plocha: 21,30 m²
  • Prázdná hmotnost: 500 kg
  • Vzletová hmotnost: 640 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × vzduchem chlazený hvězdicový pětiválec Walter Vega
  • Výkon pohonné jednotky: 62 kW (85 k)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 160 km/h
  • Cestovní rychlost: 140 km/h
  • Dostup: 3 000 m
  • Stoupavost: výstup do 1 500 m za 11,8 minut
  • Dolet: 320 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Aero A.34 na anglické Wikipedii a Aero A-34 Kos na nizozemské Wikipedii.

  1. ADAM, Tomáš. Letecký konstruktér Antonín Husník [online]. fronta.cz, 2006-04-06 [cit. 2019-03-22]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1 (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s., S. 85-86, 250-252, 293-295, 298, 303-304
  3. Historie Aero Vodochody
  4. AERO A-34J KOS [online]. Praha: RC revue [cit. 2020-09-30]. Dostupné online. 
  5. a b JIROUT, Jaroslav. Školní a sportovní letoun "Aero-A-34-Kos". Letectví. 1.8.1929, roč. 9. (1929), čís. 8, s. 286-292. Dostupné online. 
  6. a b PAVLŮSEK, Alois. Sportovní a cvičná letadla. 1. vyd. Brno/Praha: CPress v Albatros Media, 2016. 128 s. ISBN 978-80-264-1146-8. S. 32-33. 
  7. a b ŠOREL, Václav. Encyklopedie českého a slovenského letectví I. 1. vyd. Brno: CP Books, 2005. 448 s. ISBN 80-251-0733-7. S. 314. 
  8. NĚMEČEK, Václav. „Aerovka" v letech 1924 až 1931. Letectví. 1951-03-19, roč. 27, čís. 6, s. 128-133. Dostupné online. 
  9. Rajlich a Sehnal 1993
  10. A., J. Letecký meeting. Letectví. 1.10.1929, roč. 9. (1929), čís. 10, s. 345-347. Dostupné online. 
  11. Klubovní zprávy. Letectví. 1.4.1930, roč. 10. (1930), čís. 4, s. 145. Dostupné online. 
  12. Činnost našich leteckých továren. Letectví. 1.4.1930, roč. 10. (1930), čís. 4, s. 134. Dostupné online. 
  13. Výtah ze zprávy č. 47. Rejstřík letecký (Letadla.). Letectví. Leden 1933, roč. 13. (1933), čís. 1, s. 16-17. Dostupné online. 
  14. RUSEK, Tomáš. Imatrikulace A-34 [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás [cit. 2020-09-30]. Dostupné online. 
  15. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. Kapitola Příloha 1: Technická data československých letadel, s. 254-255. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. Kapitola Letadla továrny Aero, s. 61-100. 
  • RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Vzduch je naše moře: Československé letectví 1918-1939. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1993. 188 s. ISBN 80-206-0221-6. Kapitola Stagnace (1928–1934), s. 81–115. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]