Aero A-42

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Aero A-42
Aero A-42
Aero A-42
Určeníbombardér
VýrobceAero
ŠéfkonstruktérAntonín Husník[1]
UživatelČeskoslovensko
Výroba1930
Vyrobeno kusů2
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aero A-42 byl rychlý jednomotorový bombardovací hornoplošník vyvinutý československou společností Aero. Práce na něm probíhaly v letech 1930–1933. Postaveny byly pouze dva prototypy. Byl to první jednoplošný bombardér vyvinutý československým průmyslem.[2]

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Letoun byl roku 1930 vyroben ve dvou prototypech (výrobní čísla A.42.1 a A.42.2). Oba se ve stejném roce účastnily leteckého závodu kolem Malé Dohody a Polska, obsadily však až osmé a dvanácté místo. Reputaci si měly zlepšit překonáním pěti mezinárodních a šestnácti národních rekordů. Přitom jej pilotoval rotmistr Vojtěch Svozil. Mezinárodní rekordy letoun získal v rychlosti na uzavřené trati 1000 km bez nákladu, dále se zátěží 500 a 1000 kg. Rekordy v rychlosti letu bez zátěže a se zátěží 500 kg dokázal ještě vylepšit. Již za několik dnů jej však o tyto dva rekordy připravil dvouplošník Letov Š-516. Stroj díky těmto rekordům vzbudil velký zájem. Zbývající rekord (trať 1000 km s nákladem 1000 kg) dokonce vyvolal diplomatický protest Německa.[2]

V letech 1931–1932 byl prototyp důkladně testován a přestože vyhověl požadavkům armády na rychlost, dolet a nosnost, byla u něj shledána řada závažných nedostatků, které jej činily nevhodným pro řadovou službu. Jednalo se například o příliš dlouhé starty a přistání, stísněné vnitřní prostory, chvění ocasních ploch při vyšších rychlostech, či nedostatečnou obratnost. V případě odstranění zmíněných nedostatků mělo letectvo zájem o třetí prototyp a 27 sériových bambardérů A.42b. Plánována byla ještě dvoumotorová verze A.42c. Roku 1933 však byla objednávka na sériové A.42b zrušena a tím vývoj letounu skončil.[2]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Bombardér měl tříčlennou posádku. Pilot a pozorovatel-bombometčík seděli vedle sebe v uzavřeném kokpitu s dvojím řízením. V zadní části trupu měl pracoviště radiooperátora-zadní střelec. Obsluhoval přitom dvojče 7,92mm kulometů umístěné na oběžném kruhu hřbetě trupu a jeden 7,92mm kulomet mířící pod letoun. Pilot navíc ovládal jeden pevný synchronizovaný 7,92mm kulomet. Konstrukce letounu byla smíšená. Zatímco dřevěná kostra křídla byla potažena plátnem a překližkou, kovová kostra ostatních částí byla potažena plátnem. Přední a zadní část trupu byla propojena chodbou vedoucí přes pumovnici. Kromě pumovnice byly bomba podvěšovány na dva podkřídelní závěsníky. Pevný záďový podvozek s pevnou ostruhou. Letoun poháněl jeden vodou chlazený osmnáctiválcový řadový motor o výkonu 900 koní, který roztáčel třílistou vrtuli.[2]

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Třípohledový nákres z časopisu L'Aérophile, duben 1932

Údaje podle[3]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 270 km/h
  • Cestovní rychlost: 250 km/h
  • Dostup: 7 000 m
  • Stoupavost: výstup do výše 5 000 m za 50 minut
  • Dolet: 1 200 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 1× pevný kulomet vz. 28 ráže 7,92 mm[4]
  • 2× pohyblivý kulomet vz. 28 ráže 7,92 mm ve hřbetním střelišti[4]
  • 1× pohyblivý kulomet vz. 28 ráže 7,92 mm v břišním střelišti[4]
  • max. 1 520kg pum[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ADAM, Tomáš. Letecký konstruktér Antonín Husník [online]. fronta.cz, 2006-04-06 [cit. 2019-04-22]. Dostupné online. 
  2. a b c d Proti československému rychlému bombardéru vznesli Němci protest. Zbytečně [online]. Idnes.cz, rev. 2020-12-20 [cit. 2021-04-26]. Dostupné online. (česky) 
  3. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918–1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. Kapitola Příloha 1: Technická data československých letadel, s. 252–253. 
  4. a b c d Dav. Aero A-42 [online]. [cit. 2019-04-24]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů I. Praha: Albatros, 1979. 430 s. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]