Avia F-IX

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Avia F-IX
Avia F-IX
Avia F-IX
Určeníbombardér / dopravní letoun
VýrobceAvia
ŠéfkonstruktérIng. František Novotný
První let17. února 1932
Zařazeno1932
UživatelČeskoslovensko
Vyrobeno kusů12 + 2 + 2
Vyvinuto z typuFokker F.IX
VariantyF-IX, F-39, F-IXD, Avia 109
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Avia F-IX byl československý pětimístný hornoplošný bombardovací letoun, který vznikl podle licence nizozemského, dopravního typu Fokker F.IX, zalétaného 23. srpna 1929.[1] Fokker F.IX byl největší, meziválečný dopravní letoun firmy Fokker.[2] Konstruktér Ing. František Novotný vyvinul pod jménem Avia F-IX vojenskou verzi nizozemského stroje.[3]

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Obchodní politika Anthony Fokkera (výrobce letadel Fokker) byla postavena i na možnosti zástavby do jeho dopravních letounů prakticky jakéhokoli motoru o výkonu 145-300 kW, což zvyšovalo možnosti exportu. Takto vznikla i verze Fokker F.VIIb/3m, které byly licenčně postaveny v Avii s motory Walter Castor jako Avia F.VIIb/3m. Zvětšením této konstrukce vznikl letoun Fokker F-IX.[4] V Holandsku byly postaveny v letech 1929-1930 jen dva prototypy s motory Gnome-Rhône Jupiter VI.[2]

Předválečné československé vojenské letectvo mělo na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století poměrně bohatý letadlový park stíhacích, pozorovacích a lehkých bombardovacích letounů, ale prakticky nedisponovalo těžkými bombardovacími stroji. Proto se v roce 1931 Ministerstvo národní obrany (MNO) rozhodlo zakoupit u holandské firmy Fokker práva na výrobu třímotorového bombardovacího hornoplošníku Fokker F-IX. Licenční výrobou byla pověřena společnost Avia, akciová společnost pro průmysl letecký.[5]

První licenční letoun F.IX v bombardovací verzi vzniklý v Československu byl zalétán 17. února 1932. Letadlo tvarově připomínalo Fokker F.VIIb/3m, ale mělo větší rozměry a výkonnější motory. V letech 19321933 bylo celkem postaveno 12 kusů těchto strojů bombardovací verze Avia F-IX. Kromě 12 kusů pro Československé letectvo byla vyrobena i dvojice bombardovacích strojů označených F-39 (výr. č. 13 a 14) pro Jugoslávii. Vnitřní výstroj a vybavení bylo od zahraničních firem, podle jugoslávské objednávky. Jugoslávie dokonce koupila jejich licenci,[6] ale licence v Jugoslávii nebyla využita. Rovněž byly postaveny dva civilní, dopravní letouny Avia-Fokker F.IXD určené pro Československé státní aerolinie.[7]

Avia se snažila tento dopravní letoun pod označením Avia 109 exportovat, ale k žádnému prodeji této verze nedošlo.[7]

Avia Fokker F-IXD a Walter Pegas (OK-AFG)

Popis letounu[editovat | editovat zdroj]

Bombardér byl pětimístný třímotorový samonosný hornoplošník s pevným záďovým podvozkem a uzavřenou pilotní kabinou. Konstrukce bombardéru byla svařena z ocelových trubek a potažena vpředu duralovými plechy, vzadu plátnem. Dřevěná kostra křídel byla potažena dýhou a plátnem. Pohon letounu obstarávaly tři hvězdicové motory Walter Jupiter VI o jmenovitém výkonu 330 kW (450 k) opatřené prstenci Townend.[3]

Samotná třímotorová koncepce přinesla logicky problém s umístěním kulometné výzbroje, zvláště směrem dopředu, kde vadila vrtule. Na několika strojích se objevovala různá řešení, zkonstruovaná techniky Avie v době přípravy na výrobu. Řešením byly pevné i zatažitelné střelecké věže. Tyto experimenty s umístěním výzbroje však měly za důsledek, že výzbroj jednotlivých letounů nebyla nikdy sjednocena. Výzbroj sestávala až ze šesti kulometů a letoun mohl nést 800 až 1500 kg pum.[7]

Dopravní letouny F-IXD ve své době představovaly největší dopravní letouny domácí konstrukce. Osádku dopravní verze tvořili dva piloti a radiotelegrafista, trup pojal 17 cestujících. Civilní F.IXD byly vybaveny silnějšími pohonnými jednotkami Walter Pegas II-M2 o výkonu 411,6 kW, které zpočátku roztáčely dřevěné dvoulisté vrtule, které byly později vyměněny za třílisté kovové vrtule Letov. Výfuková roura prostředního motoru byla spojena s vytápěním kabiny cestujících, civilní stroje měly menší balonová kola hlavního podvozku značky Dunlop a jiný tvar dolní části svislé ocasní plochy.[2]

Avia Fokker F-IXD a Walter Pegas II-M2 (1935)

Použití[editovat | editovat zdroj]

V letech 19321933 bylo celkem postaveno 12 strojů bombardovací verze Avia F-IX pro československé letectvo. Poslední z objednávky dvanácti kusů byl zalétán v červnu 1933.[4] Kariéru zahájily u 81. a 82 letky Leteckého pluku 5, kde byly využívány intenzivně především k výcviku.[8]

Jeden bombardovací letoun Avia F-IX Leteckého pluku 5 havaroval 4. února 1937 v 18.30 hodin při nočním letu mezi Slatinou a Šlapanicemi. V troskách zahynuli kapitán letectva Otto Šafařík z Kroměříže, rotmistr letec Josef Ovčačík z Pavlovic u Přerova a četař Josef Plechatý z Miroslavi. Lehce zraněni byli četař Jan Macků a svobodník Ludvík Helešic. Příčinou neštěstí byla patrně mlha a ztráta rychlosti letounu.[9]

V předmnichovské krizi byly tyto letouny zařazeny u bombardovacích letek MNO, avšak počítalo se s nimi už jen jako s dopravními pro spojovací a transportní činnost. V druhé polovině 30. let byl ve výzbroji letectva nahrazován od roku 1937 celokovovými typy Aero MB-200 podle francouzské licence firmy Bloch.[7]

Tyto letouny ve vojenské službě relativně rychle zastaraly. Byly na svou dobu pomalé, takže by neměly šanci již v době svého vzniku uniknout tehdejším stíhačům, natož pak stíhacím letounům druhé poloviny třicátých let 20. století. Letouny byly proto staženy z bombardovací služby a byly pověřovány méně důležitými, vesměs dopravními úkoly pro jednotky letecké pěchoty (starší název pro výsadkáře), které měly vzniknout 1. dubna 1939. K vzniku této jednotky vzhledem k neblahým událostem z 15. března 1939 a následné okupaci nedošlo.

U jednoho z bombardérů MNO (výr. č. 9) byl v roce 1937 upraven interiér na téměř "civilní" verzi a pak létal s imatrikulací OK-AMR. Byl využíván jako služební letoun tehdejšího velitele československého letectva, generála ing. Jaroslava Fajfra. Na IV. mezinárodní letecký mítink, konaný v Curychu od 23. července do 1. srpna 1937, vyslalo Československo početnou výpravu.[10] Curyšský mítink, konaný v pětiletých intervalech, byl pokládán za měřítko vyspělosti tehdejších evropských letectev. Československé soutěžní stroje, stíhací Avia B-534 (4 letouny) a akrobatické Avia B-122 (8 letounů) byly doprovázeny přestavěným bombardérem F-IX s imatrikulací OK-AMR. Třímotorová Avia F-IX byla tedy třináctým vyslaným strojem, tehdy zařazená u Leteckého pluku 6 dislokovaného na letišti Kbely. Byla pilotována vedoucím závodního družstva mjr. Alexandrem Hessem, který rovněž, dle propozic závodů, zastával funkci sportovního komisaře za Československo. Tento doprovodný letoun přepravoval, kromě leteckých mechaniků i s potřebnými náhradními součástkami, materiálem a nářadím, také bodového soudce závodů škpt. Františka Paukerta sloužícího u leteckého pluku 1 v Praze.[11]

Kabina dopravního letounu Avia Fokker F-IXD (Malý čtenář 1936)

ČSA obdržely své dva dopravní stroje v roce 1935, přičemž první z nich byl zalétán 14. května 1935. Letoun výrobního čísla 15 obdržel 7. srpna 1935 imatrikulaci OK-AFF, druhý stroj výr. č. 16 získal imatrikulaci OK-AFG již 22. července 1935. Dopravní letouny s kapacitou 17 cestujících (vč. posádky 20) byly nasazovány na linkách vnitrostátních Praha-Brno-Bratislava-Košice-Užhorod i mezinárodních z Prahy přes Brno a Bratislavu do Záhřebu a na letiště v Sušaku u Rijeky,[12] z Prahy do Bukurešti, z Prahy do Benátek atd.. První let OK-AFF na lince Praha-Benátky se uskutečnil 15. května 1937 a zahájil tak letecké spojení s Itálií. První z nich (OK-AFF) 11. září 1937 shořel krátce po vzletu z letiště Bratislava-Vajnory do Brna V 6:30 letoun odstartoval, vznikl požár a letoun nouzově přistál. Nehoda se obešla bez obětí na lidských životech,[4] avšak jiný zdroj uvádí, že pilot zahynul.[13] Jako náhrada byl do stavu ČSA v říjnu 1938 zařazen přestavěný bombardér F-IX. (výr. č. 12 s původními motory Walter Jupiter) s imatrikulací OK-AFH. Letouny F-IXD nalétaly u ČSA celkem 686 249 km za 4 085 letových hodin.[7]

Po německé okupaci Čech, Moravy a Slezska Lufftwaffe zabavila od MNO zbývajících 10 strojů F-IX, nechala je odzbrojit, vybavit německými radiostanicemi a používala je jako transportní. Dopravní letoun ČSA (OK-AFH) převzala Lufthansa/Luffwaffe a létal s imatrikulací D-AAFG resp. TF + BO. Jeden exemplář F-IX v roce 1942 zakoupilo Chorvatsko, druhý letoun se do Chorvatska dostal jako zabavený letoun jugoslávské armádě (F-39). Letouny obdržely trupová identifikační čísla 1951 a 1952 a označení Avia Fokker F-18 a Avia Fokker F.9. Ustašovské, nezávislé Chorvatsko je používalo při boji proti partyzánům až do poloviny roku 1944.[8]

Varianty[editovat | editovat zdroj]

  • F-IX - základní varianta s motory Walter Jupiter VI, 12 letounů - 2 z nich později přestavěny na dopravní letouny (v.č. 9, 12)
  • F-39 - bombardovací varianta F-IX pro jugoslávské letectvo s motory Gnome-Rhône Jupiter o výkonu 412 kW/560 k, 2 letouny
  • F-IXD - dopravní verze pro ČSA s motory Walter Pegas II-M2, 2 letouny
  • Avia 109 - připravovaná exportní verze F.IXD

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Civilní[editovat | editovat zdroj]

Vojenští[editovat | editovat zdroj]

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Data dle [2][7][14][15]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Typ: bombardovací hornoplošník (F-IX), dopravní letoun (F-IXD)
  • Osádka: 5 (F-IX), 3+17 (F-IXD)
  • Rozpětí: 27,14 m
  • Délka: 19,30 m
  • Výška: 4,80 m
  • Nosná plocha: 103,00 m2
  • Plošné zatížení: 88,9 kg/m2 (F-IX), 95,15 kg/m2 (F-IXD)
  • Hmotnost prázdného letounu: 5450 kg (F-IX), 6700 kg (F-IXD)
  • Vzletová hmotnost: 9160 kg (F-IX), 9800 kg (F-IXD)
  • Pohonná jednotka F-IX:vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec Walter Jupiter VI
    • jmenovitý, nominální výkon: 330 kW / 450 k při 1750 ot/min
    • maximální, vzletový výkon: 399 kW / 543 k při 1850 ot/min
  • Pohonná jednotka F-IXD:vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec Walter Pegas II-M2
    • jmenovitý, nominální výkon: 382 kW / 520 k při 2000 ot/min
    • maximální, vzletový výkon: 427 kW / 580 k při 2300 ot/min
  • Vrtule: dvoulistá, nestavitelná, dřevěná (F.IX), třílistá kovová (F.IX.D)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 210 km/h (F-IX), 255 km/h (F-IXD)
  • Cestovní rychlost: 180 km/h (F-IX), 215 km/h (F-IXD)
  • Dostup: 4500 m (F-IX), 5000 m (F-IXD)
  • Stoupavost: 2,5 m/s (F-IX), 2,8 m/s (F-IXD)
  • Dolet: 1000 km (F-IX), 830 km (F-IXD)

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 1× pohyblivý 7,92mm kulomet vz.28 na hřbetě
  • 1× pohyblivý 7,92mm kulomet vz.28 pod trupem
  • 1× pohyblivý 7,92mm kulomet vz.28 pod přídí
  • 1× pohyblivý 7,92mm kulomet vz.28 v okénku v každém boku
  • 1500 kg pum v pumovnici a pod křídly

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Fokker F.IX (anglicky) [online]. dutch-aviation.nl [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. 
  2. a b c d NĚMEČEK, Václav. Civilní letadla I. I. vyd. Praha: NADAS, 1981. 392 s. S. 122–123, 134–135, 144. 
  3. a b SOUKUP, Pavel. Avia F-IX [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. 
  4. a b c VINAŘ, Luboš. Avia F-IX [online]. Nalžovice: Luboš Vinař, Chlum 20, 262 93 Nalžovice [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. 
  5. ŠOREL, Václav. Avia F-IX [online]. pilotinfo.cz, 2011-08-31 [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. 
  6. Avia F-IX (Fokker F-IX) [online]. Plumlov: svazletcu.cz (Letci Plumlov z.s.), 2010 [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. 
  7. a b c d e f NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1 (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 152–154, 258–259, 291. 
  8. a b ČÍŽEK, Martin. Letadla zrazeného nebe - Československá letdla v roce 1938. I. vyd. Praha: Naše vojsko, 2015. 255+32 s. ISBN 978-80-206-1576-3. S. 132–135, 223, 227. 
  9. LOSKOTOVÁ, Irena. Havárie bombardovacího letounu v prostoru mezi Slatinou a Šlapanicemi [online]. Brno: Muzeum města Brna, 2019-11-08 [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. 
  10. ZAZVONIL, Jaroslav. Čechoslováci v Curychu. Letectvo a PVOS. Červenec 1967, roč. 6, čís. 7, s. 42–44. Dostupné online. 
  11. ŠVANCARA, Marek. Úspěch československých letců na IV. mezinárodním mítinku v Curychu v roce 1937. I. vyd. Brno: Historický ústav Filozofické fakulty, Masarykova univerzita, 2007. 37 s. S. 9, 34–35. 
  12. KONVALINKA, L. Za 105 minut z Prahy do Bratislavy. Malý čtenář. 1936-06-15, roč. 55, čís. 19, s. 371–373. Dostupné online. 
  13. ASN Wikibase Occurrence # 34060 (anglicky) [online]. aviation-safety.net, 2015-07-30 [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. 
  14. FLIEGER, Jan. Avia Fokker F-IX [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 2004-02-09 [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. 
  15. FLIEGER, Jan. Avia Fokker F-IXD [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 2004-01-15 [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VÁCLAVÍK, Josef. Těžký bombardovací letoun Avia Fokker F-IX, HPM 2000/01-02.
  • FIDLER, J. SLUKA, V. Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920-38, Libri 2006. ISBN 80-7277-256-2.
  • POSTMA, Thijs. Fokker: Aircraft Builders to the World (anglicky). London: Jane's, 1979. ISBN 0-7106-0059-3.
  • THURSTON, David B. (2000). World's Most Significant and Magnificent Aircraft: Evolution of the Modern Airplane (anglicky) SAE. ISBN 978-0-7680-0537-0.
  • MUNSON, Kenneth. Airliners between the wars 1919-1939 (anglicky). Blandford Press, London 1972. ISBN 0-7137-05671.
  • KAREŠ, Marcel. RAJLICH, Jiří (2017): Curych 1937 - Účast československých letců na IV. mezinárodním leteckém mítinku v Curychu v roce 1937, Praha: Mladá fronta, s.408, ISBN 978-80-204-4674-9

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]