Aero A-12
| Aero A-12 | |
|---|---|
 Aero A-12 | |
| Určení | víceúčelový vojenský letoun |
| Výrobce | Aero |
| Šéfkonstruktér | Ing. Antonín Husník[1] |
| První let | 1923 |
| Zařazeno | 1924 |
| Uživatel | Československé letectvo |
| Vyrobeno kusů | 93 |
| Varianty | Aero A-22 |
| Další vývoj | Aero A-11 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Aero A-12 byl jednomotorový pozorovací dvoumístný dvouplošník smíšené konstrukce, který mohl též sloužit jako bombardovací letoun.
Vývoj[editovat | editovat zdroj]
Prototyp byl zalétán roku 1923 šéfpilotem továrny Aero Josefem Novákem. Po objednávce Ministerstva národní obrany byla ještě v roce 1923 zahájena stavba 49 sériových A-12. V roce 1924 následovala stavba 26 letounů a poté dalších 18. Část z nich byla vyrobena továrnou Letov. Letouny Aero A-12 měly instalovány pohonné jednotky Maybach Mb IVa o výkonu 176 kW. Během provozu značně trpěly lamelové chladiče Aero, vystupující po obou stranách z motorových krytů, vibracemi motoru. Byly proto zaměněny za chladič skříňový na baldachýnu.
U Aera A-12 byly poprvé zavedeny povinné pevnostní zkoušky při přejímání prototypu a průběžně při dodávkách sériových letounů. Stroj určený k lámacím zkouškám byl určen namátkovým výběrem komise, stanovené MNO den před testem.
Již v roce 1923 byl v mateřské továrně pokusně opatřen drak letadla A-12 motorem Walter W-IV o maximálním výkonu 205,9 kW. Pro letové zkoušky v roce 1924 byly postaveny tři prototypy, které již nesly označení nového letounu Aero A-11.
Od roku 1925 nasadila továrna Aero na svou soukromou linku Praha-Mariánské Lázně tři letouny Aero A-22. Jednalo se o dopravní variantu A-11, která během tří let trvání tohoto spoje nalétala se stoprocentní pravidelností a bez nehody 82 000 km.
Nasazení[editovat | editovat zdroj]
Po Mezinárodní letecké výstavě v Praze v roce 1924, kde byl nový letoun A-12 představen veřejnosti, začala vojenská správa přebírat od června první stroje, které byly zařazeny ke všem třem leteckým plukům.
A-12 byl na svoji dobu rychlý a snadno ovladatelný stroj, který jako první letoun československé konstrukce získal historicky první čtyři světové letecké rekordy pro Československo během II. letu o Cenu presidenta republiky konaného 7. září 1924, které byly současně rekordy národními. Jednalo se o rychlostní lety na 100 a 200 km s užitečným zatížením 250 a 500 kg, které provedli piloti Kalla, Bohumil Kašpar a František Lehký.
Po vyřazení z vojenské služby ve třicátých letech byl odprodáván aeroklubům. Jeho přesnou funkční repliku je možno si prohlédnout ve vojenském leteckém muzeu v Praze-Kbelích.
Specifikace (A-12)[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
.jpg)
Údaje podle[2]
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Osádka: 2 (pilot a pozorovatel/střelec)
- Rozpětí: 12,80 m
- Nosná plocha: 36,50 m²
- Délka: 8,30 m
- Prázdná hmotnost: 1 080 kg
- Vzletová hmotnost: 1 600 kg
- Pohonná jednotka: 1 × kapalinou chlazený šestiválcový řadový motor Maybach Mb.IVa
- Výkon pohonné jednotky: 176 kW (240 k)
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Maximální rychlost: 201 km/h
- Cestovní rychlost: 172 km/h
- Dostup: 7 500 m
- Stoupavost: výstup do 5 000 m za 24 minut
- Dolet: 760 km
Výzbroj[editovat | editovat zdroj]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ ADAM, Tomáš. Letecký konstruktér Antonín Husník [online]. fronta.cz, 2006-04-06 [cit. 2018-09-21]. Dostupné online.
- ↑ NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. Kapitola Příloha 1: Technická data československých letadel, s. 248–249.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KRUMBACH, Jan. Slavná Československá letadla. Křídla vlasti. Červen 1964, čís. 13, s. 426 a 427.
- ŠOREL, Václav. Letadla československých pilotů I. Praha: Albatros, 1979. 432 s.
- RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Vzduch je naše moře. Praha: Naše vojsko, 1993. 192 s. ISBN 80-206-0221-6.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Aero A-12 na Wikimedia Commons - (česky) Aero A-12
