Letov Š-4

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Letov Š-4
stíhací Š-4
stíhací Š-4
Určení stíhací letoun
Výrobce Letov
Šéfkonstruktér Alois Šmolík
První let 1922
Zařazeno 1923
Vyřazeno 1931 ?
Uživatel Československo
Výroba 1923 - 1924
Vyrobeno kusů 1+20
Varianty 2
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Š-4 (a jeho cvičná úprava označovaná jako Š-4a) byl nepříliš úspěšný jednomotorový, jednomístný dvouplošný stíhací letoun, konstrukce Aloise Šmolíka, vyráběný v letech 1923 až 1924 Československou vojenskou továrnou na letadla (od roku 1926 známou pod obchodním názvem Letov).


Vývoj a výroba[editovat | editovat zdroj]

Prototyp Š-4.0

Š-4 vycházel z pokusného stroje Š-HS.1.01 (Š jako Šmolík, HS jako Hispano-Suiza) zalétaného v roce 1922. Po zkouškách byla zadána sériová výroba 20ks letadel pro armádu. V roce 1923 byl pokusný Š-HS.1.01 přestavěn na prototyp Š-4.0 a následovala sériová výroba letadel Š-4.1 Š-4.20 . První tři stroje byly vyrobeny v roce 1923, ostatní v roce 1924. [1] Tyto sériové letouny Š-4 (před úpravami z let 1925 - 1928) jsou na pohled rozpoznatelné podle prstencového chladiče za vrtulovým kuželem a menší SOP. Byly osazeny motorem Hispano-Suiza 8B o výkonu 162 kW (220 k).

Pozn.: Dle[2]byly některé stroje z let 1923 až 1924 vyrobeny jako cvičné (se slabším motorem Hispano-Suiza 8A o výkonu 180k a bez výzbroje) – NEOVĚŘENO. Tato rozporuplná informace se opakuje i na Válka.cz, Vinar.cz, apod. V knihách [3][4] toto uvedeno není. Ani fotografii takového stroje (BEZ VÝZBROJE, s PRAVOTOČIVOU VRTULÍ, s menší SOP, nejspíš s prstencovým chladičem a s praporovým čs. označením z doby před rokem 1927) jsem nikde nenašel. Poznámka k vrtuli: Motory Hispano-Suiza 8B o výkonu 220k měly reduktor a levotočivou vrtuli, kdežto motory Hispano-Suiza 8A o výkonu 180k bez reduktoru měly pravotočivou vrtuli (směr otáčení z pohledu pilota).

Provoz[editovat | editovat zdroj]

Dva letouny Š-4 byly přiděleny Leteckému učilišti v Chebu, pět Leteckému pluku č. 1 v Praze, a zbývajících třináct Leteckému pluku č. 2 v Olomouci. Letouny se v provozu příliš neosvědčily, neměly dobré letové vlastnosti, trpěly praskáním motorového lože a netěsnostmi prstencových chladičů. V roce 1925 bylo na všech Š-4 zastaveno létání a byly podrobeny továrním prohlídkám. Šestnáct letounů bylo vyhodnoceno jako schopných opravy. [5]

Úpravy v letech 1925 až 1928 (na cvičný Š-4a)[editovat | editovat zdroj]

cvičný Š-4a

Těmto šestnáctí letounům Š-4 byla zesílena motorová lože, upravena kování křídel, zvětšena směrová i výšková kormidla a byly osazeny slabšími motory Hispano-Suiza 8A o výkonu 132 kW (180 k) s čelními chladiči, a nadále létaly bez výzbroje. Takto upravené letouny byly roku 1928 vráceny do služby, ale už jen jako cvičné do Leteckého učiliště, kde létaly do roku 1931. [6]Tyto letouny se napohled poznají podle kapotáže motoru s čelním chladičem a podle větší ostře zakončené SOP. A taky mají kruhové čs. označení, používané od roku 1927.

Pozn.: Tyto stroje upravené na cvičné se dnes značí Š-4a. Není jasné, kdy toto označení začalo být používáno, a zda vůbec bylo používáno v době provozu těchto letounů. Letoun Š-4a (bez výzbroje s čelním chladičem, pravotočivou vrtulí a větší SOP – tedy opravdu cvičný po úpravě) na fotografii má totiž pod kabinou napsáno Š-4.8. Takže stroj vzhledem skutečně odpovídá cvičné verzi po úpravě z let 1925 až 1928, ale sám výrobce jej jako Š-4a.8 neoznačil. V knize[7] není označení Š-4a používáno vůbec. Tovární označení to tedy nebude, mohlo by však jít o armádní označení – NEOVĚŘENO.

Technický popis[editovat | editovat zdroj]

Konstrukce byla smíšená: kovová kostra trupu a ocasních ploch potažená plátnem, křídla dřevěná potažená plátnem, vyztužená vzpěrami a dráty, křidélka jen na horním křídle. Vztlakové klapky letadlo nemá. Kapotáž motoru plechová. Podvozek pevný kolový s ostruhou. Pilotní prostor otevřený s větrným štítkem a aerodynamickou hlavovou opěrkou. Výzbroj Š-4 tvořila dvojice synchronizovaných kulometů Vickers ráže 7,7 mm nad motorem, cvičné Š-4a létaly bez výzbroje.

Účast v závodech[editovat | editovat zdroj]

Tovární závodní Š-4 se startovním číslem 3 pro závod 1923
Š-4 startovní číslo 25 na závodech 1923
Š-4 startovní číslo 10 na závodech 1924
Š-4 startovní číslo 25 na závodech 1924

Letecký závod rychlostní o cenu prezidenta republiky v roce 1923[editovat | editovat zdroj]

Byly přihlášeny dva Š-4[8]:

• tovární závodní Š-4 s motorem Hispano-Suiza 8Fb o výkonu 300k a s aerodynamickým krytem motoru se startovním číslem 3, tovární pilot Alois Ježek – nestartoval (asi pro havárii s Š-8 )

• normální stíhací Š-4 od LP1 se startovním číslem 25, pilot Alois Vrecl – nedoletěl

Letecký závod rychlostní o cenu prezidenta republiky v roce 1924[editovat | editovat zdroj]

Byly přihlášeny nejméně dva Š-4:

• normální stíhací Š-4 se startovním číslem 25, pilot František Diviš z MNO – doletěl na 6. místě v hlavním závodě

• normální stíhací Š-4 (asi v.č.12) od LP2 se startovním číslem 10, pilot František Merhout - neumístil se, asi nedoletěl


Pozn.: V roce 1924 jako tovární letěl již hornoplošník Š-14 se startovním číslem 3.

Š-14 hornoplošník se startovním číslem 3 na závodech 1924


Další vývoj s motorem Hispano-Suiza 8Fb o výkonu 300k[editovat | editovat zdroj]

Š-14 dvouplošník
Š-7

Š-4 tovární závodní speciál s motorem Hispano-Suiza 8Fb o výkonu 300k (foto v odstavci Účast v závodech), s aerodynamickým krytem motoru, pro závod v roce 1923 měl startovní číslo 3; chladič byl asi pod motorem a byl aerodynamicky zakrytován. Výrobní číslo nezjištěno, ale nabízí se možnost, že jde o stejný letoun, který byl pro závod roku 1924 dále upravován a přeznačen na Š-14 – NEOVĚŘENO


Š-14: do letounu Š-4.20 byl vestavěn motor Hispano-Suiza 8Fb o výkonu 3OOk s aerodynamickým krytem motoru a chladiči na bocích trupu; letoun byl po úpravách označen Š-14, a se startovním číslem 3 se zúčastnil Leteckého rychlostního závodu o cenu prezidenta republiky v roce 1924. Další osud Š-14 není známý, ale možná byl přestavěn zpět (NEOVĚŘENO), protože Š-4.20 měl být zničen v Leteckém učilišti dne 14.5.1929. [9]


Š-7: upravený drak letounu Š-4 s motorem Hispano-Suiza 8Fb o výkonu 3OOk s chladičem pod motorem byl základem prototypu letounu Š-7. Tento typ nebyl objednán do sériové výroby, a prototyp Š-7.0 byl zkouškami natolik opotřebován, že dosloužil jako nelétající pomůcka v Leteckém učilišti.[10]


Specifikace (Š-4)[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí: 8,10 m
  • Délka: 6,43 m
  • Výška: 2,62 m
  • Plocha křídel: 16,43 m²
  • Prázdná hmotnost: 673 kg
  • Vzletová hmotnost : 980 kg
  • Pohonná jednotka:osmiválcový motor do V Hispano-Suiza 8B s levotočivou pevnou (nestavitelnou) dřevěnou vrtulí
  • Výkon pohonné jednotky: 162 kW (220 k) při 2300 ot./min

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 230 km/h
  • Dolet: 500 km
  • Dostup: 5500 m
  • Stoupavost: 3,8 m/s nebo 21.9 minut na 5000m

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Specifikace (Š-4a)[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí: 8,00 m
  • Délka: -m
  • Výška: - m
  • Plocha křídel: 16,43 m²
  • Prázdná hmotnost: -kg
  • Vzletová hmotnost : - kg
  • Pohonná jednotka:osmiválcový motor do V Hispano-Suiza 8A s pravotočivou pevnou vrtulí
  • Výkon pohonné jednotky: 132 kW (18O k)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: -
  • Dolet: -
  • Dostup: -
  • Stoupavost: -

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • bez výzbroje


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ZVĚŘINA, Jaroslav. Letov 100 let od založení první československé továrny na letadla. [s.l.]: MAGNET PRESS, SLOVAKIA s.r.o., 2019. S. 20. 
  2. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1 (1918-1945). [s.l.]: Naše vojsko, 1983. S. 29,30. 
  3. PAVLŮSEK, Alois. Československé stíhací letouny. [s.l.]: Albatros Media a.s., 2018. S. 14. 
  4. ZVĚŘINA, Jaroslav. Letov 100 let od založení první československé továrny na letadla. [s.l.]: MAGNET PRESS, SLOVAKIA s.r.o., 2019. S. 20. 
  5. ZVĚŘINA, Jaroslav. Letov 100 let od založení první československé továrny na letadla. [s.l.]: MAGNET PRESS, SLOVAKIA s.r.o., 2019. S. 20. 
  6. ZVĚŘINA, Jaroslav. Letov 100 let od založení první československé továrny na letadla. [s.l.]: MAGNET PRESS, SLOVAKIA s.r.o., 2019. S. 14. 
  7. PAVLŮSEK, Alois. Československé stíhací letouny. [s.l.]: Albatros Media a.s., 2018. S. 14. 
  8. DUB, LUKEŠ, BŘÍNEK, Michal, Petr, Miroslav. Po stopách československých křídel. Naše první letecké závody.. [s.l.]: Jakab, 2016. S. 19, 21, 25. 
  9. ZVĚŘINA, Jaroslav. Letov 100 let od založení první československé továrny na letadla. [s.l.]: MAGNET PRESS, SLOVAKIA s.r.o., 2019. S. 22. 
  10. ZVĚŘINA, Jaroslav. Letov 100 let od založení první československé továrny na letadla. [s.l.]: MAGNET PRESS, SLOVAKIA s.r.o., 2019. S. 22. 


Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Václav Němeček, Československá letadla 1, Naše vojsko, 1983
  • Alois Pavlůsek, Československé stíhací letouny, Albatros Media a.s., 2018
  • Jaroslav Zvěřina, Letov 100 let od založení první československé továrny na letadla, MAGNET PRESS, SLOVAKIA s.r.o., 2019
  • Michal Dub, Petr Lukeš, Miroslav Břínek, Po stopách československých křídel. Naše první letecké závody, Jakab Publishing s.r.o., 2016

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Valka.cz: https://www.valka.cz/topic/view/8366/Letov-S-4


Vinar.cz: http://www.vinar.cz/mitte/s4.htm


Film ze závodů 1924: https://vimeo.com/151411217