Beneš-Mráz Be-250 Beta-Major

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Beneš-Mráz Be-250
Beneš-Mráz Be-250 Beta-Major
Beneš-Mráz Be-250 Beta-Major
Určení sportovní a cvičný letoun
Výrobce Beneš-Mráz
Šéfkonstruktér Pavel Beneš
První let 1936
Vyrobeno kusů 1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Beneš-Mráz Be-250 Beta-Major byl československý sportovní a cvičný dvoumístný dolnoplošník z třicátých let 20. století, který byl vyroben ve firmě Beneš-Mráz v Chocni,[1] která jej vyvinula v roce 1936.

Vývoj a užití[editovat | editovat zdroj]

Jednalo se o další model do řady úspěšných předválečných letadel této firmy, která byla vyráběna pro sportovní a školní účely. Byl postaven pouze jeden prototyp.

Necelého půl roku po zahájení činnost nové společnosti představila firma Ing. Pavel Beneš a Ing. Jaroslav Mráz, továrna na letadla v Chocni, svým druhým prototypem Be-50 Beta Minor počátek nové vývojové linie moderních cvičných a sportovních letadel. Nabídka řady invertních motorů firmy Walter dovolila jistou různorodost tohoto projektu. A tak necelý rok po letounu Be-50 s motorem Walter Minor 4 vzlétl modifikovaný dvousedadlový letoun Be-250 Beta Major, a jak název napovídá, s nejsilnějším nabízeným motorem řady invertních motorů Walter Mikron, Minor, Major.[2]

Beneš-Mráz Be-250 Beta Major měl být nejvýkonnější letoun z řady dvoumístných "Bet". Motor Walter Major 4 o výkonu 88/96 kW (120/130 k) s dvoulistou dřevěnou vrtulí byl sice výkonný a letoun s ním vykazoval nesporně značnou kvalitu, ale ve skutečnosti tomu až tak nebylo, protože trpěl nežádoucími vibracemi, především v oblasti nízkých otáček. Motor Walter Major 4 vznikl v továrně Walter v roce 1934 poměrně jednoduchou úpravou vůbec prvního, invertního, řadového čtyřválce jinonické firmy - motoru Walter Junior 4 (1932).

Dolnoplošník byl zalétán továrním pilotem Josefem Koukalem 20. července 1936 (OK-BEN). Společnost Beneš-Mráz sice učinila pokus letoun udat, ale zklamaný zákazník jej po krátkém čase vrátil.

Za okupace pilot německé komise letoun poškodil. Z Chocně se dostal až v říjnu 1943, kdy byl vlakem odvezen do Nitry na Slovensku a byl provozován Slovenským státem. Dá se říci, že jako jediný z rodiny letadel předválečné produkce firmy Beneš-Mráz přežil v Československu resp. v "tisovské" Slovenské republice a dočkal se osvobození. Po druhé světové válce byl letoun využíván k cvičným účelům pod označením C-25. Létal však jen krátce.

Jednokusovou sérií bohužel skončily i následníci tohoto letounu: Be-252 Beta Scolar, Be-501 Bibi a Be-502 Bibi.[3]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Základní charakteristiky[1][4][editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 2
  • Rozpětí: 10,66 m
  • Délka: 7,55 m
  • Nosná plocha: 14 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 530 kg
  • Vzletová hmotnost: 840 kg
  • Plošné zatížení: 60 kg/m²
  • Motor: 1× invertní řadový vzduchem chlazený čtyřválec Walter Major 4

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Jmenovitá výkonnost: 130 k (95 kW)
  • Nejvyšší rychlost: 235 km/h
  • Cestovní rychlost: 200 km/h
  • Dostup: 5000 m
  • Dolet: 700 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1918-1945. III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 193-211, 262-263. 
  2. MARJÁNEK, Pavel ing. Beneš-Mráz, Be 250 Beta Major. AeroHobby. 15. 11. 2017, roč. 2017, čís. 6, s. 44-51. Dostupné online. 
  3. FOLPRECHT, Radek. Unikát v povětří aneb slavná kapitola československého letectví. Technet.cz, MAFRA, a. s.,. 25.6.2015. Dostupné online. 
  4. FLIEGER, Jan. Beneš-Mráz Be-250 Beta-Major [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 3.2.2014 [cit. 2019-02-06]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]