Beneš-Mráz Be-52 Beta-Major

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Beneš-Mráz Be-52 Beta-Major
Beneš-Mráz Be-52 Beta-Major
Beneš-Mráz Be-52 Beta-Major
Určení sportovní a cvičný letoun
Výrobce Beneš-Mráz
Šéfkonstruktér Pavel Beneš
První let 1936
Uživatel Ministerstvo veřejných prací (1936)
Beneš-Mráz (1937), Ústřední letecká škola (1938), Slovenské vzdušné zbraně (1939-1945)
Vyrobeno kusů 1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Beneš-Mráz Be-52 Beta-Major byl československý sportovní a cvičný dvoumístný dolnoplošník z třicátých let 20. století, který byl vyroben ve firmě Beneš-Mráz v Chocni,[1] která jej vyvinula v plodném roce 1936. Letoun byl určen pro výcvik ve vysoké akrobacii, popřípadě ke kondičním letům s instruktorem.

Vývoj a užití[editovat | editovat zdroj]

Jednalo se o další model do řady úspěšných předválečných letadel této firmy, která byla vyráběna pro sportovní a školní účely. Byl postaven pouze jeden prototyp.

Dolnokřídlý jednoplošník Beneš-Mráz Be-50 Beta-Minor se stal východiskem ke konstrukci dalších dvou typů akrobatických letadel, dvousedadlovky Be-52 a jednosedadlovky Be-56.[2] Oba tyto letouny byly vybaveny invertními, čtyřválcovými motory Walter Major 4. Ke vzniku akrobatického typu Be-52 bylo blízko také proto, že akrobatická a stíhací letadla konstruovaná ing. Pavlem Benešem (Avia BH-21, Avia BH-22, Avia BH-33) vykazovala mimořádnou schopnost akrobacie. Namísto uvedených dvouplošníků ing. Beneš přišel s moderním dolnokřídlým jednoplošníkem.[3]

Motor Walter Major 4 použitý v letounu Beneš-Mráz Be-52 Beta-Major

Popis letounu[editovat | editovat zdroj]

Tato otevřená dvousedadlovka tvarově připomínala základní typ Beneš-Mráz Be-50 Beta-Minor, avšak byla vybavena pevnější kostrou trupu a křídly s poněkud menší plochou. Střední část křídel byla provedena v jednom celku s trupem s tím, že obě vnější části křídel byly zavěšeny na zesílených kováních pomocí speciálních čepů. Dýhovaná křídla se směrem ke konci rapidně zužovala. Obdélníkový průřez trupu s klenutou horní částí odpovídal použitému řadovému motoru. Vpředu byl ukončen přepážkou s protipožární stěnou, na níž bylo uchyceno motorové lože.

Sedadla byla uspořádána za sebou, přičemž pilotní sedadlo bylo vzadu a žákovo vpředu, v těžišti letadla. Vstup do letounu byl usnadněn po obou stranách odklopnými dvířky. Samotný prostor sedadel počítal i s dostatečným místem pro umístění padáků. Kokpit byl vybaven všemi nezbytnými přístroji pro řízení letounu včetně přístrojů pro let v mlze.

Podvozek byl dvoudílný se značným rozchodem kol a aerodynamickými kryty kol. Každá, samostatná část podvozku byla přichycena k přední stěně hlavního podélníku 4 šrouby.

Motor Walter Major 4 byl pružně uložen na gumových podložkách. Motorové lože bylo svařeno z ocelových trubek. Snadno odklopitelné kryty dovolovaly z obou stran snadný přístup k motoru. Dvě benzínové nádrže byly umístěny v křídlových nástavcích před hlavním podélníkem.[4]

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

V březnu 1936 byl letoun vystaven na Výstavě sportovních letadel z Národní letecké sbírky v rámci Pražských vzorkových veletrhů společně s dalšími typy z choceňské továrny (Be-50 a Be-60 Bestiola).[5] Do leteckého rejstříku byl tento prototyp zapsán 15.7.1936 pod imatrikulací OK-BED.[6] Letoun byl úspěšně předveden v Belgii továrním šéfpilotem Koukalem, kde předvedl akrobatické schopnosti letounu vrcholící třemi otáčkami vývrtky v letu naznak a bezvadným vybráním. Přes tyto akrobatické vlastnosti zůstal prototyp bez sériových následovníků.[1] Zprvu jeho vlastníkem bylo Ministerstvo veřejných prací, od roku 1937 byl v majetku choceňské továrny a v roce 1938 jej používala Ústřední letecká škola v Letňanech. Z československého rejstříku byl vymazán 23.9.1939 a za Druhé světové války byl registrován na Slovensku a využívaly jej Slovenské vzdušné zbraně.[7]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Údaje dle[1][8]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 2
  • Rozpětí: 10,67 m
  • Délka: 7,76 m
  • Výška: 2,1 m
  • Nosná plocha: 14 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 550 kg
  • Vzletová hmotnost: 820 kg
  • Plošné zatížení: 57,8 kg/m²
  • Pohonná jednotka: 1× invertní řadový vzduchem chlazený čtyřválec Walter Major 4
  • Výkon pohonné jednotky: 130 k (95 kW)
  • Bezpečnostní násobek: 13,5

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 235 km/h
  • Cestovní rychlost: 200 km/h
  • Přistávací rychlost: 65 km/h
  • Dostup: 5200 m
  • Dolet: 600 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1918-1945. III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 200, 262-263. 
  2. FOLPRECHT, Radek. Unikát v povětří aneb slavná kapitola československého letectví. Technet.cz [online]. iDnes.cz, 25.6.2015 [cit. 16.6.2019]. Dostupné online. 
  3. Sportovní a turistické typy továrny inž. Beneše a inž. Mráze. Letectví. Únor 1936, roč. XVI. (1936), čís. 2, s. 60-61. Dostupné online. 
  4. Dva nové typy konstrukce inž. P. Beneše: BE 52 a BE 56. Letectví. Duben 1936, roč. XVI. (1936), čís. 4, s. 126-127. Dostupné online. 
  5. Výstava sportovních letadel z Národní letecké sbírky. Letectví. Únor 1936, roč. XVI. (1936), čís. 2, s. 49-50. Dostupné online. 
  6. SOUKUP, Pavel. Be-52 - OK-BED [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás [cit. 2019-06-16]. Dostupné online. 
  7. SABO, Ivan. Stavy aeroplánov na Slovensku 1939 - 1945 [online]. Bratislava: www.gonzoaviation.com, 6.2.2013 [cit. 2019-06-16]. Dostupné online. 
  8. FLIEGER, Jan. Beneš-Mráz Be-52 Beta-Major [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 3.2.2004 [cit. 2019-06-16]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]