Avia BH-10

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Avia BH-10
Avia BH-10 (L-BONE, 1924)
Avia BH-10 (L-BONE, 1924)
Určenícvičné, sportovní letadlo
VýrobceAvia
ŠéfkonstruktérPavel Beneš a Miroslav Hajn
První let3. ledna 1924
Charaktervyřazen ze služby
UživatelČeskoslovenské letectvo
Vyrobeno kusů21
Vyvinuto z typuAvia BH-9
Další vývojAvia BH-11, Avia BH-12
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Avia BH-10 (Letectví, květen 1924)

Avia BH-10 byl jednomístný akrobatický sportovní letoun vzniklý roku 1924 v Československu vývojem z Avie BH-9, která byla pokračováním typů BH-1 a BH-5. Letoun vyráběla společnost Avia, Miloš Bondy a spol., továrna na letadla, Praha-Holešovice [1]

Konstruktéři ing. Pavel Beneš a ing. Miroslav Hajn (Letectví, červenec 1926)

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Typ Avia BH-10 vycházel z předchozího typu BH-9. Jednalo se o jednomístný letoun určený k výcviku pilotů v akrobacii a pro kondiční létání stíhacích pilotů. Letadlo BH-10 zkonstruovali zakladatelé továrny Avia, letečtí konstruktéři Pavel Beneš a Miroslav Hajn. Tovární pilot Karel Fritsch jej zalétal 3. ledna 1924,[2] ale poprvé s ním vzlétl Zdeněk Lhota již 22. prosince 1923.[3] Konstrukce tohoto letounu zůstala stejná jako u typu BH-9, t.j. celodřevěná se všemi koncepčními znaky jako BH-9, ale letoun byl podstatně menší.[4]

Avia BH-10 s motorem Walter NZ-60

Od Avia BH-9 byl vizuálně snadno odlišitelný prodlouženým pylonem za otevřeným kokpitem, jehož rolí měla být ochrana pilota v případě převrácení nebo havárie v letu na zádech. Československá armáda si v roce 1924 objednala 10 letounů a krátce nato předala továrně i druhou objednávku na 11 letounů. Československé letectvo provozovalo 19 letounů pod vojenským označením B-10, které byly určeny k výcviku akrobatické pilotáže. Imatrikulované letouny L-BONE a L-BONO vlastnila továrna Avia. Avia BH-10 představovala celkem rychlý a obratný letoun. Kritickou výtkou k letovým vlastnostem bylo nepříliš snadné vybírání vývrtky anebo prudký dosed během přistání.[2]

V květnu až listopadu 1924 bylo zalétáno a předáno československému letectvu celkem 10 letounů B-10 z první série. V září 1925 až březnu 1926 bylo zalétáno a předáno dalších 10 letounů B-10 z druhé výrobní série.[3] S civilními imatrikulacemi létaly L-BONE od 31. října 1924 a výr. č. 4/L-BONO od 8. září 1927.[1] Po vyřazení z armády bylo v leteckém rejstříku imatrikulováno v období 1934-1935 celkem osm letounů BH-10/B-10 výr. č. 2/OK-LAS, 12/OK-ASZ, 13/OK-IPO, 14/OK-AVO, 15/OK-LIM, 16/OK-MOD, 20/OK-LEZ, 21/OK-AVN.[5][6]

Na tento letoun navázali ing. Pavel Beneš a ing. Miroslav Hajn dalšími sportovními letouny Avia BH-11 (1924) a Avia BH-12 (1924). Ve snaze, zkonstruovat dvouplošník stejné kategorie a kvalit jako BH-10, tedy cvičné letadlo pro akrobacii s vysokou ovladatelností a obratností, byly vypracovány v roce 1924 plány a byl také postaven velmi jednoduchý prototyp BH-20 s motorem Walter NZ-60, velmi malý letounek s trupem zcela běžných „aviáckých“ tvarů. Tento letoun byl později (1931) darován ing. Vladimíru Šimůnkovi, který se na něm sám naučil akrobacii a létal s ním také na četných leteckých dnech.[7]

Avia BH-10 (L'Année Aéronautique 1924-1925)

Popis letounu[editovat | editovat zdroj]

Jednomotorový jednomístný celodřevěný vzpěrový dolnoplošník s pevným podvozkem a ostruhou. Křídlo s tlustým profilem mělo nejtlustší profil asi v třetině rozpětí, v místě, kde byly ukotveny dvě kovové vzpěry, profilované dřevěnou karoserií.[1] Trup, podvozek a pevná ocasní plocha byly provedeny obdobně jako u letadla Avia ВH-9.[8]

Křídlo bylo dvounosníkové, potažené překližkou až k zadnímu nosníku a celé ještě plátnem. Křidélka a kormidla měla kovovou kostru potaženou plátnem. Trup byl celodřevěný, stabilizátor byl pevně vestavěn v trupu. Vrtule dvoulistá, pevná, dřevěná.[2]

Jednoplošník Avia ВH-10 byl menších rozměrů a hmotnosti než „sourozenec“ Avia ВH-9. Byl určen pro výcvik pilotů v akrobacii, jako přechodový typ ke stíhacím letadlům. Řízení normální pákové, výškové a směrové kormidlo bylo ovládáno lany, křidélka táhlovým systémem z ocelových trubek.[8]

Avia BH-10, vítěz rychlostního závodu o Cenu prezidenta republiky v kategorii A (do 100 HP). (Letectví, říjen 1925)

Použití[editovat | editovat zdroj]

Letoun si odbyl svoji výstavní premiéru na III. mezinárodní letecké výstavě v Praze, která se konala v červnu 1924 na pražském výstavišti.[9]

Kpt. Josef Hamšík a Avia BH-10 (Letectví, srpen 1927)

Letouny byly nasazovány do sportovních soutěží a byly s nimi konány propagační dálkové lety. Již v roce 1924 (7. září) amatérský pilot JUDr. Zdeněk Lhota na tomto letounu (L-BONE) získal 1. místo v rychlostních závodech o putovní Cenu prezidenta republiky v kategorii sportovních letounů (kategorie B), když na 200 km dlouhé trati dosáhl průměrné rychlosti 155,2 km/h. Třetí místo v tomto závodu obsadil na stroji BH-10 tovární pilot Václav Bican. V listopadu 1924 svěřila Avia dr. Lhotovi BH-10 k provedení propagačního letu do Bělehradu. K letu přes Vídeň odstartoval 5. listopadu 1924. Na letišti v Ošprech (Aspern/Vídeň, Dolní Rakousy) předváděl akrobacii, v Budapešti a v Novém Sadě přistával z velké výše působivou vývrtkou, létal za prudké vichřice, půjčoval letadlo zájemcům, krátce — všude budil pozornost. Při letu z Bělehradu do Nového Sadu provedl na úseku dlouhém 7 km celkem 53 loopingů. Při zpátečním letu předváděl svou „bosičku“ i v Budapešti. Letadlo bylo však maďarskými vojenskými orgány zabaveno a teprve na zákrok vyslanectví bylo propuštěno s podmínkou, že bude zpět dopraveno drahou, což se také stalo. Letadlo mělo totiž maďarské povoleni pouze pro let tam, ale nikoli též zpět.[10]

Pozdější slavné výkony BH-10 jsou nerozlučně spjaty se jménem známého, tehdy vojenského letce Hamšíka, I. tajemníka Svazu československých pilotů. Kpt. Josef Hamšík 20. září 1925 v III. ročníku závodu o Cenu prezidenta republiky Lhotovo vítězství na BH-10 (později imatrikulován jako L-BONO) zopakoval, když dosáhl rychlosti 171,14 km/h. I druhé místo v kategorii A (do 100 HP výkonu) obsadil letoun BH-10. Pilotoval jej rotm. Janhuber a dosáhl rychlosti 163,52 km/h.[11] Závod se konal na trati dlouhé přesně 100 km, Praha (státní letiště Praha-KbelyNové Benátky (otáčka kolem kostela) — Říp (otáčka kolem kostelíka) — Praha (stát. letiště »Praha«).[12]

Na návrh Aeroklubu RČS zavedla s platností od května 1927 mezinárodní letecká federace FAI nové kategorie rekordů pro lehké letouny.[13] Škpt. Josef Hamšík na letounu BH-10 s motorem Walter NZ-60 vytvořil světový rekord, když 26. července 1927 uletěl 1400 km s návratem na místo startu (uzavřený okruh Praha – Nové BenátkyŘíp – Praha v délce 100 km),[14] a 9. září 1927 na vzdálenost v přímé linii Praha – Reval (Tallinn) vykonal rekordní dálkový let 1228 km[15] za 9 hodin a 10 minut. Následující úterý, 13. září v 17:20 h se Hamšík vrátil zpět do Prahy.[16] Byl na letišti ve Kbelích uvítán továrníkem Kumperou a škpt. Kopeckým za Aeroklub, podpl. Ryplem za MLL, sekretářem Malým za Svaz pilotů, ředitelem ing. Trnkou za Ministerstvo veřejných prací a zástupci továrny na letadla Avia a továrny Walter.[17]

Při prvním pokusu v červenci 1927 vytvořil i národní rychlostní rekord 149,937 km/h. Všechny výkony byly v kategorii lehkých letadel C, jednosedadlová o prázdné hmotnosti 200–350 kg.[18] Všechny tyto lety prováděl Hamšík na sériovém stroji, vyrobeném v roce 1924, který byl opatřen jen zvětšenými palivovými nádržemi.[19]

Po vyřazení letounů ze služby u letectva končily zpravidla v Aeroklubu RČs., v Masarykově letecké lize a nebo soukromých pilotů.

Avia BH-10 v Národním technickém muzeu v Praze.

Dochované exempláře[editovat | editovat zdroj]

V Národním technickém muzeu (NTM) je vystaven letoun Avia BH-10 (výr. č. 14), který po vyřazení z armády létal od roku 1935 až do havárie v roce 1938 s imatrikulací OK-AVO v Aeroklubu vysokoškolského sportu (AVS). Po havárii a nezbytné opravě byl předán do sbírek NTM.[4]

Neletová replika BH-10 je k vidění ve Vojenském technickém muzeu VHÚ v Lešanech. Jedná se sice o funkční, ale neletový stroj, k jehož stavbě bylo použito křídlo, díly ocasních ploch, podvozek, motor, vrtule a přístroje z havarovaného letounu BH-10.[2] Vystavená Avia BH-10 (výr. č. 20) byla rekonstruována na základě tovární dokumentace a původních dílů restaurátory Leteckého muzea Kbely v letech 1978-1979. Letoun dostal podobu stroje sloužícího ve Vojenském leteckém učilišti (VLU).[20]

Avia BH-10 (OK-AVO)

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Avia BH-10, skica

Údaje podle[1][8][21]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1
  • Rozpětí: 8,80 m
  • Délka: 5,42 m
  • Výška: 2,38 m
  • Nosná plocha: 9,80 m2
  • Plošné zatížení: 42,00 kg/m2
  • Prázdná hmotnost: 288 kg
  • Vzletová hmotnost: 414 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × hvězdicový vzduchem chlazený pětiválec Walter NZ-60
    • maximální, vzletový: 75 k (55 kW) při 1750 ot/min
    • nominální, jmenovitý: 60 k (44 kW) při 1400 ot/min
  • Vrtule: dřevěná, pevná, dvoulistá

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 165 km/h
  • Cestovní rychlost: 145 km/h
  • Přistávací rychlost: 60 km/h
  • Dostup: 4 600 m
  • Stoupavost: výstup do 1000 m 3 minuty, do 2 000 m za 10 minut
  • Dolet: 480 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Avia BH-10 na anglické Wikipedii.

  1. a b c d NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1 (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 111, 254–255, 289. 
  2. a b c d PAVLŮSEK, Alois. Sportovní a cvičná letadla. I. vyd. Brno/Praha: CPress v Albatros Media, 2016. 128 s. ISBN 978-80-264-1146-8. S. 15–16. 
  3. a b Avia, Miloš Bondy a spol., továrna na letadla, Praha [online]. vrtulnik.cz [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 
  4. a b Avia BH-10 [online]. Praha: Národní technické muzeum [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 
  5. Civil Aircraft Register - Czechoslovakia [online]. airhistory.org.uk [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 
  6. RUSEK, Tomáš. Imatrikulace letadel BH-10 [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás, 2020-03-26 [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 
  7. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1919-1939, Továrna Avia do odchodu konstruktérů Beneše a Hajna. Letectví. 1951-04-30, roč. 27. (1951), čís. 9, s. 199–204. Dostupné online. 
  8. a b c Jednoplošníky Avia B.H.9 a Avia B.H.10. Letectví. Květen 1924, roč. IV. (1924), čís. 5, s. 94–96. Dostupné online. 
  9. Po výstavě. Letectví. Červen 1924, roč. IV. (1924), čís. 6, s. 137–146. Dostupné online. 
  10. KARMAZÍN, V. ing. Památce JUDr. Zdeňka Lhoty. Letectví. Říjen 1928, roč. 22. (1946), čís. 10, s. 290–293. Dostupné online. 
  11. Zprávy sportovní komise Aeroklubu RČs.. Letectví. Říjen 1925, roč. V. (1925), čís. 10, s. 224. Dostupné online. 
  12. III. letecky závod v rychlosti o cenu presidenta republiky. Letectví. Srpen-září 1925, roč. V. (1925), čís. 8–9, s. 194–196. Dostupné online. 
  13. Nejnovější světové výkony našich sportovních Avií. Letectví. Červenec 1927, roč. VII. (1927), čís. 7, s. 165. Dostupné online. 
  14. -, rt-. Světové rekordy našich Avií. Letectví. Srpen 1927, roč. VII. (1927), čís. 8, s. 183–184. Dostupné online. 
  15. Dosažené světové a národní rekordy letecké v RČs. v roce 1927.. Letectví. Leden 1928, roč. VIII. (1928), čís. 1, s. 3–5. Dostupné online. 
  16. Les Ephémérides .... Le Document Aéronautique. Octobre 1927, roč. 1927, čís. 19, s. 439. Dostupné online. 
  17. Nový rekord kpt. Hamšíka na Avia BH 10. Letec. Září 1927, roč. III. (1927), čís. 4, s. 65. Dostupné online. 
  18. Stávající světové a národní čs. rekordy letecké.. Letectví. Prosinec 1928, roč. VIII. (1928), čís. 12, s. 398. Dostupné online. 
  19. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1919-1939, Skromné počátky Avie. Letectví. 1951-04-16, roč. 27. (1951), čís. 8, s. 178–183. Dostupné online. 
  20. Akrobatický školní letoun Avia BH-10, výr. č. 20 [online]. Praha: Vojenský historický ústav, 2013-03-13 [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 
  21. HIRSCHAUER, L.; DOLLFUS, Ch. Avion Avia type BH-10 (francouzsky) [online]. Paříž: L'Année aéronautique, 1924-1925 [cit. 2020-04-17]. S. 34–35. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FIDLER, J., SLUKA, V. Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–38, Libri 2006, ISBN 80-7277-256-2
  • ŠOREL, V., Letadla československých pilotů, Albatros 1986
  • TAYLOR, Michael J.H. Jane's Encyclopedia of Aviation. London: Studio Editions, 1989. Dostupné online. ISBN 1-85170-324-1. S. 86. (anglicky) 
  • World Aircraft Information Files. London: Bright Star Publishing Kapitola File 889, s. 86. (anglicky) 
  • RAJLICH Jiří, SEHNAL Jiří. Československé letectvo 1918–1924, Kolínské noviny 1992, S. 56

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]