Aero A-102

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o československém stíhacím letadle. O testovacím letu programu Apollo pojednává článek A-102 (kosmická mise).
Aero A-102
Aero A-102
Aero A-102
Určení stíhací letadlo
Výrobce Aero
První let 1934
Uživatel Československo

Aero A-102 byl prototyp československého stíhacího hornoplošníku z 30. let 20. století. Stroj byl připravován dle požadavku ministerstva národní obrany (MNO) od roku 1932, ovšem v soutěži nakonec uspěla konkurenční firma Avia. Ze sériové výroby stroje A-102 nakonec sešlo.

Historie projektu[editovat | editovat zdroj]

Život A-102 započal koncem léta 1932, kdy byly pod tímto označením dokončeny výkresy elegantního dvojplošníku bez baldachýnu, jemuž horní křídlo vyrůstalo přímo ze hřbetu trupu a lomilo se do M. Podle výpočtů měl dvojplošník A-102 s motorem Gnome-Rhône 14Krsd „Mistral Major“ dosahovat rychlosti 397 km/h. Návrh dvojplošníku byl zaslán na MNO, kde soutěžil s jinými projekty – stíhacím Š-231 z Letova, B-34 z Avie a BH-44 z Pragy. Vyhrála i tentokrát Avia, za níž stála mocná Škodovka, a všem v Aerovce bylo jasné, že mohou příště prorazit jedině velmi moderní koncepcí. Cesta vedla k polosamonosnému dolnoplošníku, který už tehdy ve světě začal pomalu dobývat půdu.

Počátkem roku 1933 putovala na MNO nabídka stíhacího letounu A-102D. Šlo o velmi slibný projekt, při jehož výpočtu se objevila rychlost dosud u nás nedosažená – 421 km/h. Avšak na MNO dosud trvala nedůvěra k dolnoplošníkům, upevněná obtížemi s letouny Avia ve dvacátých letech a MNO tedy nedalo souhlas ke stavbě A-102D. Bylo však zřejmé, že i v samotné kanceláři Aero byli poněkud nejistí nad problémy, které by řešení takového stroje přineslo. V celokovovém řešení kostry neměli přece ještě takové zkušenosti a zejména koncepce dolnoplošníku byla nesmírně náročná. Proto při vývoji prototypu pro druhé kolo soutěže na standardní stíhací letoun, z níž posléze vyšel vítězně typ Avia B-534, obrátili svou pozornost k řešení A-102 jako hornoplošníku se vzpěrovým křídlem. Ani konstrukce hornoplošníku nebyla jednoduchá, jak lze ostatně pozorovat na dochovaných materiálech. Velmi obsáhle se experimentovalo s polohou křídla a trupu, s výztužným systémem aj. Bylo dobře patrno, jak po několika tápavých krocích začnou linie nového letadla uzrávat, až nakonec vyústí do definitivního řešení.

Prototyp stíhacího hornoplošníku A-102 byl zalétán v červenci 1934, poháněn motorem „Mistral Major“ 14 Kfs o výkonu 588 kW (800k). Byl to neobyčejně ladný letoun, jehož eliptické křídlo, lomené do M, bylo napojeno přímo na hřbet trupu. V nejširších částech bylo podepřeno vzpěrami tvaru N a zde také byla vestavěna výzbroj – na každé straně dva pevné kulomety vz. 30. Kostra byla celokovová, potah plátěný, místy (hlavně na přední části trupu) duralový. Motor byl opatřen krytem NACA a kola byla kryta kapkovitými kapotami.

A-102 vypadala velmi slibně, avšak zdaleka neznamenala stoprocentní úspěch. Při zkouškách se jako nesporný klad projevila neobyčejná rychlost 430 km/h, nejvyšší, jaké do té doby dosáhlo československé letadlo. Velmi dobrá byla obratnost a stoupavost, rovněž délka rozjezdu byla při 135 m překvapující. Neuspokojovaly však vlastnosti při přistávání. A-102 ještě neměla vztlakové klapky a při svém poměrně vysokém plošném zatížení 110 kg/m² (dvojplošník B-534 měl 78 kg/m²) musela sedat při rychlosti okolo 140 km/h, a to byla tehdy příliš vysoká hodnota, na níž nebyli připraveni ani zkušení tovární piloti. Pro řadové stíhací letce, zvyklé dosud na dvojplošníky, by to znamenalo značnou změnu návyků.

A-102 za své existence havarovala dvakrát. V roce 1934 při příletu na kbelské letiště vysadil pilotu Vnukovi motor a letoun havaroval do svahu pod letištěm. V roce 1936 zase havaroval mjr. Ambruš. Pokaždé se podařilo stroj opravit tak, aby mohly letové zkoušky pokračovat. MNO však již s A-102 nepočítalo jako se sériovým strojem.

A-102 se objevila v roce 1937 na velké Národní letecké výstavě, kde tvořila dominantu stánku firmy Aero. Ale to bylo vlastně jediné a poslední uvedení A-102 na veřejnost. Avia přišla s moderněji řešeným dolnoplošníkem B-35, který sliboval dovést naše stíhací letectvo na kvalitativně podstatně vyšší úroveň a proto byla A-102 odsunuta stranou. Vývojová řada stíhacích Letounů Aero nebyla tedy ani početná, ani příliš úspěšná. Mnohem větší morální i obchodní zisk přinesly konstrukce dvoumístných těžších vojenských letadel.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1
  • Rozpětí: 11,5 m
  • Délka: 7,3 m
  • Nosná plocha : 18,5 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 1478 kg
  • Vzletová hmotnost: 2036 kg
  • Motor: 1× Walter Mistral Major 14Kfs
  • Výkon: 900 k
  • Maximální rychlost: 430 km/h
  • Cestovní rychlost: 350 km/h
  • Dostup: 10 000 m
  • Dolet: 670 km
  • Výzbroj: 4× kulomet ráže 7,92 mm