Aero A-18

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Aero A-18
Aero A-18 na lyžích
Aero A-18 na lyžích
Určení stíhací letoun
Výrobce Aero
Šéfkonstruktér Antonín Husník[1]
První let březen 1923
Zařazeno 1923
Vyřazeno 1931
Uživatel Československé letectvo
Vyvinuto z typu Aero Ae 04
Varianty Aero A-19
Další vývoj Aero A-20

Aero A-18 byl jedinou sériově vyráběnou stíhačkou firmy Aero. Tento malý a vysoký letoun přezdívaný „špaček“ byl zalétán v první polovině března 1923. Už v říjnu téhož roku se dva stroje účastnily etapového letu do Paříže. Aera se v provozu celkem osvědčila, ale měla poměrně velký počet havárií, přičemž jejich slabinou byl příliš vysoký a úzký podvozek. Letové vlastnosti však byly vcelku dobré. Existovala i speciální závodní varianta A-18b a později A-18c, zkonstruované speciálně pro Rychlostní závod o cenu presidenta republiky. Verze A-18c byla zajímavá použitím motoru Walter W-IV (licenční BMW IV) a především povrchovým chladičem rozprostřeným na zkrácených křídlech. Tento chladič se jako technický unikát zachoval a je dnes zabudován v replice A-18c, vystavované v leteckém muzeu v Praze Kbelích.

Specifikace (A.18)[editovat | editovat zdroj]

Údaje podle[2]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1 (pilot)
  • Délka: 5,90 m
  • Rozpětí: 7,60 m
  • Nosná plocha: 15,90 m²
  • Prázdná hmotnost: 637 kg
  • Vzletová hmotnost: 862 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × kapalinou chlazený šestiválcový řadový motor BMW IIIa[p 1]
  • Výkon pohonné jednotky: 136 kW (185 k)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 229 km/h
  • Cestovní rychlost: 195 km/h
  • Dostup: 9 000 m
  • Stoupavost: výstup do výše 5 000 m za 8,5 minuty
  • Dolet: 400 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Eventuelně jeho československá licenční kopie Walter W-III

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ADAM, Tomáš. Letecký konstruktér Antonín Husník [online]. fronta.cz, 2006-04-06 [cit. 2018-11-08]. Dostupné online. 
  2. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. Kapitola Příloha 1: Technická data československých letadel, s. 248-249. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů I. Praha: Albatros, 1979. 430 s. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]