Walter W-III

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Walter W-III
Walter W-III (1923-4), licence BMW IIIa
Walter W-III (1923-4), licence BMW IIIa
Typ řadový šestiválcový letecký motor
Výrobce Walter
Hlavní použití Avia BH-3, Aero Ae-04, Aero A-18, Letov Š-3, Aero A-18b
Vyrobeno kusů 20
Výroba 1923–1924
Vyvinut z motoru BMW IIIa

Walter W-III byl letecký motor vyráběný československou automobilkou Walter v letech 1923 až 1924. Jednalo se o licenci německého motoru BMW IIIa, který byl ve značných počtech vyráběn na samém sklonku 1. světové války firmou Bayerische Motorenwerke GmbH (BMW) sídlící v Mnichově (je známý především díky tomu že poháněl stíhačku Fokker D.VIIF). [1]

Vznik a užití[editovat | editovat zdroj]

V roce 1923 byla v továrně Walter zahájena výroba leteckých motorů. Byl to licenční motor německé továrny BMW v Mnichově. Šlo patrně o nejlepší konstrukci leteckého motoru, který byl v Německu k dispozici na sklonku První světové války s výbornými výškovými vlastnostmi, ovšem pokulhávající za výkony motorů, které měli k dispozici letečtí konstruktéři na straně Trojdohody, kde nejvýkonnější dostupné letecké motory dosahovaly v letech 1917–1918 výkonů až 300–400 koní. Zajímavé je, že přejímačem těchto motorů BMW IIIa (a BMW IV) pro rakousko-uherskou armádu v námořním arzenálu v Pule byl Ing. František Barvitius, pozdější hlavní konstruktér a technický ředitel Walter.

Motorů Walter W-III bylo vyrobeno pouhých 20 kusů, většina požadovaných motorů typu BMW IIIa byla získána koupí v zahraničí (mnohdy z poněkud pochybných zdrojů a poněkud pokoutními cestami). Firma se později ve třídě nejvýkonnějších leteckých motorů (rozuměno na úrovni výkonů poloviny 20. let XX. století) zaměřila na stavbu licenčních motorů BMW IV, které firma vyráběla jako Walter W-IV.

Motor Walter W-III byl výškový motor, tzv. překomprimovaný a předimenzovaný (tedy s kompresním poměrem vyšším než jaký při provozu dovolovala odolnost použitého paliva proti detonačnímu spalování a s větším zdvihovým objemem, než by byl třeba při běžně dosahovaných hodnotách středního efektivního tlaku a střední pístové rychlosti k dosažení požadovaného výkonu; motor potom sice nebyl v nižších letových hladinách schopen pracovat na „plný plyn“, ale na druhou stranu si udržoval výkon do větší výšky, než je možné u běžně koncipovaného motoru s atmosférickým plněním). Motor byl vybaven speciálním karburátorem a pilot reguloval výkon motoru dvěma plynovými pákami, normální plynovou pákou (pro „škrcený“ výkon v nižších letových hladinách) a pákou tzv. výškového plynu, kterou mohl používat teprve od nadmořské výšky kolem 2000 metrů — v této výšce již nehrozilo poškození motoru ani při plné, „neškrcené“, dodávce palivové směsi do válců.

Byl to šestiválcový řadový motor s ocelovými válci, z nichž každý měl navařen plechový vodní, chladící plášť. Písty hliníkové. Vedení ventilů (1 sací, 1 výfukový) z odkovků bylo rovněž na válce přivařeno. Vačkový hřídel byl poháněn svislým hřídelem a dvěma páry kuželových kol od zadního konce klikového hřídele. Klikový hřídel byl uložen v sedmi ložiskách. Hliníková dvoudílná motorová skříň byla chlazena vzduchem. Ve spodní části motorové skříně byla uložena vodní pumpa, která byla poháněna svislým hřídelem od zalomeného hřídele. Stejným hřídelem byla poháněna i olejová pumpa.[2]

Krátce po odjetí typové, homologační zkoušky byl s tímto motorem (v letounu Aero A-18b) vytvořen československý rychlostní rekord 230 km/h a v roce 1924 zvítězil v II. ročníku rychlostního závodu o "Cenu prezidenta republiky", když jej pilotoval Josef Novák.[3]

Motory BMW IIIa a Walter W-III byly montovány do řady letounů čsl. výroby, mj. Avia BH-3, Aero Ae-04, Aero A-18, Letov Š-3, či speciálu Aero A-18b upraveného pro rychlostní závody.

Technická data[editovat | editovat zdroj]

  • Typ: čtyřdobý zážehový vodou chlazený stojatý řadový šestiválec, s přímým náhonem vrtule[1][4]
  • Vrtání válce: 150 mm
  • Zdvih pístu: 180 mm
  • Celková plocha pístů: 1060 cm²
  • Zdvihový objem motoru: 19 085 cm³
  • Kompresní poměr: 6,5:1
  • Rozvod: ventilový
  • Mazání: tlakové, oběžné
  • Zapalování: dvěma magnety Bosch ZH6
  • Příprava palivové směsi: dvojitým výškovým karburátorem BMW, ohřívaný proti zamrznutí ve výšce vodou z chladicího okruhu
  • Předepsané palivo: směs benzínu a tech. benzolu v poměru 50÷50
  • Spotřeba paliva: 230 g.h-1.k-1 / 313 g.h-1.kW-1
  • Hmotnost suchého motoru (tj. bez provozních náplní): 285 kg
  • Výkony:
    • nominální: 185 k (136,1 kW) při 1360 ot/min
    • krátkodobý maximální: 200 k (147,1 kW) při 1420 ot/min

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 222, 272-273. 
  2. Letadlové motory fy. Walter a spol., Jinonice. Letectví. Květen 1924, roč. 4. (1924), čís. 4, s. 123-124. Dostupné online. 
  3. O cenu presidenta republiky. Letectví. Září 1924, roč. 4. (1924), čís. 9, s. 187-193. Dostupné online. 
  4. FLIEGER, Jan. Walter W-III [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení válka.cz, 26.11.2005 [cit. 2019-04-07]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]