Walter Castor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Walter Castor
Walter Castor (hvězdicový, pístový sedmiválec)
Walter Castor (hvězdicový, pístový sedmiválec)
Typ hvězdicový letecký motor
Výrobce Walter
Konstruktér Ing. F. A. Barvitius
První rozběh 1928
Hlavní použití Letov Š-28, Aero A-211, Avia Fokker F-VIIb-3m
Vyrobeno kusů 190
Výroba 1928-1935
Další vývoj Walter Castor II a Walter Castor II-R (1932-1938), Walter Castor III a Walter Castor III-R (1934-1938)

Walter Castor byl československý sedmiválcový zážehový vzduchem chlazený hvězdicový motor. Byl vyvinut koncem 20. let 20. století a byl vyráběn Akciovou továrnu automobilů Josef Walter a spol. v Praze - Jinonicích.[1] Motor Walter Castor (později označovaný jako Walter Castor I)[2] je vystaven v expozici Leteckého muzea ve Kbelích.

Vznik a užití[editovat | editovat zdroj]

Walter Castor I (detail válce)
Walter Castor (1928–1935)
Walter Castor I (1928-35) pohled zezadu

Po úspěchu řady motorů NZ mohlo konstrukční oddělení továrny Walter v čele s hlavním konstruktérem ing. Františkem Adolfem Barvitiusem přistoupit k vývoji vyšší výkonové skupiny motorů. Konstrukce motoru Castor byla kompilací mezi původními a převzatými konstrukčními prvky. Nové hvězdicové motory Walter byly nazývány podle hvězd. V červnu 1928 (18.-27.6.) byl úředně homologován nový sedmiválec Castor o výkonu 176 kW (240 k) při 1750 ot/min.

Veškeré ocele používané ve stavbě motorů Walter byly ze společnosti Poldi. Válce byly z jednoho bloku oceli (výkovku) s vysoustruženými chladícími žebry a obrobenou spodní přírubou. Hlavy válců byly z tepelně zpracované hliníkové slitiny a byly s velkým přesahem přišroubovány k ocelovým válcům zvláštním uspořádáním, dle patentu společnosti Walter (přitisknutí třídílnými ocelovými zdeřemi), přičemž každá hlava byla vzájemně zaměnitelná. Ventilová sedla z bronzu byla do hlavy zalisována a rozválcována.[3] U hliníkových pístů byla jejich dna lehce vyduta a byla zesílena žebry. Každý píst měl 2 kroužky těsnící a jeden stírací. Systém ojnic byl tvořen hlavní ojnicí a 6 vedlejšími. Hlavní ojnice I-průřezu byla z chromniklové oceli Poldi Victrix a byla uložena ve 2 válečkových ložiscích.

Klikový hřídel z oceli Poldi Victrix byl vykován ze dvou části, s protizávažími na každé části, a je podporován dvěma válečkovými ložisky a axiálním ložiskem v předním krytu klikové skříně. Ocelovými šrouby byly spojeny obě části klikové skříně a sloužily také k upevnění motoru v motorovém loži letounu. V přední části klikové skříně byla vačková hřídel, která měla vačky ve dvou řadách; čtyři přední vačky ovládaly výfukové ventily, zatímco čtyři zadní vačky ovládaly sací ventily. Vnější rozvod byl částečně zakryt plechovými kryty.

Palivo motoru (benzín) dodávala dvojice karburátorů Zenith 60 DCJ, které byly připevněny na zadním víku. Plynová směs přiváděná k válcům v trubkách byla předehřívána olejem vycházejícím z motoru. Jako novinka u motorů Walter bylo použito poprvé rozváděcí lopatkové kolo, které se otáčelo shodně s otáčkami klikového hřídele. Toto kolo pak zajišťovalo rovnoměrné rozdělování směsi do všech válců. Mazání bylo řešeno dvěma zubovými čerpadly, umístěnými na spodní části zadní poloviny klikové skříně, která byla poháněna ozubenými koly s čelním ozubením od klikového hřídele. Zapalování dvěma zařízeními Bosch G.F.7 nebo Scintilla G.N.7., která byla nesena dvěma konzolami na předním víku. Toto řešení bylo u motorů Walter velmi ojedinělé. Všechny ostatní motory měly magneta na zadní skříni. Zapalovací svíčky Jiskra.[4] Byl to sedmiválcový hvězdicový motor s vrtáním 135 mm a zdvihem 170 mm. Ucelená řada motorů této "hvězdné série", s tímto počtem a uspořádáním válců, a s tímto vrtáním a zdvihem měla v následujících letech pokračování v dalších verzích Castorů.

Počty vyrobených motorů Walter Castor jsou uváděny v množství 190 ks[5]. U "pokračovatele" Walter Castor II to bylo 200 motorů[6]

Význam Castorů pro československé letectví je nesporný a jejich úspěšný provoz u letadel různých kategorií je skutečně pozoruhodný. Až nečekaně úspěšný byl i export motorů tohoto typu v Evropě i mimo ni. Postupně přibývaly další modifikace původního Castora, a to v roce 1932 výkonnější Walter Castor II (výkon 260 k/191 kW při 2060 ot/min), reduktorová verze Walter Castor II-R (výkon 280 k/206 kW při 2060 ot/min) a akrobatická verze Walter Castor II-A (schopný dlouhodobých letů v obrácené poloze a libovolných obratů) a konečně v roce 1934 Walter Castor III včetně reduktorové verze Walter Castor III-R (oba s výkonem 320 k/235 kW při 2000 resp. 2100 ot/min). Tyto poslední verze se však v Československu využívaly málo, byly spíše předmětem exportu.[1]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Walter Castor I, příčný řez motoru
Walter Castor I, podélný řez motoru

Po dílčím neúspěchu s exportem motoru Walter NZ-120 na americký trh obrátil Antonín Kumpera svoji pozornost více na Evropu a zvláště na italský trh. Velmi úspěšných aplikací dosáhl na letounech Breda Ba.15, Breda Ba.19, Caproni Ca.113 a Savoia-Marchetti S.71. Největšího sportovního úspěchu bylo dosaženo s motorem Walter Castor na italském, akrobatickém letounu Caproni Ca.113, když v září 1931 italský pilot Mario di Bernardi na leteckém mítinku Cleveland Air Races v Clevelandu (USA) zvítězil.[7] Na letounu Breda Ba.19s byl vytvořen světový rekord v letu na zádech a to hned dvakrát. Letoun Italského královského aeroklubu (Reale AC d'Italias) s imatrikulaci I-ABCR pilotován poručíkem Raffaelem Colacicchim vytvořil 12. ledna 1933 světový rekord v letu na zádech 41 min a 37 vteřin. Rekord byl překonán na stejném typu letounu kapitánem Willym Bocolou 15. května 1933, kdy letěl "vzhůru nohama" po dobu 65 minut a 15 vteřin. Akrobatické lety na letounech Breda Ba.19s prováděla eskadra italského letectva Squadriglia di Alta Acrobazia Aerea. Skupina 9 letounů Breda Ba.19 na druhém ročníku italského Dne křídel (Il giorno dell´ala) v Římě[8] a na leteckém dnu v Berlíně, který se konal 12. června 1932, předvedla skupinovou akrobacii ve formaci na Ba.19 s motory Castor, která byla v komentáři časopisu Letectví označena za strhující.[9]

Aero A-211[editovat | editovat zdroj]

Letoun Aero A-211 byl pokračovatelem rozvětvené rodiny letounů A-12/A-11. V roce 1928 byl testován motor Walter Castor v sériovém draku A-11.105. Nebyla to špatná aplikace, ale k uplatnění nedošlo pro nezájem MNO. O čtyři roky později (1932) postavili v továrně Aero[10] sérii 18 cvičných letadel A-211, která byla výsledkem pokusu z roku 1928. Dvouplošník A-211 byl značně zmodernizován, dostal dělený podvozek a dokonalejší přístrojové vybavení. Tyto letouny vydržely ve službě prakticky až do roku 1939.[10]

ASJA SK 10 (Raab-Katzenstein RK-26)[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 1930 byl Gerhard Fieseler (stíhací pilot, letecké eso v první světové válce, mistr světa v letecké akrobacii, konstruktér a výrobce letadel) pozván Švédským letectvem (Flygvapnet), aby představil původně akrobatický letoun Raab-Katzenstein RK-26 armádě a švédské letecké výrobní společnosti ASJA (AB Svenska Järnvägsverkstädernas Aeroplanavdelning). Švédské letectvo potřebovalo nový cvičný letoun a typ RK-26 byl zajímavým letadlem. Fieseler nedávno získal titul mistra světa právě s RK-26. Společnost ASJA se pak na základě prezentace rozhodla koupit jedno letadlo. Bylo testováno s různými konfiguracemi motoru, i když původní verze měla motor Armstrong Siddeley Lynx. V roce 1930 společnost Raab-Katzenstien zbankrotovala, na spolupráci s ASJA a v dodávkách motorů Armstrong Siddeley Lynx se nepodílela. Na základě zkoušek Švédské letectvo objednalo u ASJA 25 letadel přestavěných na cvičnou, dvousedadlovou modifikaci, z nichž minimálně 15 bylo osazeno motory Walter Castor.[11]

Avia F-VIIb-3m[editovat | editovat zdroj]

Licenční dopravní letoun Avia Fokker F-VIIb-3m byl hornoplošník osazený 3 motory Walter Castor. Poprvé vzlétl v roce 1932 a měl kapacitu dvoučlennou osádku a 12 cestujících (2+12). Letadlový park značné části světových leteckých společností ovládl koncem 20. a počátkem 30. let 20. století suverénně holandský letecký konstruktér a továrník Anthony H. G. Fokker se svými samonosnými hornoplošníky s jedním, dvěma a převážně třemi motory. I Československo a Československá letecká společnost (ČLS), jako podnik Škodových závodů) a Československé státní aerolinie podlehly této invazi. Bylo to řešeno licenční smlouvou na 30 letadel F-VIIb-3m, ale tolik jich ve skutečnosti postaveno nebylo. ČSA objednala z Avie 5 strojů, první z nich vzlétl 21. května 1930 (OK-AFA). Po něm následovaly OK-AFB, OK-AFC, OK AFD a jako poslední v dubnu 1932 OK-AFE. Pro ČSA nalétaly přes 2,3 mil. km a přes 16 tisíc letových hodin. To je největší výkon jednoho typu v předválečné éře ČSA. Dva z těchto strojů OK-ABM a OK-ABR byly přeprodány MLL.[12] U ČSL na 8 objednaných letounů byly zprvu montovány motory z produkce Avia a Škoda (Škoda-Wright, Avia DR-14), ale pro jejich nízkou výrobní úroveň a poruchovost byly postupně nahrazovány motory Walter Castor. Pro ČSL bylo postaveno osm letounů, z nichž jeden byl přeprodán do společnosti Baťa. Celkem bylo postaveno 13 strojů pro československé civilní zákazníky[13] a zbývající stroje pro francouzskou společnost CIDNA, celkem 21 letounů.[14]

Letov Š-28[editovat | editovat zdroj]

Walter Castor (1928) Flight

Letoun Letov Š-28 byl jednomotorový dvoumístný dvouplošník, který byl vyvinut a používán jako pozorovací, průzkumný letoun. Letoun konstrukce Aloise Šmolíka s celokovovou kostrou a plátěným potahem uskutečnil první let v roce 1929. Bylo to první a jediné letadlo firmy Letov (Vojenská továrna na letadla Letov), poháněné novým motorem Walter Castor. Motor se však ukázal pro "bojový" letoun jako slabý a MNO neobjednalo sériovou výrobu. Prototyp letounu Letov Š-28 byl předán vojenskému letectvu k výcviku. V roce 1938 jej získala olomoucká organizace Masarykovy letecké ligy, upravila jej pro pilota a 4 cestující. Používala ho s označením OK-LOH k vyhlídkovým letům až do havárie v srpnu 1938[15] Vývoj tohoto letounu však dále pokračoval verzemi Letov Š-128 (i s motorem Walter Jupiter VI), Letov Š-228, Letov Š-328, která byla vybavena motory licenčními Walter Pegas II-M-2 a Pegas III-M-2 a konečně Letov Š-528 s dvouhvězdicovým licenčním motorem Walter 14Krsd.

Použití v letadlech[editovat | editovat zdroj]

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Typ: čtyřdobý zážehový vzduchem chlazený hvězdicový letecký sedmiválec[16]
  • Vrtání válce: 135 mm
  • Zdvih pístu: 170 mm
  • Celková plocha pístů: 1002 cm²
  • Zdvihový objem motoru: 17034 cm³
  • Hmotnost suchého motoru s vrtulovou hlavou: 248 kg

Součásti[editovat | editovat zdroj]

  • Rozvod: OHV, dvouventilový
  • Karburátor: 2× Zénith 60 DCJ (pro leteckou akrobacii Zénith 60 W)
  • Zapalování: 2 Bosch G.F.7 nebo Scintilla G.N.7
  • Mazání: tlakové oběžné, se suchou klikovou skříní
  • Pohon: dvoulistá dřevěná vrtule
  • Chlazení: vzduchové
  • Vrtule: dvoulistá s převodem 1:1 a směrem otáčení vpravo

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Výkon:
    • vzletový: 260 k (191,2 kW) při 1850 ot/min
    • jmenovitý: 240 k (179 kW) při 1750 ot/min
  • Kompresní poměr: 6:1
  • Spotřeba paliva: 230 g.h−1.k−1 / 313 g.h−1.kW−1
  • Spotřeba oleje: 16-20 g.h−1.k−1 / 22-27 g.h−1.kW−1
  • Poměr výkonu k hmotnosti: 0,71 kW/kg

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945), Walter Castor. III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 218, 270-271. 
  2. PILÁT, Zdeněk. Walter Castor. Letectví a kosmonautika. Roč. 1986, čís. 18, s. 713-714. 
  3. Nová letadlový motor Walter-Castor 240 CV. Letectví. Červenec 1928, roč. 8. (1928), čís. 7, s. 205-208. Dostupné online. 
  4. 240 h.p. Walter-Castor Aero Engine. Flight, No. 7. Vol. XXI., February 14, 1929, page 115-116 [online]. Royal Aero Club, 14.2.1929 [cit. 15.1.2019]. Dostupné online. 
  5. Počet vyrobených motorů v závodě Jinonice dle typů do r. 1948. Letecké závody n.p.. 1948, roč. 1948. 
  6. DITTMAYER, Antonín. Počty prodaných motorů Walter [online]. Praha - Jinonice: Walter a.s., 2009 [cit. 2019-01-15]. Dostupné online. 
  7. Vynikající účast československého leteckého průmyslu na Mezinárodní leteckém meetingu v Clevelandu. Letectví. Září 1931, roč. 11. (1931), čís. 9, s. 329. Dostupné online. 
  8. ROSÍK, Vítězslav, letec, major gšt. Il giorno dell´ala, Veřejné cvičení italského letectva 1932. Letectví. Červen 1932, roč. 12. (1932), čís. 6, s. 152-156. Dostupné online. 
  9. Letecký den v Berlíně. Letectví. Červen 1932, roč. 12. (1932), čís. 6, s. 156-157. Dostupné online. 
  10. a b NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 77, 248-249. 
  11. Představení společnosti A.S. Walter (bulletin). I. vyd. Praha XVII - Jinonice: Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory, 1937. 40 s. 
  12. Civil Aircraft Register - Czechoslovakia [online]. airhistory.org.uk [cit. 2019-05-06]. Dostupné online. 
  13. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945), Avia F-VIIb-3m. III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 151-152, 258-259. 
  14. NĚMEČEK, Václav; TÝC, Pavel. Třímotorová dopravní letadla. I. vyd. Praha: NADAS, 1979. 176 s. S. 52-53. 
  15. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945), Letov Š-28. III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 52. 
  16. FLIEGER, Jan. Walter Castor [online]. Občanské sdružení valka.cz, 25.11.2005 [cit. 2019-01-15]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]