Rogožarski AŽR

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rogožarski AŽR
Rogožarski AŽR
Rogožarski AŽR
Určenícvičný a sportovní letoun
VýrobceRogožarski
Šéfkonstruktéring. William Schuster
První let5. listopadu 1930
Zařazeno1930
Vyřazeno1937
UživatelJugoslávie
Výroba1930
Vyrobeno kusů1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rogožarski AŽR (srbsky: Рогожарски АЖР) bylo jugoslávské jednomotorové dvoumístné sportovní a turistické letadlo, ale v prvé řadě mělo být používáno jako cvičné letadlo pro výcvik vojenských pilotů v letectvu Království Jugoslávie. Letoun vznikl v roce 1930, byl navržen a postaven v bělehradské továrně Prva Srpska Fabrika Aeroplana Živojin Rogožarski.[1] Bylo to první letadlo vlastní konstrukce vyrobené továrnou Rogožarski.

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Živojin Rogožarski během svého pobytu ve Vídni pracoval v letecké továrně Lloyd a získal základní znalosti o konstrukci letadel. Dílna „Rogožarski“ byla přejmenována 21. dubna 1924 na továrnu s názvem První srbská továrna letadel Živojin Rogožarski v Bělehradě. V prvních letech se továrna zabývala výrobou licenčních letounů Hansa-Brandenburg B.I a Hansa-Brandenburg C.I. [2] Dvouplošník AŽR (Avion Živojin Rogožarski) byl navržen německým inženýrem Williamem Schusterem, konstruktérem firmy Rogožarski v roce 1929. První zkušební let provedl tovární zkušební pilot Bogomil Jaklič 5. listopadu 1930. Letoun 23. dubna 1931 získal imatrikulaci UN-PAU, která později (v roce 1935) byla změněna na YU-PAU.[3]

Tento letoun byl postaven jako výcvikový a měl nahradit zastaralý model Hansa-Brandenburg C.I.

Rogožarski AŽR s motorem Walter Castor I.

Popis letounu[editovat | editovat zdroj]

Dvojmístný dvojplošník byl určen pro pokračovací výcvik a jako průzkumný letoun.[4] Letoun měl nestejně veliká křídla, dolní bylo menší než horní křídlo. Posádka (pilot a instruktor) seděla v kokpitech v tandemovém uspořádání. Letadlo bylo vybaveno zdvojeným řízením. Trup obdélníkového průřezu byl vyroben ze dřeva a byl pokryt překližkou a plátnem. Dřevěná křídla potažená plátnem měla zaoblené konce, byla spojena na konci křídel dvojicí kovových vzpěr a drátových napínáků. Podvozek byl pevný, beznápravový.[5]

Letoun byl vybaven hvězdicovým vzduchem chlazeným sedmiválcovým motorem Walter Castor o výkonu 240 k.[6]

Walter Castor I. (1928)

Použití[editovat | editovat zdroj]

Po dokončení výrobních zkoušek bylo letadlo zkontrolováno Jugoslávskou královskou komisí leteckých sil, ale neschválilo sériovou výrobu kvůli řadě nedostatků v letových vlastnostech a ovladatelnosti. Letadlo bylo použito pouze v roce 1931 pro reklamní účely, demonstrační lety a k účasti na leteckých show. Také se zúčastnil soutěže o Královský pohár Alexandra I. Karađorđeviće a v továrně stále doufali, že se s armádou dohodnou. To se však nestalo. Rogožarski od dalšího vývoje tohoto letounu upustil a prototyp nechal zaregistrovat jako civilní letadlo. Rogožarski AŽR byl používán továrnou, ale povětšinou stál ve svém hangáru a čekal na lepší dny.

Mezitím za světové hospodářské krize byla i v Jugoslávii ekonomická situace taková, že došlo k výraznému poklesu objednávek a i navzdory bankovním půjčkám, společnost v roce 1933 zkrachovala. Hlavní věřitel General Trade Bank na začátku roku 1934 převzal kontrolu nad společností a založil novou akciovou společnost se starým názvem. Vedení společnosti bylo svěřeno mladému a schopnému týmu, ve kterém technický management závodu převzal již osvědčený konstruktér Sima Milutinovič. Situace se zlepšila až v létě 1934, kdy jugoslávské letectvo konečně zakoupilo letoun AŽR za poměrně vysokou cenu, a tak pomohlo Rogožarskému z finanční tísně.[7]

Letoun Rogožarski AŽR byl používán jako výcvikový letoun až do roku 1937.[8]

Rogožarski AŽR, cvičný letoun (1930)

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Údaje dle[4][9][10]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 2
  • Rozpětí horního křídla: 10,55 m
  • Rozpětí dolního křídla: 8,50 m
  • Délka: 7,55 m
  • Výška: 3,05 mm
  • Nosná plocha: 27,00 m2
  • Hmotnost prázdného letounu: 859 kg
  • Vzletová hmotnost: 1 460 kg
  • Pohonná jednotka: hvězdicový vzduchem chlazený sedmiválcový motor Walter Castor
  • Výkon:
    • vzletový: 260 k (191,2 kW) při 1850 ot/min
    • jmenovitý: 240 k (179 kW) při 1750 ot/min
  • Spotřeba paliva při cest. rychlosti: 45 kg/h
  • Vrtule: dvoulistá dřevěná s pevnými listy

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 215 km/h
  • Cestovní rychlost: 189 km/h
  • Rychlost ve výšce 4000 m: 161 km/h
  • Nejmenší rychlost: 90 km/h
  • Dostup: 6 000 m
  • Dolet: 745 km
  • Stoupavost: 4,78 m/s, do 1000 m 3 min., do 5000 m 33 min. 16 s.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rogožarski AZR na anglické Wikipedii.

  1. ↑ MIKIČ, S. Историја југословенског ваздухопловства (Historie jugoslávského letectví, srbsky). Bělehrad: Штампарија Драг, Грегорић, 1933. 
  2. ↑ TEPAVAC, Jelena. Fabrika aeroplana "Rogožarski" - pioniri srpske avio industrije [online]. Bělehrad: 011info.com [cit. 2019-11-26]. Dostupné online. 
  3. ↑ Civil Aircraft Register - Yugoslavia [online]. airhistory.org.uk [cit. 2019-11-26]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Tabulky letounů opatřených motory Walter, Rogožarski AŽR. 1. vyd. Praha XVII.-Jinonice: Akciový společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory, 1933. 140 s. S. L6. 
  5. ↑ Rogožarski AŽR. Bulletin Walter. Praha XVII - Jinonice: Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory, leden 1935, čís. 1–2, s. 16. 
  6. ↑ PILÁT, Zdeněk. Walter Castor. Letectví a kosmonautika. Roč. 1986, čís. 18, s. 713–714. 
  7. ↑ Jugoslovenska vazduhoplovna industrija do WWII [online]. mycity-military.com, 25.9.2007 [cit. 2019-11-26]. Dostupné online. 
  8. ↑ PETROVIČ, Ognjan. Војни аероплани Краљевине СХС/Југославије (Део II: 1931–1941) (Vojenská letadla Království SHS / Jugoslávie, část II: 1931 - 1941, srbsky). Лет. Bělehrad: Roč. 2004, čís. 3/2004. 
  9. ↑ JANIČ, Čedomir. Rogožarski AŽR (srbsky). Aeromagazin. Bělehrad: BB Soft, duben 2000, čís. 17, s. 34. ISSN 1450-6068. 
  10. ↑ AZR [online]. Уголок неба (airwar.ru), 2015 [cit. 2019-11-26]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GREY, C.G. (1972). Jane's All the World's Aircraft 1938. London: David & Charles. ISBN 0-7153-5734-4.
  • GUNSTON, Bill (1989). World Encyclopaedia of Aero Engines (2nd ed.). Cambridge: Patrick Stephens Ltd. ISBN 1-85260-163-9.
  • JANIČ, Čedomir; PETROVIČ, Ognjan (2011). The Century of Sport Aviation in Serbia (Short History of Aviation in Serbia). Beograd: Aerokomunikacije. s. 1–16., ISBN 978-86-913973-2-6

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rogožarski_AŽR&oldid=22531271“