Savoia-Marchetti S.71
| S.71 | |
|---|---|
 S.71 (I-TALO) na letišti | |
| Určení | dopravní letoun |
| Výrobce | Società Idrovolanti Alta Italia (Savoia) |
| Šéfkonstruktér | Alessandro Marchetti |
| První let | 1930 |
| Zařazeno | 1931 |
| Charakter | vyřazen ze služby |
| Uživatel | Società Aerea Mediterranea Ala Littoria |
| Vyrobeno kusů | 7 |
| Další vývoj | Savoia-Marchetti S.72 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
_a_Savoia_Marchetti_S.71_u_let._spole%C4%8Dnosti_Ala_Littoria.jpg)
Savoia-Marchetti S.71 byl italský lehký dopravní letoun navržený a vyráběný společností Savoia-Marchetti začátkem 30. let 20. století. Tento letoun znamenal pro společnost Savoia-Marchetti první úspěšný krok na pole pozemních dopravních letounů. Vycházel z osvědčených konstrukcí společnosti Fokker, avšak byl dokonalejší tím, že motorové gondoly nebyly zavěšeny pod křídlem, ale byly připevněny před náběžnou hranu křídla.[1]
Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]
Savoia-Marchetti se zabývala převážně vodními letouny, u kterých se proslavila konstrukcí samonosného celodřevěného křídla s tlustým profilem. Toto křídlo potom firma použila pro svůj pozemní třímotorový hornoplošník, který pro ni znamenal první úspěšný krok na pole pozemních dopravních letounů.[1] Jednalo se o třímotorový hornoplošník se samonosným křídlem tlustého profilu a s pevným záďovým podvozkem. Měl tříčlennou osádku a jeho kabina pojala 8–10 cestujících.
Popis letounu[editovat | editovat zdroj]
Letoun byl smíšené konstrukce. Křídlo bylo celodřevěné s dýhovým potahem polepeným plátnem. Podvozek, trup a ocasní plochy byly svařeny z ocelových trubek a potaženy plátnem. V křídle umístěné 4 benzinové nádrže byly z duralu. Trup svým tvarem připomínal dopravní Fokkery. Před kabinou pro cestující byl za průhlednou stěnou pilotní prostor. V zadní části kabiny byl prostor pro zavazadla a toaleta.[2]
První čtyři letadla byla poháněna třemi hvězdicovými motory Walter Castor o výkonu 177 kW (240 k) s kruhovými kryty typu NACA.[3] Od roku 1932 byly místo motorů Walter Castor I montovány výkonnější verze Walter Castor II,[4] později byl použit devítiválcový motor Walter Pollux II 253 kW (340 k),[5] ale poslední tři kusy měly motory Piaggio P.VII o výkonu 276 kW (370 k).
Použití[editovat | editovat zdroj]
Všechny vyrobené kusy provozovala společnost Società Aerea Mediterranea (SAM), později součást Ala Littoria. Počátkem roku 1931 byl učiněn s tímto letounem a motory Walter Castor úspěšný pokus o světový výškový rekord. Letoun s užitečným zatížením 2000 kg dosáhl výšky 6550 m, což po přepočtu na standardní atmosféru dle tabulek Mezinárodní letecké federace (FAI) znamenalo výšku 6700 m.[3]
Do italského leteckého rejstříku bylo zapsáno v letech 1931-1934 a v letech 1935-1938 celkem 9 letounů s imatrikulacemi I-AAYP, I-ABIV, I-AEDO, I-ALPI, I-EOLO, I-PALO, I-ROMA, I-SIAI a I-TALO. Tato nesrovnalost v počtu letounů je dána tím, některé stroje byly rejstříku zapsány dvakrát. Bylo jich skutečně vyrobeno "jen" sedm pod výrobními čísly 7101-7107.[6]
Jedno z letadel provozovaných Ala Littoria (I-ABIV) muselo 29. ledna 1934 při letu Řím – Buenos Aires nuceně přistát na pláži ve Fortaleze (Brazílie), protože mu došlo palivo. Při havárii došlo ke zranění 4 členů posádky, letoun byl odepsán.[7] Podobný osud měly i letouny I-SIAI, který byl v červenci 1934 zničen při nuceném přistání, I-ALPI, který havaroval v lednu 1935, a konečně I-EOLO, který takto skončil v říjnu 1939.[6]
Uživatelé[editovat | editovat zdroj]
Specifikace[editovat | editovat zdroj]
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Posádka: 3
- Kapacita: 8–10 cestujících
- Délka: 14,0 m
- Rozpětí křídla: 21,2 m
- Nosná plocha: 59,0 m²
- Výška: 4,1 m
- Prázdná hmotnost: 2 890 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 4 600 kg
- Pohonná jednotka: 3 × vzduchem chlazený sedmiválcový hvězdicový motor Walter Castor, resp. Walter Castor II
- Výkon pohonné jednotky:
- Vrtule: dvoulistá, duralová
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Maximální rychlost: 235 km/h
- Cestovní rychlost: 180 km/h
- Dolet: 1 600 km
- Maximální dostup: 6 000 m
- Praktický dostup: 5 250 m
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Savoia-Marchetti S.71 na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c NĚMEČEK, Václav. Civilní letadla I. I. vyd. Praha: NADAS, 1981. 392 s. S. 193, 202, 210.
- ↑ JIROUT, Jar. ing. Italský dopravní letoun Savoia-Marchetti typ S-71. Letectví. Březen 1931, roč. 1931, čís. 3, s. 92–93. Dostupné online.
- ↑ a b JIROUT, Jar. Výškový rekord letounu Savoia-Marchetti S-71 s motory Walter-Castor. Letectví. Únor 1931, roč. 11. (1931), čís. 2, s. 47. Dostupné online.
- ↑ Walter Castor II. Bulletin Walter. Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory, Praha XVI - Jinonice, 15.7.1932, roč. 1932, čís. 7, s. 36.
- ↑ Savoia-Marchetti S.71 (anglicky) [online]. all-aero.com [cit. 2019-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-11.
- ↑ a b Civil Aircraft Register - Italy [online]. airhistory.org.uk [cit. 2019-11-20]. Dostupné online.
- ↑ ASN Wikibase Occurrence # 26961 (anglicky) [online]. Aviation Safety Network [cit. 2019-04-10]. Dostupné online.
- ↑ Orbis, s. 2894
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- TAYLOR, Michael John H., Jane's encyclopedia of aviation, 2nd Edition, London, Studio Editions, 1989, p. 234, ISBN 0-517-10316-8 (anglicky)
- World Aircraft Information Files, Bright Star Publishing. London (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Savoia-Marchetti S.71 na Wikimedia Commons - (francouzsky) Savoia-Marchetti S.71 na jn.passieux.free.fr
- (rusky) SM.71 (S.71) na airwar.ru (Уголок неба)
