Savoia-Marchetti S.55

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Savoia-Marchetti S.55
Savoia-Marchetti S.55 felszállás közben.jpg
Určení dopravní, průzkumný, torpédový a bombardovací létající člun
Výrobce Savoia-Marchetti
Šéfkonstruktér Alessandro Marchetti
První let srpen 1924
Zařazeno 1926
Vyřazeno 1945
Uživatel Regia Aeronautica
Brazilské námořnictvo
Španělské letectvo
Rumunské letectvo
Aeroflot
Vyrobeno kusů 243+
Další vývoj Savoia-Marchetti S.66
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Savoia-Marchetti S.55 byl dvoutrupý létající člun vyráběný v Itálii od roku 1924, který dosáhl mnoha rekordů v rychlosti, užitečném zatížení, dostupu a doletu.

Technický popis[editovat | editovat zdroj]

S.55 se vyznačoval mnoha inovativními konstrukčními prvky. Všichni cestující nebo náklad byli umístěni ve dvojici trupů, letoun byl ovládán z kabiny v zesílené části křídla mezi oběma trupy. Byl poháněn dvěma motory, uloženými v tandemu na vzpěrách nad křídlem. Motory byly ostře nakloněny šikmo vzhůru. Dva nosníky, vyztužené dráty, spojovaly ocasní plochy (s trojitou SOP) s trupy a křídlem.

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

I přesto, že jeho konstrukce byla neobvyklá, stroj byl pozoruhodně způsobilý k letu. V roce 1926 získal prototyp S.55P 14 světových rekordů v rychlosti, dostupu a doletu s užitečným zatížením.[1] Největších úspěchů S.55 ale dosáhl při mnoha letech mezi Evropou a Amerikou.

S.55 provedly řadu raných přeletů Atlantského oceánu v době, kdy to byl stále velmi riskantní a náročný podnik. S.55 Santa Maria pod velením Francesca de Pinedo přelétl z Dakaru v Senegalu do Pernambuca v Brazílii v únoru 1927, tři měsíce před sólovým přeletem Charlese Lindbergha. Brazilec João Ribeiro de Barros a jeho tříčlenná posádka přelétli Atlantik v S.55 Jahú 24. dubna 1927.

Italský letecký maršál Italo Balbo proslul organizováním masových přeletů S.55 přes Atlantik, které vyvrcholily roku 1933 letem 24 letadel na světovou výstavu v Chicagu. Letouny pod Balbovým velením odstartovaly 1. července 1933 z Orbetella v Itálii, do cíle dorazily za něco málo přes 48 hodin, v těsné formaci „V“. Tyto velké flotily letadel byly někdy nazývány Balbo.[2]

Letoun pokračoval ve službě v Regia Aeronautica jako dálkový bombardér a hlídkový letoun, na začátku druhé světové války již poslední S.55 nebyly provozuschopné a byly uloženy v rezervě.

Rumunské královské letectvo mělo počátkem války 5 strojů které, spolu s dalšími staršími italskými hydroplány, užívalo v Černém moři až do let 1942-1943, kdy zbylé kusy převedlo k výcviku.[3]

Zachovalý exemplář[editovat | editovat zdroj]

S.55 (I-BAUQ, „Jahú“)

Jediný S.55 se uchoval v Brazílii v muzeu v São Paulu. Je to letoun s registrační značkou I-BAUQ, pojmenovaný Jahú, který pod velením João Ribeiro de Barrose roku 1927 přelétl jižní Atlantik.[4]

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Prototyp S.55
  • S.55 - prototypy a původní výrobní model, dodávaný od roku 1927 do roku 1930, vyrobeno 90 kusů, včetně dvou prototypů.
  • S.55C - civilní varianta dodávaná v letech 1925 až 1926, vyrobeno 8 kusů.
  • S.55P - vylepšená civilní varianta se zvětšenými trupy pro 10 cestujících a zakrytou kabinou osádky, dodávaná v letech 1928 až 1932, vyrobeno 23 kusů.
  • S.55A - vojenská varianta dodávaná s motory Fiat A.22R o výkonu 418 kW (560 k), vyrobeno 16 kusů.
  • S.55M - varianta s některými dřevěnými částmi nahrazenými kovovými, vyrobeno sedm kusů firmou Piaggio roku 1930.
  • S.55 Scafo Allargato - zvětšené trupy a zakrytá kabina osádky, 16 kusů vyrobeno firmou Savoia-Marchetti a 16 firmou CANT.
  • S.55 Scafo Allargatissimo - varianta se značně zvětšenými trupy, 20 kusů vyrobeno firmou Savoia-Marchetti, 16 firmou Macchi a šest firmou CANT.
  • S.55X - varianta vybavená motory Isotta-Fraschini Asso 750, určená k přeletům severního Atlantiku, později vyzbrojena a použita jako průzkumný bombardér, vyrobeno 25 kusů.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

S.55 Aeroflotu
Příprava S.55 ke vzletu, 1930 až 1933

Civilní uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Sovětský svaz Sovětský svaz

Vojenští uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Italské království Itálie
Brazílie Brazílie
Španělsko Španělsko
Rumunsko Rumunsko

Specifikace (S.55X)[editovat | editovat zdroj]

SavoiaMarchettiS55.jpg

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 5-6
  • Délka: 16,75 m
  • Rozpětí: 24,00 m
  • Výška: 5,00 m
  • Nosná plocha: 93,0 m²
  • Prázdná hmotnost: 5 750 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 8 260 kg
  • Pohonná jednotka: 2x Isotta-Fraschini Asso 750, 656 kW (880 k) každý

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 279 km/h
  • Dolet: 3 500 km
  • Dostup: 5 000 m

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 4 x 7,7 mm kulomet
  • 1 x torpédo nebo 2 000 kg bomb

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Savoia-Marchetti S.55 na anglické Wikipedii.

  1. Yenne (2003), s. 58.
  2. SAVOIA-MARCHETTI S-55 [online]. allstar.fiu.edu [cit. 2016-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. AXWORTHY, Mark; SCAFEŞ, Cornel; CRACIUNOIU, Cristian. Third Axis, Fourth Ally: Romanian Armed Forces in the European War, 1941-1945. London: Arms and Armour Press (Cassell), 1995. ISBN 1-85409-267-7. Kapitola 8. The Romanian Aircraft Industry: Pre-War Foreign Deliveries, s. 276. (anglicky) 
  4. HOWARD, Lee; GARELLO, Giancarlo. Flying-boat in the family. Aeroplane. Kelsey Publishing, prosinec 2010, s. 94–95. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • YENNE, Bill. Seaplanes & Flying Boats: A Timeless Collection from Aviation's Golden Age. New York: BCL Press, 2003. ISBN 1-932302-03-4. (anglicky) 
  • LOWE, Malcolm. Encyklopedie letectví (1848-1939). Dobřejovice: Rebo Production CZ, 2005. 303 s. ISBN 80-7234-407-2. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]