Savoia-Marchetti S.55
| Savoia-Marchetti S.55 | |
|---|---|
 | |
| Určení | dopravní, průzkumný, torpédový a bombardovací létající člun |
| Původ | Itálie |
| Výrobce | Savoia-Marchetti |
| Šéfkonstruktér | Alessandro Marchetti |
| První let | srpen 1924 |
| Zařazeno | 1926 |
| Vyřazeno | 1945 |
| Uživatel | Regia Aeronautica Brazilské námořnictvo Španělské letectvo Rumunské letectvo Aeroflot |
| Vyrobeno kusů | 243+ |
| Další vývoj | Savoia-Marchetti S.66 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Savoia-Marchetti S.55 byl dvoutrupý létající člun vyráběný v Itálii od roku 1924, který dosáhl mnoha rekordů v rychlosti, užitečném zatížení, dostupu a doletu.
Technický popis[editovat | editovat zdroj]
S.55 se vyznačoval mnoha inovativními konstrukčními prvky. Všichni cestující nebo náklad byli umístěni ve dvojici trupů, letoun byl ovládán z kabiny v zesílené části křídla mezi oběma trupy. Byl poháněn dvěma motory, uloženými v tandemu na vzpěrách nad křídlem. Motory byly ostře nakloněny šikmo vzhůru. Dva nosníky, vyztužené dráty, spojovaly ocasní plochy (s trojitou SOP) s trupy a křídlem.
Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]
I přesto, že jeho konstrukce byla neobvyklá, stroj byl pozoruhodně způsobilý k letu. V roce 1926 získal prototyp S.55P 14 světových rekordů v rychlosti, dostupu a doletu s užitečným zatížením.[1] Největších úspěchů S.55 ale dosáhl při mnoha letech mezi Evropou a Amerikou.
S.55 provedly řadu raných přeletů Atlantského oceánu v době, kdy to byl stále velmi riskantní a náročný podnik. S.55 Santa Maria pod velením Francesca de Pinedo přelétl z Dakaru v Senegalu do Pernambuca v Brazílii v únoru 1927, tři měsíce před sólovým přeletem Charlese Lindbergha. Brazilec João Ribeiro de Barros a jeho tříčlenná posádka přelétli Atlantik v S.55 Jahú 24. dubna 1927.
Italský letecký maršál Italo Balbo proslul organizováním masových přeletů S.55 přes Atlantik, které vyvrcholily roku 1933 letem 24 letadel na světovou výstavu v Chicagu. Letouny pod Balbovým velením odstartovaly 1. července 1933 z Orbetella v Itálii, do cíle dorazily za něco málo přes 48 hodin, v těsné formaci „V“. Tyto velké flotily letadel byly někdy nazývány Balbo.[2]
Letoun pokračoval ve službě v Regia Aeronautica jako dálkový bombardér a hlídkový letoun, na začátku druhé světové války již poslední S.55 nebyly provozuschopné a byly uloženy v rezervě.
Rumunské královské letectvo mělo počátkem války 5 strojů které, spolu s dalšími staršími italskými hydroplány, užívalo v Černém moři až do let 1942-1943, kdy zbylé kusy převedlo k výcviku.[3]
Zachovalý exemplář[editovat | editovat zdroj]
Jediný S.55 se uchoval v Brazílii v muzeu v São Paulu. Je to letoun s registrační značkou I-BAUQ, pojmenovaný Jahú, který pod velením João Ribeiro de Barrose roku 1927 přelétl jižní Atlantik.[4]
Varianty[editovat | editovat zdroj]
- S.55 - prototypy a původní výrobní model, dodávaný od roku 1927 do roku 1930, vyrobeno 90 kusů, včetně dvou prototypů.
- S.55C - civilní varianta dodávaná v letech 1925 až 1926, vyrobeno 8 kusů.
- S.55P - vylepšená civilní varianta se zvětšenými trupy pro 10 cestujících a zakrytou kabinou osádky, dodávaná v letech 1928 až 1932, vyrobeno 23 kusů.
- S.55A - vojenská varianta dodávaná s motory Fiat A.22R o výkonu 418 kW (560 k), vyrobeno 16 kusů.
- S.55M - varianta s některými dřevěnými částmi nahrazenými kovovými, vyrobeno sedm kusů firmou Piaggio roku 1930.
- S.55 Scafo Allargato - zvětšené trupy a zakrytá kabina osádky, 16 kusů vyrobeno firmou Savoia-Marchetti a 16 firmou CANT.
- S.55 Scafo Allargatissimo - varianta se značně zvětšenými trupy, 20 kusů vyrobeno firmou Savoia-Marchetti, 16 firmou Macchi a šest firmou CANT.
- S.55X - varianta vybavená motory Isotta-Fraschini Asso 750, určená k přeletům severního Atlantiku, později vyzbrojena a použita jako průzkumný bombardér, vyrobeno 25 kusů.
Uživatelé[editovat | editovat zdroj]
Civilní uživatelé[editovat | editovat zdroj]
Vojenští uživatelé[editovat | editovat zdroj]
- Brazilské námořnictvo (8 letounů)
- Rumunské letectvo (7 strojů v letech 1933-1943)
Specifikace (S.55X)[editovat | editovat zdroj]
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Osádka: 5-6
- Délka: 16,75 m
- Rozpětí: 24,00 m
- Výška: 5,00 m
- Nosná plocha: 93,0 m²
- Prázdná hmotnost: 5 750 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 8 260 kg
- Pohonná jednotka: 2x Isotta-Fraschini Asso 750, 656 kW (880 k) každý
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Maximální rychlost: 279 km/h
- Dolet: 3 500 km
- Dostup: 5 000 m
Výzbroj[editovat | editovat zdroj]
- 4 x 7,7 mm kulomet
- 1 x torpédo nebo 2 000 kg bomb
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Savoia-Marchetti S.55 na anglické Wikipedii.
- ↑ Yenne (2003), s. 58.
- ↑ SAVOIA-MARCHETTI S-55 [online]. allstar.fiu.edu [cit. 2016-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-17. (anglicky)
- ↑ AXWORTHY, Mark; SCAFEŞ, Cornel; CRACIUNOIU, Cristian. Third Axis, Fourth Ally: Romanian Armed Forces in the European War, 1941-1945. London: Arms and Armour Press (Cassell), 1995. ISBN 1-85409-267-7. Kapitola 8. The Romanian Aircraft Industry: Pre-War Foreign Deliveries, s. 276. (anglicky)
- ↑ HOWARD, Lee; GARELLO, Giancarlo. Flying-boat in the family. Aeroplane. Kelsey Publishing, prosinec 2010, s. 94–95. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- YENNE, Bill. Seaplanes & Flying Boats: A Timeless Collection from Aviation's Golden Age. New York: BCL Press, 2003. Dostupné online. ISBN 1-932302-03-4. (anglicky)
- LOWE, Malcolm. Encyklopedie letectví (1848-1939). Dobřejovice: Rebo Production CZ, 2005. 303 s. ISBN 80-7234-407-2.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Savoia-Marchetti S.55 na Wikimedia Commons - (anglicky) Článek na alexstoll.com
- (rusky) Rozsáhlý článek na airwar.ru
- (italsky) Galerie fotografií a kreseb S.55 [1][2] Archivováno 7. 4. 2016 na Wayback Machine.
