CANSA FC.20

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
CANSA FC.20
CANSA FC.20
CANSA FC.20
Určení víceúčelový letoun
Výrobce CANSA
Šéfkonstruktér Giacomo Mosso
První let 12. 4. 1941
Uživatel Regia Aeronautica
Vyrobeno kusů 12
Některá data mohou pocházet z datové položky.

CANSA FC.20 byl italský dvoumotorový víceúčelový vojenský dolnoplošník s dvojitou SOP a zatahovacím podvozkem ostruhového typu. Byl určen k plnění rolí bitevního, taktického bombardovacího, průzkumného a záchytného stíhacího letounu.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Vývojová konstrukce společnosti Costruzioni Aeronautiche Novaresi S. A. v Cameri zahájila práci na bojovém letounu FC.20 v roce 1940. Byl koncipován jako víceúčelový pro lehké taktické bombardování, dálkové a přepadové stíhací akce a pro bitevní nálety na pancéřované pozemní cíle i lodě. Typ měl mít stále stejný drak i motory, avšak v dokončovací fázi výroby by se stavěl s různým řešením přídě trupu podle bojového určení.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

První prototyp FC.20 (sériové číslo MM.403) vzlétl ke zkušebnímu letu 12. dubna 1941 jako dvoumístný průzkumný a lehký bombardovací stroj. Pohon zajišťovaly dva hvězdicové motory Fiat A-74 RC-38 s výkonem po 617 kW. Pozorovatel měl pracoviště v zasklené příďové kabině.

Druhý prototyp FC.20bis (MM.404) měl kratší nezasklenou příď s pilotním prostorem posunutým dozadu. V přídi byl instalován kanón Breda ráže 37 mm. V kořenech křídla u trupu byly vestavěny dva pevné kulomety Breda-SAFAT ráže 12,7 mm. Za pilotním prostorem měl kabinu střelec ovládající plochou polozatažitelnou střeleckou věž Scotti s pohyblivým kulometem 12,7 mm. Stroj mohl nést dvě pumy po 125 kg na vnějších závěsech, nebo 126 malých dvoukilových pumiček proti živým cílům, uložených v pouzdrech v pumovnici.

Továrna CANSA postavila ověřovací sérii deseti kusů FC.20bis (MM.75566 až MM.75576), které byly předány mezi květnem a srpnem 1943. První prototyp byl přestavěn na verzi FC.20ter s vestavěným kanónem Breda ráže 37 mm v přídi a věží Scotti za pilotní kabinou. Zvýšenou hmotnost kompenzovaly pohonné jednotky Fiat A-80 RC-41 po 735 kW. Letové zkoušky nebyly dokončeny, stejně jako program zalétání FC.20quater. Byl to přestavěný letoun MM.75571 z ověřovací série poháněný dvěma řadovými motory Daimler-Benz DB 601A po 919 kW. Křídlové kulomety nahradily kanóny Mauser MG 151 ráže 20 mm.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Prototyp FC.20bis byl v roce 1943 během testů na letišti v Guidonii pokusně nasazen proti americkým bombardérům Consolidated B-24 Liberator. Zkoušky prokázaly nízkou rychlost, značnou nestabilitu, sklony k pádu do vývrtky a pomalou stoupavost. Druhý neúspěšný pokus o nasazení proti B-24 provedl pilot Ricci v dubnu 1943.

Tři exempláře z ověřovací série sloužily do italské kapitulace na letišti Cerveteri u 173. strategické průzkumné eskadry.

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Údaje platí pro FC.20bis[1]

CANSA FC.20

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Rozpětí: 16,00 m
  • Délka: 12,18 m
  • Výška: 4,03 m
  • Nosná plocha: 40,00 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 4770 kg
  • Vzletová hmotnost: 6820 kg

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost v 4500 m: 420 km/h
  • Výstup na 6000 m: 19,3 min
  • Dostup: 7350 m
  • Dolet: 1150 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Václav Němeček, CANSA FC-20bis, Letectví+Kosmonautika, 1983, str. 308, č.8

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]