IMAM Ro.58

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
IMAM Ro.58
Prototyp IMAM Ro.58
Prototyp IMAM Ro.58
Určení stíhací letoun
Výrobce IMAM
Šéfkonstruktér ing. Giovanni Galasso
První let 1942
Charakter prototyp
Uživatel Regia Aeronautica
Vyrobeno kusů 1

IMAM Ro.58 byl italský prototyp celokovového dvoumotorového dvoumístného dolnoplošníku s dvojitou svislou ocasní plochou a zatahovacím podvozkem ostruhového typu. Vyvíjen byl v době druhé světové války pro Regia Aeronautica, která jej plánovala nasadit jako stíhací letoun.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Čelní pohled na IMAM Ro.58

Firma S. A. Industrie Meccaniche e Aeronautiche Meridionali z Neapole chtěla dát společně s jejím šéfkonstruktérem Ing. Gallassem italskému letectvu dálkový stíhací letoun, určený především jako doprovodný pro akce bombardovacích a torpédových letounů v oblasti Středozemního moře. Dalším jeho operačním úkolem mělo být krytí leteckých dopravních spojů mezi Itálií a severní Afrikou a ofenzivní bitevní akce daleko od základen. Společnost IMAM se při vzniku nového stroje inspirovala jak tvarově, tak bojovým určením německým letounem Messerschmitt Bf 110.[1] Významným zdrojem nových poznatků v aerodynamice vyšších rychlostí se stal předchozí typ IMAM Ro.57.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

IMAM Ro.58

Letové testy prototypu IMAM Ro.58 (sériové číslo MM.431) byly zahájeny v květnu 1942 na továrním letišti Capodichino u Neapole.[1] Nový stroj poháněly dva německé řadové dvanáctiválce Daimler-Benz DB 601A o výkonu po 864 kW s třílistými automatickými vrtulemi VDM. Pilot ovládal tři pevné kanóny Mauser MG 151 ráže 20 mm v přídi trupu, za ním sedící střelec/radista pak pohyblivý kulomet Breda-SAFAT ráže 12,7 mm. Pod trupem, na úrovni hlavního nosníku centroplánu, byl univerzální závěs pro pumu o hmotnosti 500 kg, nebo pro odnímatelné pouzdro se dvěma dalšími pevnými kanóny MG 151. Spoluprací zkušebního pilota a konstruktérů se podařilo odstranit počáteční potíže s motory a pak s odlehčovacími a vyvažovacími ploškami kormidel. Když na jaře 1943 továrna Messerschmitt předváděla na letišti Guidonia u Říma letoun Me 410 s pohonnými jednotkami Daimler-Benz DB 603 o výkonu po 1080 kW, dokázal italský pilot napodobit všechny jeho manévry. Rovněž porovnávací lety v rychlosti vyzněly příznivěji pro Ro.58.[1]

Z uvažované sériové výroby Ro.58 s licenčními motory Fiat RA-1050 RC-58 Tifone nakonec sešlo z důvodu zhoršených výrobních možností draků i motorů v Itálii. Navíc italské letectvo preferovalo ve větším počtu spíše jednomotorové letouny. Uvažovalo se i o nasazení Ro.58 proti spojeneckému bombardovacímu letectvu svrhováním časovaných, nebo barometrickým tlakem rozněcovaných pum, ale i tento plán byl zamítnut.

Po ukončení zkoušek Ro.58 mu byly na letišti v Guidonii demontovány oba agregáty, které převzala produkce stíhacích strojů Reggiane Re.2005. Drak byl nalezen spojeneckými vojáky po obsazení této části Itálie a zničen.[1]

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Údaje dle[1]

IMAM Ro.58
  • Rozpětí: 13,40 m
  • Délka: 9,89 m
  • Výška: 3,39 m
  • Nosná plocha: 26,20 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 4350 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 6100 kg
  • Maximální rychlost v 5120 m: 605 km/h
  • Výstup na 6000 m: 6 min
  • Dostup: 10 500 m
  • Dolet: 1500 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e NĚMEČEK, Václav. IMAM-Romeo Ro-58. Letectví a kosmonautika. Červen 1981, roč. LVII., čís. 12, s. 468. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]