Walter Venus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Walter Venus
Walter Venus (1929-1932)
Walter Venus (1929-1932)
Typ hvězdicový, pístový sedmiválec
Výrobce Walter
Konstruktér Ing. F. A. Barvitius
První rozběh 1929
Vyrobeno kusů 17
Výroba 1929-1932
Vyvinut z motoru Walter NZ-85 (1926-1930), Walter NZ-95
Walter Venus (1929)

Walter Venus byl československý sedmiválcový zážehový vzduchem chlazený hvězdicový, pístový motor. Byl vyvinut koncem 20. let 20. století a byl vyráběn Akciovou továrnu automobilů Josef Walter a spol. v Praze - Jinonicích.[1] Motor Walter Venus je vystaven v expozici Leteckého muzea ve Kbelích.

Motory Vega, Venus a Mars (řez válcem)

Vznik a užití[editovat | editovat zdroj]

Oblíbená řada lehkých motorů NZ-40, NZ-60, NZ-85 a NZ-120 pro sportovní a školní letadla začala na přelomu 20. a 30. let 20 století zastarávat, přestože byly výkonově modifikovány na typy NZ-45, NZ-70, NZ-95 a NZ-130. Bylo zájmem továrny Walter tuto řadu nahradit novými typy. Nová konstrukční řada se objevila v roce 1929 a byla pojmenována podle hvězd. Byly to opět hvězdicové motory, Walter Polaris (tříválcový), Walter Vega (pětiválcový), Walter Venus (sedmiválcový) a Walter Mars (devítiválcový). Sdílely stejné válce, písty a další součásti, měly stejný kompresní poměr a otáčky, stejné vrtání 105 mm a zdvih 120 mm, lišily se jen počtem válců. "Prostřední" Walter Venus byl sedmiválcový hvězdicový benzinový motor s karburátorem Zenith typ 50-J. Oproti předchozímu motoru Walter NZ-85 resp. NZ-95 měl zvýšený kompresní poměr, téměř stejnou hmotnost a zvýšený výkon.

Motory Vega, Venus a Mars (London 1929)

Největší konstrukční, metalurgické a technologické změny oproti řadě NZ proběhly na válcích motoru resp. na jejich hlavách. Nové typy hlav již nebyly odlévány z litiny, nýbrž z hliníkové slitiny.[2] Válce tak byly "kompozitní" konstrukce. Na výkovek tělesa válce z oceli byly přišroubovány hlavy odlité z hliníkových slitin. Neobvyklé bylo, že hlavy byly odnímatelné bez odstranění celého válce z klikové skříně, protože byly montovány za studena, a tím podstatně urychlovaly a usnadňovaly montáž a demontáž. Karburátor Zenith typ 50-J, který byl umístěn v dobře přístupném místě v zadní části klikové skříně, dodával směs do prstencovité komory, odkud byla směs vedena k jednotlivým válcům nasávacími trubkami. Zapalování obstarávala dvě magneta Scintilia MN7D popř. MN7DA,[2] která byla namontována na konzolách a byla integrována do zadní části krytu motoru. Mazání olejovým, pístovým čerpadlem nové konstrukce s čističem oleje.[3] Ucelená řada motorů této "hvězdné série", s tímto počtem a uspořádáním válců, ale jiným vrtáním a zdvihem měla v následujících letech volné pokračování v dalších verzích Castorů (Castor II, III).

Jako počet vyrobených motorů Walter Venus se uvádí 17 ks, nejednalo se tedy o nějak úspěšný motor.[4] Tímto typem také končí výroba sedmiválcových a všech ostatních hvězdicových motorů Walter s vrtáním 105 mm a zdvihem 120 mm. Bylo několik typů letadel, kde se Walter Vega, Walter Venus a Walter Mars objevily, ale takových úspěchů jako "enzety" už tyto nové hvězdy nedobyly. Hvězdicové motory postupně začaly uvolňovat místo invertním, řadovým motorům.

Aplikace[editovat | editovat zdroj]

Motor Walter Venus nebyl tak úspěšný jako jeho souputníci Walter Vega a Walter Mars. Objevil se na jednom československém letounu Aero A-34 Kos resp. i na Aero A-134 Kos. Z evropských aplikací byl instalován na litevském letounu ANBO V, na italských Breda Ba.15-S (některé prameny tento letoun označují jako Breda Ba.15-P). Švýcarský pilot Jean-René Pierroz se s tímto letounem v roce 1930 zúčastnil soutěže "Challenge International de Tourisme" 1930 a obsadil slušné 14. místo z 35 klasifikovaných. Je ovšem pravdou, že na letounech Breda Ba.15 bylo použito více motorů, takže Walter Venus byl jeden z řady (Cirrus III, de Havilland Gipsy, Colombo S.63, Walter NZ-85, Walter NZ-120, Walter Mars a Isotta-Fraschini 80 T). Tento motor byl také jedním z těch, které byly namontovány na italském "obojživelníku" Savoia-Marchetti S.56, mezi nimiž lze jmenovat např. Anzani 70 HP, Anzani 80 HP, FIAT A.53 (115 HP), FIAT A.54 (135 HP) atd.

Aero A-34 Kos a Aero A-134[editovat | editovat zdroj]

Aero A-34 Kos z roku 1929 byl malý sportovní a tréninkový dvojplošník, využívaný v československém civilním a vojenském letectví. Křídla tohoto letounu mohla být sklopena na šířku letounu jen 2,91 m, a to umožňovalo vlečení automobilem z letiště na letiště. Prototyp (registrace L-BASO) měl hvězdicový motor Walter Vega o výkonu 85 koní. Měl se účastnit mezinárodní soutěže "Challenge International de Tourisme" 1929 (pilotovaný Josefem Novákem), ale musel 8. srpna 1929 ze soutěže odstoupit z pro selhání motoru a vynucené přistání. Sedm letounů Aero A-34 a jeho varianty postavila továrna Aero s různými motory: 3 Aero A-34Js měly motor Walter Junior a 3 Aero A-134s měly Walter Venus.[5]

Použití v letadlech[editovat | editovat zdroj]

Technická data[editovat | editovat zdroj]

Základní údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Typ: čtyřdobý zážehový vzduchem chlazený hvězdicový letecký sedmiválec[7][8]
  • Vrtání válce: 105 mm
  • Zdvih pístu: 120 mm
  • Celková plocha pístů: 606 cm²
  • Zdvihový objem motoru: 7273 cm³
  • Hmotnost suchého motoru: 126 kg
  • Vnější průměr motoru: 946 mm
Walter Venus (charakteristiky)

Komponenty[editovat | editovat zdroj]

  • Rozvod: OHV, dvouventilový (sací a výfukový)
  • Karburátor: Zénith typu 50-J
  • Zapalování: 2 magneta Scintilla MN7D popř. MN7DA
  • Mazání: tlakové oběžné, se suchou klikovou skříní
  • Pohon: dvoulistová, dřevěná vrtule
  • Počet otáček vrtule: 1750 ot/min
  • Směr otáčení motoru a vrtule: vpravo

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální, vzletový: 115 k (84,6 kW) při 1800 ot/min
  • Nominální, jmenovitý: 110 k (80,9 kW) při 1750 ot/min
  • Kompresní poměr: 5,15:1
  • Spotřeba paliva: 235 g.h−1.k−1 / 320 g.h−1.kW−1
  • Spotřeba oleje: 7-10 g.h−1.k−1 / 9,5-13,6 g.h−1.kW−1
  • Poměr výkonu k hmotnosti: 0,64 kW/kg

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 218, 272-273. 
  2. a b Nové typy leteckých motorů Walter. Letectví. Září 1929, roč. 9. (1929), čís. 9, s. 320-326. Dostupné online. 
  3. J. Walter & Co.. Flight, Vol. XXI. (1929), No. 30 (JULY 25, 1929), page 762 [online]. ROYAL AERO CLUB OF THE UNITED KINGDOM, 25.7.1929 [cit. 15.1.2019]. Dostupné online. 
  4. DITTMAYER, Antonín. Počty prodaných motorů Walter [online]. Praha - Jinonice: Walter a.s., 2009 [cit. 2019-01-15]. Dostupné online. 
  5. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 85-86, 250-253. 
  6. JIROUT, Jaroslav. O významu hodnocení výrobků továrny Walter ve světovém letectví. Letectví. Prosinec 1929, roč. 9. (1929), čís. 12, s. 430-434.
  7. FLIEGER, Jan. Walter Venus [online]. Občanské sdružení valka.cz, 25.11.2005 [cit. 2019-01-15]. Dostupné online. 
  8. Technická příručka leteckých motorů NZ-70, NZ-95, NZ-130, Vega, Venus a Mars. I. vyd. Praha XVII - Jinonice: Akciová továrna na automobily a letecké motory J. Walter a spol., 1930. 135 s.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]