Walter A
| Walter A | |
|---|---|
.jpg) Walter A (1946) | |
| Typ | řadový vzduchem chlazený invertní letecký motor |
| Výrobce | Walter v národní správě |
| Konstruktér | ing. Bohuslav Šimůnek (1946) |
| První rozběh | 1946 |
| Hlavní použití | XL-13 Blaník |
| Výroba | 1946 |
Walter A (typové číslo M-100) byl vzduchem chlazený dvouválcový, dvoudobý řadový invertní letecký motor. Vznikl v roce 1946 po II. světové válce v pražské firmě Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory, Praha XVII - Jinonice, tehdy v národní správě, avšak jeho vývoj se uskutečnil již tajně za války. Motor navrhl ing. Bohuslav Šimůnek, který v jinonické továrně pracoval od roku 1938. Motor byl určen pro motorizované kluzáky.[1]
Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]
Tento motor neměl mezi invertními motory z jinonické továrny předchůdce ani následovníky. Použitím mu byl nejblíže plochý dvouválec Walter Atom, krátce vyráběný po roce 1935 (o vrtání 85 a zdvihu 96 mm) a o 60 let později vyvinutý dvoudobý dvouválec Walter M-202 o vrtání 82 mm a zdvihu 64 mm.
Nedoznal příliš velkého rozšíření, oficiální údaje o počtu vyrobených motorů tento typ neuvádějí.[2] Málo výkonné motory této koncepce trpěly především poměrně značnými vibracemi a nespolehlivostí chodu.[3]
Motor Walter A byl světové veřejnosti představen na prvním poválečném aerosalonu v Paříži na podzim roku 1946. Ing. Šimůnek prezentovat československý motorářský průmysl hned čtyřmi typy nových motorů: Walter A, Walter Mikron III, Walter Minor 4-III a Walter Minor 6-III. Dále byl v roce 1947 vystavován na veletrhu v Poznani a na letecké výstavě v Bruselu, ale žádná pozitivní reakce v podobě objednávek nenastala.
Popis motoru[editovat | editovat zdroj]
Motor byl invertní, dvoudobý dvouválec s přímým náhonem na vrtuli o nominální výkonnosti 22 koní při 2500 ot/min.
Kliková skříň byla odlita z hliníkové slitiny, válce odstředivě lité ze speciální slitiny. Hlava válců ze slitiny hliníku byla snímatelná a byla vybavena dekompresními ventily. Klikový hřídel byl třídílný, vykovaný z chrom-vanadiové oceli. Ojnice byly z výkovků, písty z lehké hliníkové slitiny.[4]
O dokonalé chlazení zadního válce bylo postaráno vhodně vedenými přepouštěcími kanály v místech obvykle choulostivých na přehřívání. Hmotnost motoru s příslušenstvím činila necelých 24 kg. Přes jednoduchost provedení měl motor dvojité zapalování, palivovou pumpu (na přání) a náhon na otáčkoměr (pohon otáčkoměru 2:1). Roztočení za letu bylo usnadněno velikými dekompresními ventily v hlavě obou válců a přepínáním magnet.[5]
Použití[editovat | editovat zdroj]
Motor byl určen pro pohon motorizovaných větronů a velmi lehkých letadel. Byl v 50. letech 20. století vypracován projekt větroně s pomocným motorkem a ačkoliv byly nejlepší předpoklady pro jeho postavení, dostala se celá záležitost na nesprávnou cestu. Řešila se nejdříve otázka, zda pro řízení této kategorie větroňů s pomocným motorem by se vyžadoval diplom sportovního pilota, nebo zda budou stačit zkoušky pilota-plachtaře. A snad proto, že rozhodnutí nebylo jednoduché, ustrnul vývoj pro zamítavé úřední stanovisko.[5]
I z těchto důvodů se velmi dlouho nedařilo pro tento motor nalézt uplatnění a v podstatě zůstal zapomenut. Teprve v polovině 60. let se objevil na motorizovaném větroni L-13 Blaník (výr. č. 03).[1] V roce 1964 byl prototyp větroně motorizován kolektivem pod vedením Ing. Vladimíra Frynty za použití motoru Walter A (s udávaným výkonem 18,4 kW).[6] Větroň snadno startoval i z travnatého letiště, byl schopen i akrobatických obratů.[7]
Verze s motorem Walter A byla označena jako XL-13M (OK-6202) a vznikla v roce 1964. Základní rozměry větroně zůstaly zachovány (rozpětí 16,2 m, délka 8,4 m a nosná plocha křídla 19,15 m2).[3] Motor s vrtulí byl nesen na trubkovém kozlíku nad křídlem v místě centroplánu. Při provozu došlo k poškození kabiny točící se vrtulí, takže později byla její zadní část zaplechovaná. Léta byl úspěšně provozován v aeroklubu Letňany. Po sejmutí motoru létal prototyp jako jednomístný a posléze skončil v AK Podhořany, kde byl plachtaři nazýván familiárně „Velouš“.[6]
Koncem 70. let byl motor z tohoto větroně sejmut a použit k pohonu experimentálního letounu ing. Jana Šimůnka, synovce ing. Bohuslava Šimůnka, ŠP-1 Špunt (OK-004), což bylo první ultralehké letadlo zkonstruované v Československu dle předpisů pro tuto kategorii. Letounek o prázdné hmotnosti 149,5 kg poprvé vzlétl 3. března 1984 pilotován Ing. Kobrlem a letové zkoušky ŠP-1 proběhly ve VZLÚ.[8] Později však byl motor Walter A pro nedostačující výkon opět sejmut a nahrazen motorem Trabant 601.[3]
Specifikace[editovat | editovat zdroj]
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Typ: vzduchem chlazený pístový dvouválcový invertní řadový, dvoudobý letecký motor
- Zdvihový objem: 996 cm3
- Vrtání: 86 mm
- Zdvih: 86 mm
- Hmotnost: 23,6 kg
- Délka s vrtulovou hlavou: 575 mm
- Šířka s výfukovými trubkami: 300 mm
- Výška: 406 mm
Součásti[editovat | editovat zdroj]
- Palivová soustava: karburátor OBA 30.1 a na přání s palivovým čerpadlem
- Palivo: směs benzínu (min. 72 oktanů) s minerálním olejem 20:1
- Zapalování: 2x magneto Per-Avia HB 2D-2
- Mazací soustava: suchá kliková skříň
- Chladicí soustava: chlazení vzduchem
- Kompresní poměr: 6:1
- Vrtulová hlava: pro dřevěnou vrtuli s pevnými listy
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- maximální výkon: 18,7 kW/25 k
- jmenovitý, nominální výkon: 16 kW/22 k při 2500 ot/min
- cestovní výkon: 12 kW/16 k při 2200 ot/min
- spotřeba při cestovním režimu: 476 g·h−1·kW−1, 350 g·h−1·k−1
- Poměr výkon/hmotnost: 0,68 kW/kg, 0,93 k/kg
- Specifická hmotnost: 1,48 kg/kW, 1,07 kg/k
- Specifická výkonnost: 16,2 kW/l, 22 ks/l
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 2 (1945-1984), Walter A. III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1984. 248 s. S. 160–161, 208–209.
- ↑ DITTMAYER, Antonín. Počty prodaných motorů Walter [online]. Praha 5 - Jinonice: Walter Jinonice, 2009 [cit. 2020-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-27.
- ↑ a b c Letecký motor Walter A [online]. Praha: Vojenský historický ústav [cit. 2020-11-08]. Dostupné online.
- ↑ a b FABINGER, F. dr. ing. a kol. OK - Československo. I. vyd. Praha: ČS. ZÁVODY KOVODĚLNÉ A STROJÍRENSKÉ, národní podnik, PRAHA XVII. - Jinonice, 1946, p. 120
- ↑ a b FRYNTA, Vladimír ing. Větroně s pomocným motorem. Křídla vlasti. 1955-11-01, roč. 1955, čís. 22, s. 523-. Dostupné online.
- ↑ a b SÝKORA, Jan. Blaník slaví šedesát: Příběh druhého prototypu [online]. Praha 9 - Hloubětín: Galileo Training, s.r.o. (Flying Revue – časopis a web pro příznivce létání), 2018-08-30 [cit. 2021-12-17]. Dostupné online.
- ↑ ŠIMŮNEK, Bohuslav ing. O motorech pro sportovní letectví. Letectví a kosmonautika. Roč. 1994, čís. 12, s. 43–45.
- ↑ VYMĚTAL, Ladislav. 85 let ve službách letectví [online]. Praha 9 - Letňany: Výzkumný a zkušební letecký ústav, 2007 [cit. 2020-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-17.
- ↑ SCHMID, J. ing. Mezinárodní letecká výstava v Bruselu. Letectví. 1947-09, roč. 23, čís. 6, s. 163–170. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Walter A na Wikimedia Commons - Walter Jinonice
- Walter A na valka.cz
