Dornier Do K
| Dornier Do K | |
|---|---|
 Dornier K3 | |
| Určení | dopravní letoun |
| Původ | Německo |
| Výrobce | Dornier |
| Šéfkonstruktér | Claude Dornier |
| První let | 7. května 1929 (Do K1) |
| Charakter | projekt opuštěn |
| Vyrobeno kusů | 3 prototypy |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dornier Do K byl německý dopravní a transportní letoun navržený Claude Dornierem a vyráběný společností Dornier Flugzeugwerke.[1] Jednalo se o konvenčně řešený hornoplošník s pevným záďovým podvozkem, vzniklý ve třech odlišných prototypech, který se nesetkal s úspěchem na trhu.[1]
.jpg)
Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]
Dornier Do K1[editovat | editovat zdroj]
Prvním prototypem byl Dornier K1, který poprvé vzlétl 7. května 1929.[1] Jednalo se o hornoplošník s křídlem vyztuženým vzpěrami, záďovým podvozkem s kluznou patkou na ostruze,[1] který byl poháněný jedním licenčním devítiválcovým hvězdicovým motorem Siemens Jupiter VI o výkonu 510 hp (380 kW) instalovaným v přídi. V trupu hranatého průřezu se nacházel uzavřený kokpit pro dvoučlennou osádku a kabina umožňující přepravu osmi cestujících nebo nákladu.[1] Letové zkoušky ukázaly nedostatečné výkony a stroj byl proto překonstruován.[1]
Dornier Do K2[editovat | editovat zdroj]
Dornier K2 poprvé vzlétl v prosinci 1929. Měl podobný trup a křídlo jako jeho předchůdce, ale jeho podvozek byl upravený a poháněly jej čtyři pětiválcové hvězdicové motory Gnome-Rhône 5K Titan,[1] o výkonu 240 hp (179 kW) každý, instalované v tandemových dvojicích nesených na vzpěrách pod křídly vedle trupu.[1] Ačkoliv letoun disponoval podstatně větším výkonem instalované pohonné soustavy, jeho letové výkony oproti K1 vzrostly jen nepatrně.[1]
Dornier Do K3[editovat | editovat zdroj]
Do K3 představoval celkové přepracování konstrukce. Původní vzpěrami vyztužené křídlo bylo nahrazeno plně samonosným o větším rozpětí,[1] překonstruovaný trup měl oválný průřez a byl prodloužen tak aby pojal další dvojici pasažérů (celkem 10). Záďový podvozek byl opatřen ostruhovým kolečkem a hlavní kola získala aerodynamické kryty.[1] Uspořádání pohonu zůstalo stejné jako u K2, ale tandemové gondoly byly neseny níže pod křídlem a pohon zajišťovaly 4 československé hvězdicové sedmiválce Walter Castor I každý o jmenovitém výkonu 240 k (179 kW) při 1750 ot/min (vzletový výkon 260 k/191 kW při 1850 ot/min).[1] Tažné motory měly čtyřlisté vrtule, zatímco tlačné měly instalovány dvoulisté vrtule.[2] Výkonové zatížení činilo 6,2 kg/k a spotřeba paliva při cestovní rychlosti ca 220 l/h.[3] Byl vyroben pouze jeden prototyp (D-2183) Do K3 v závodě Dornier v Altenrheinu ve švýcarském kantonu St. Gallen.[4] Výkony stroje byly podstatně zlepšené - výkon byl takový, že letoun mohl létat při plném zatížení se zastavenými dvěma motory.[5]
Letoun byl na podzim 1931 testován na továrním letišti (nyní Flugplatz St. Gallen–Altenrhein) a také v sídle společnosti, německém Friedrichshafenu (obě města leží u Bodamského jezera).[6] Letoun D-2183 byl zapsán do německého leteckého rejstříku v březnu 1932.[7] Ve dnech 22. až 31. července 1932 se v Curychu konal mezinárodní letecký mítink. Soutěžilo se v 5 soutěžích mj. mezinárodní soutěž vojenských týmů, Alpský okruh a také v soutěži obchodních letadel. Pilot Nittelholzer v kategorii obchodních letadel na čtyřmotorovém Dornieru DoK s motory Walter 240 k obsadil 2. místo za Junkers Ju-52.[8]
Ale ani tak se nepodařilo vzbudit zájem potenciálních zákazníků a vývoj dál nepokračoval.[1]
Specifikace (Do K3)[editovat | editovat zdroj]
Údaje podle[1]
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Osádka: 2
- Kapacita: 10 cestujících
- Délka: 16,65 m
- Rozpětí: 25 m
- Nosná plocha: 89 m²
- Výška: 4,55 m
- Prázdná hmotnost: 4 265 kg
- Vzletová hmotnost: 6 000 kg
- Pohonná jednotka: 4 × vzduchem chlazený sedmiválcový hvězdicový motor Walter Castor
- Výkon pohonné jednotky: 179 kW (240 k) každý, celkem 706 kW (960 k)
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Maximální rychlost: 227 km/h
- Cestovní rychlost: 200 km/h
- Praktický dostup: 6 300 m
- Dolet: 800 km
- Stoupavost: 5 min. do 1000 m
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dornier Do K na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n Orbis 1985
- ↑ HEINZE, Edwin P.A. The New Dornier Landplane. Flight. 30. října 1931, s. 1165–1167. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Katalog motorů Walter a jejich použití na letadlech, Publisher: Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory, Vol. 1933, 140 p., p. L16
- ↑ Dornier Do K3 [online]. German Aviation 1919-1945, 2011-12-02 [cit. 2020-11-06]. Dostupné online.
- ↑ BOUCHÉ, Henri. Trois nouveaux avions quadrimoteurs. L'AÉRONAUTIQUE. Duben 1932, roč. 14 (1932), čís. 155, s. 104–105. Dostupné online.
- ↑ DUCOUT, M. S. LE QUADRIMOTEUR DE TRANSPORT DORNIER Do K 960 CV (ALLEMAGNE). L'Aérophile. 1931-10-15, roč. 39 (1931), čís. 10, s. 312. Dostupné online.
- ↑ PENTLAND, Andrew. Civil Aircraft Register - Germany [online]. Leeds, UK: airhistory.org.uk, 2019-11-19 [cit. 2020-11-06]. Dostupné online.
- ↑ DUCOUT, M. S. Le meeting de Zurich. L'Aérophile. Srpen 1932, roč. 40 (1932), čís. 8, s. 241. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- The Illustrated Encyclopedia of Aircraft (Part Work 1982-1985). London: Orbis Publishing, 1985. S. 1494. (anglicky)
- "Do-K" Shows Speed In Test Flights. Popular Mechanics. Květen 1932, s. 779. Dostupné online. (anglicky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dornier Do K na Wikimedia Commons - Dornier Do.K na airwar.ru (Уголок неба)
