Polikarpov R-Z
| Polikarpov R-Z | |
|---|---|
 Polikarpov R-Z | |
| Určení | lehký bombardovací a průzkumný letoun |
| Výrobce | Závod č. 1 státního leteckého průmyslu SSSR |
| Šéfkonstruktér | Nikolaj Nikolajevič Polikarpov[1] |
| První let | červenec 1935 |
| Vyřazeno | 1944 |
| Uživatel | Sovětské letectvo Aeroflot, Letectvo Španělské republiky, Aviación Nacional |
| Výroba | 1935-1937 |
| Vyrobeno kusů | 1031 |
| Vyvinuto z typu | Polikarpov R-5 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Polikarpov R-Z byl dvoumístný víceúčelový jednomotorový dvouplošník s pevným podvozkem sovětské výroby.
Vývoj[editovat | editovat zdroj]
V roce 1935 navrhl ředitel závodu č. 1 sovětského leteckého průmyslu Alexandr Michajlovič Bělenkov společně s hlavním inženýrem J. P. Šekulovem zásadní vylepšení vyráběného letounu Polikarpov R-5. Vlastní konstrukční úpravy pak řídili konstruktéři Dmitrij Sergejevič Markov a A. A. Skarbov.[1]
Základní konstrukce zůstala nezměněna, avšak dřevěná kostra nového letounu R-Z byla odlehčena. Inovací byl také podstatně výkonnější kapalinou chlazený přeplňovaný vidlicový dvanáctiválcový motor Mikulin AM-34N o vzletovém výkonu 603 kW, který obdržel dokonalejší kapotáž. Vrtule byla dvoulistá, kovová, stavitelná na zemi. Prostor osádky byl oproti předchůdci R-5 plně krytý. Polikarpov R-Z měl i menší podvozková kola opatřená kryty převzatými od typu R-5SSS. Hlavňovou výzbroj tvořil jeden pevný a jeden pohyblivý kulomet ŠKAS ráže 7,62 mm, pumovou pak až 500 kg při přetížení.[1] V bitevní úpravě mohl R-Z nosit pod spodním křídlem pouzdra se čtveřicí pevných kulometů ŠKAS.[2]
Sériová výroba byla zahájena v roce 1935, zastavena byla na jaře 1937,[1] kdy již vojenské letectvo požadovalo pouze jednoplošníky.
Nasazení[editovat | editovat zdroj]
R-5 v civilní úpravě byly zařazeny do flotily Aeroflotu, kde nesly označení P-Zet. V rámci pomoci španělské republikánské vládě byla řada vojenských strojů R-Z dodána tamnímu letectvu. Nasazen byl také v bitvě u řeky Chalchyn a v zimní válce s Finskem. Sovětské letectvo pak R-Z používalo vedle R-5 do roku 1944.[1]
Jeden exemplář R-Z byl na přání pilota V. V. Ševčenka upraven konstruktérem V. V. Nikitinem na jednomístný rekordní letoun R-ZR. Stroj dostal třetí lakovanou vrstvu, která byla dokonale vyleštěna a další aerodynamická vylepšení. 7. května 1937 s ním Ševčenko vystoupal do hladiny 10 380 m a následující den svůj výkon zlepšil na 11 100 m.[1]
Specifikace[editovat | editovat zdroj]
Údaje dle[1]
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Osádka:
- Rozpětí: 15,50 m
- Délka: 9,72 m
- Výška: 3,73 m
- Nosná plocha: 42,52 m²
- Plošné zatížení: 74,083 kg/m²
- Hmotnost prázdného letounu: 2007 kg
- Vzletová hmotnost: 3150 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 3500 kg
- Pohonná jednotka:
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Maximální rychlost u země: 276 km/h
- Maximální rychlost v 3500 m: 316 km/h
- Cestovní rychlost: 228 km/h
- Výstup na 3000 m: 6,6 min
- Dostup: 8700 m
- Dolet: 1000 km
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g NĚMEČEK, Václav. Polikarpov R-Z. Letectví a kosmonautika. Duben 1984, roč. LX, čís. 9, s. 29.
- ↑ Polikarpov R-Z [online]. Valka.cz [cit. 2017-04-30]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- NĚMEČEK, Václav. Polikarpov R-Z. Letectví a kosmonautika. Duben 1984, roč. LX, čís. 9, s. 29.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Polikarpov R-Z na Wikimedia Commons - (anglicky) Kamufláže letounu Polikarpov R-Z Archivováno 22. 1. 2017 na Wayback Machine.
