Jermolajev Jer-2

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jermolajev Jer-2
Jermolajew Jer-2.jpg
Určeníbombardovací letoun
VýrobceStátní letecký průmysl
ŠéfkonstruktérVladimir Grigorjevič Jermolajev
První let1940
Zařazeno1940
Vyřazeno1947
UživatelSSSR
Vyrobeno kusů430
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jer-2 byl sovětský dvoumotorový bombardovací letoun z období II. světové války, řešený jako celokovový dolnoplošník s dvojitou SOP.

Dne 8. srpna 1941 podnikla skupina sovětských dálkových bombardovacích letadel překvapivý noční útok na Berlín. Většinu z nich tvořily IIjušiny Il-4, část formace tvořily méně známé dvoumotorové bombardéry Jermolajev Jer-2 konstruktéra V. G. Jermolajeva.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

V jarních měsících roku 1936 došlo k zalétání prototypu dopravního dvanáctimístného stroje Stal-7 se dvěma pístovými vidlicovými motory M-100, který dosahoval rychlosti 450 km/h. I jeho další letové vlastnosti byly na velmi dobré úrovni, což zaujalo Stalina, který přikázal letoun přepracovat na dálkový bombardér. Vzhledem k tomu, že hlavní konstruktér typu Stal-7 Robert Ludvigovič Bartini byl roku 1938 zatčen, pokračoval ve vývoji stroje Vladimir Grigorjevič Jermolajev. Vojenská verze se zcela novým štíhlejším trupem se zasklenou přídí dostala označení DB-240. Její prototyp poháněný zprvu dvanáctiválci M-103 poprvé vzlétl v červnu 1940. Později stroj obdržel motory M-105 o výkonu 772 kW. V důsledku toho, že šlo o stroj prosazovaný samotným Stalinem, začala již v říjnu ve Voroněži jeho sériová výroba. Až do evakuace na podzim roku 1941 se tam vyrobilo 128 kusů těchto bombardérů, přejmenovaných mezitím na Jer-2. V létech 1943/44 se stavěly v novém závodě na Sibiři stále menší série s motory AČ-30B po 1103 kW, ale do bojů jich zasáhlo již velmi málo. Letouny měly zesílený podvozek, zvětšeny svislé ocasní plochy a motory byly posunuty dále od trupu.

Koncem roku 1944 vznikla nová verze s motory AČ-30B pro speciální dálkovou dopravu osob Jermolajev Jer-2 ON (Osobovo Naznačenija).[1] Střední část trupu byla rozšířena pro osmnáct cestujících ve dvou odděleních, příďové zasklení bylo technologicky zjednodušeno.

Poslední Jer-2 v SSSR dolétal v roce 1947.

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Nákres Jer-2

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 500 km/h
  • Cestovní rychlost: 330–455 km/h (dle typu)
  • Praktický dostup: 7700 m
  • Dolet: 4100 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 2 × kulomet ŠKAS ráže 7,62 mm
  • 1 × kulomet ráže 12,7 mm[p 2]
  • Nosnost pum: optimální nosnost činila 1000 kg, letoun mohl nést až 5000 kg pum, ale docházelo k podstatnému snížení doletu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Během roku 1942 se zkoušely varianty Jer-2 s motory Mikulin AM-35 (jeden kus) a AM-37 (pět kusů). Drak posloužil také k testům třířadých osmnáctiválců M-120 a čtyřiadvacetiválců do X MB-100. Dalšími zkušebními pohonnými jednotkami byly naftové motory M-30, M-40 a AČ-30 konstruktéra Čaromského.
  2. Později různé obměny.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Balous, Miroslav. Jermolajev Jer-2 ON. Letectví a kosmonautika. 1987, roč. LXIII., čís. 9, s. 29

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]