Zlín Z-XIII

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zlín Z-XIII
Z-XIII ve dvousedadlovém provedení
Z-XIII ve dvousedadlovém provedení
Určení sportovní letoun
Výrobce Zlínská letecká akciová společnost
Šéfkonstruktér Jaroslav Lonek
První let 1937
Uživatel Československo
Vyrobeno kusů 1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zlín Z-XIII byl československý celodřevěný jednomístný dolnoplošník z druhé poloviny 30. let 20. století. Jeho vývoj byl předčasně ukončen a vyroben byl pouze jeden prototyp. Ten nyní vlastní Národní technické muzeum v Praze.[1]

Vývoj a popis letounu[editovat | editovat zdroj]

Nejúspěšnějším letadlem Baťovy zlínské letecké továrny byl sériově vyráběný model Z-XII. Po něm měl být vyráběn rychlý kurýrní letoun Z-XIII. Jeho konstrukcí byl opět pověřen konstruktér Jaroslav Lonek. Byl vyvinut jednak jako rychlý cestovní pro soutěže a také jako kurýrní letoun pro rychlé spojení manažerů a přepravu zásilek společnosti Baťa.[2] Prototyp létal s imatrikulací OK-TBZ od 9.8.1937.[3]

Letoun s motorem Walter Major 4 o výkonu 88/96 kW (120/130 k) a francouzskou stavitelnou vrtulí Ratier byl zalétán na jaře 1937 šéfpilotem Švábem a později s ním létal zkušební pilot mjr. Ján Ambruš. Základní model byl jednomístný, kde pilotní prostor byl posunut za těžiště letounu a v těžišti letadla nad křídlem byl prostor pro přepravovaný náklad. Tato konstrukce mohla být později alternativně měněna, kdy jednoduchou výměnou krytů šlo letoun upravit na dvousedadlový.

Zlín Z-XIII, prototyp (1937)

Letoun měl celodřevěnou konstrukci včetně kormidel. Křídla s lichoběžníkovým půdorysem a se zakulaceným okrajem byla dřevěná, dvoupodélníková a dýhovaná. Jako první civilní letadlo v Československu dostal Zlín XIII vztlakové klapky.[4] Dřevěný trup byl eliptického tvaru o značné hloubce s klenutím pro výhled pilota z kokpitu. Pevný podvozek s aerodynamickými kryty vidlic a brzděných kol byl odpérován spirálovou pružinou. Stabilní ostruha byla zachycena na posledních dvou přepážkách trupu.

Na první přepážce s protipožární stěnou odpředu bylo kloubově uchyceno motorové lože z Mannesmannových trubek. Motor Walter Major 4 byl uložen ve čtyřech gumových závěsech. Olejová nádrž byla umístěna pod motorem, benzínové nádrže v trupu letadla.[5]

Letoun vyžadoval dobré letiště s dostatečně dlouhou rozjezdovou dráhou pro tehdy vysokou přistávací rychlost 140 km/h a pro vysoké plošné zatížení na něm mohli létat jen velmi zkušení piloti.[6]

Zlín Z-XIII a Ján Ambruš (1937)

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

Letoun překvapoval vysokými výkony i svým moderním vzhledem. Prototyp pilotovaný mjr. Jánem Ambrušem se měl v srpnu 1937 zúčastnit závodu Circuit de l'Est, který uspořádaly tři francouzské aerokluby jako Grand prix de l'Aero-club de France. Propozice závodu byly pro tento letoun příznivé, a proto se Zlínská letecká společnost rozhodla závod tímto letounem obeslat. Letoun dosahoval rychlosti až 350 km/h, což dávalo dobré předpoklady pro úspěch v závodě. Pro technické potíže a povětrnostní překážky však přiletěl J. Ambruš na místo určení, letiště Vittel u Épinalu, po stanovené době (12. srpna do 12 hodin) a k vlastnímu závodu nebyl připuštěn. Předvedl alespoň tento letoun nejenom v místě konání závodu, ale i v Paříži (Aero-club Rolland Garros) a ve Štrasburku.[7]

Po německé okupaci byl s letounem Zlín Z-XIII plánován úlet do Království Jugoslávie a pilotem měl být později úspěšný stíhací pilot Alois Šiška. Těsně před plánovaným startem letounu z akce pro podezření z vyzrazení sešlo.[8] Podle jiné verze byl v den akce gestapem zatknut hangármistr, a proto z celého plánu sešlo.

Jediný prototyp a replika[editovat | editovat zdroj]

V dopravní hale NTM v Praze

Druhou světovou válku prototyp přečkal ukrytý v hangáru, kde jej zamaskovali Baťovi technici. Přitom na něj pro jistotu namalovali i hákové kříže.[9] Po válce byl tento jediný prototyp předán do sbírek Národního technického muzea v Praze. V letech 1989–1990 byl renovován a umístěn v stálé expozici v dopravní hale.[1]

V roce 2007 zahájila společnost „Historická letka republiky Československé“ stavbu věrné repliky letounu Zlín-XIII.[6] Replika by měla být věnována památce tří lidí: konstruktéru Jaroslavu Lonkovi, donátorovi projektu Janu Antonínu Baťovi a pilotu Jánu Ambrušovi.[10] Realizace projektu však nebyla dokončena.[8]

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Údaje dle[5][11]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1 až 2
  • Rozpětí: 7,0 m
  • Délka: 6,8 m
  • Výška: 1,80 m
  • Nosná plocha: 7 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 460 kg
  • Hmotnost: 635 kg
  • Motor: řadový vzduchem chlazený invertní motor Walter Major 4
  • Vrtule: dvoulistá, kovová, za letu stavitelná typu Ratier

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 300-350 km/h
  • Cestovní rychlost: 280 km/h
  • Přistávací rychlost bez klapek: 140 km/h
  • Přistávací rychlost s klapkami: 100 km/h
  • Stoupání do 1 km: za 3 min 15 s
  • Dostup: 6000 m
  • Dolet: 700 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Sportovní letoun Zlín Z-XIII | Národní technické muzeum. www.ntm.cz [online]. [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. 
  2. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1918-1945. III.. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 190-191. 
  3. SOUKUP, Pavel. Imatrikulace Z-XIII [online]. Praha: Československé letectví - web o historii letectví u nás [cit. 2019-06-21]. Dostupné online. 
  4. ŠTANGLICA, J. Zlin Z-XIII [online]. Rýmařov: RS models [cit. 2019-06-21]. Dostupné online. 
  5. a b Letadlo Zlín XIII. Letectví. Září 1937, roč. XVII. (1937), čís. 9, s. 398-399. Dostupné online. 
  6. a b Zlín XIII [online]. Praha: www.historicflight.cz, 2007 [cit. 2019-06-21]. Dostupné online. 
  7. AMBRUŠ, Ján. Circuit de l´Est. Letectví. Září 1937, roč. XVII. (1937), čís. 9, s. 397-8. Dostupné online. 
  8. a b SEZEMSKÝ, Marcel. Zlín Z-XIII, historické foto (1937) [online]. Praha: [cit. 2019-06-21]. Dostupné online. 
  9. MÁLEK, Tomáš. „Baťova stíhačka“ vyletí po desetiletích k nebi. iDnes/Zpravodajství [online]. MAFRA, a.s., 28.9.2007 [cit. 21.6.2019]. Dostupné online. 
  10. ŠVAMBERK, Alex. Replika Zlínu -XIII má šanci získat několik rekordů. Novinky.cz. 20.4.2010, roč. 2010. Dostupné online. 
  11. CHRÁST, Radim. Zlín Z-XIII [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 15.12.2009 [cit. 2019-06-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]