Velehrad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek je o obci v okrese Uherské Hradiště. Další významy jsou uvedeny na stránce Velehrad (rozcestník).
Velehrad
Znak obce VelehradVlajka obce Velehrad
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0722 592790
Kraj (NUTS 3) Zlínský (CZ072)
Okres (LAU 1) Uherské Hradiště (CZ0722)
Obec s rozšířenou působností Uherské Hradiště
Pověřená obec Staré Město
Historická země Morava
Katastrální území Velehrad
Katastrální výměra 22,25 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 174 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 219 m n. m.
PSČ 687 06
Zákl. sídelní jednotky 1
Části obce 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Obecní úřad Velehrad
Hradišťská 231
68706 Velehrad
Starosta Mgr. Aleš Mergental
Oficiální web: www.velehrad.cz
Email: ou.velehrad@iol.cz
Velehrad
Velehrad
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Velehrad je obec v okrese Uherské Hradiště ve Zlínském kraji, 6 km severozápadně od Uherského Hradiště. Žije zde přibližně 1 200[1] obyvatel a nachází se zde jedno z nejvýznamnějších poutních míst České republiky. V lidové tradici je ztotožňována s hlavním střediskem Velké Moravy, Veligradem.

V obci se nachází nejstarší cisterciácké opatství na Moravě, které náleží od roku 1890 jezuitům a je každoročně 5. července cílem Národní pouti na Velehradě, která se koná u příležitosti svátku svatých Cyrila a Metoděje.

V současné době působí na Velehradě tři katolické řády: kromě už zmíněných jezuitů zde působí ještě Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje a slovenská[2] provincie Kongregácie sestier Božského Vykupiteľa.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V lidové tradici je obec dosud ztotožňována s hlavním střediskem Velké Moravy. V pramenech 9.–13. století však sídlo tohoto názvu není nikde zmíněno. Nejstarší doklad pro jméno Velehrad je až v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z r. 1131, ale bez bližší identifikace.

V roce 1985 se na Velehrad u příležitosti Národní poutě navzdory obstrukcím ze strany státních orgánů sjelo mnohem víc lidí, než bylo za komunistického režimu zvykem (důvodem bylo kulaté 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje a okolnost, že se papež rozhodl udělit velehradské bazilice Zlatou růži). Projev ministra kultury Klusáka, který označil Cyrila a Metoděje za první komunisty, důsledně vynechával při řeči o nich přídomek svatý a pokusil se dát celé pouti „ten správný politický rozměr“, vyústil v to, že byl ministr z tribuny vypískán a celá akce přerostla v jednu z největších demonstrací odporu proti komunistickému režimu za celé období normalizace.

V roce 1990 navštívil Velehrad papež Jan Pavel II.

V roce 1993 na Velehradě proběhlo Celostátní setkání mládeže, jehož se zúčastnilo asi 8000 lidí z celé ČR.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Velehradě.

Velehradský klášter[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Velehradský klášter.
Jeden ze vchodů do bývalého kláštera

Velehradský klášter je vůbec první cisterciácký klášter založený na Moravě. Jeho součástí je i bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje, vyznamenaná Zlatou růží (1985), která je nejvýznamnější poutní bazilikou České republiky.

Z podnětu olomouckého biskupa Roberta klášter založil moravský markrabě Vladislav Jindřich v blízkosti vesnice Veligradu (dnešní Staré Město u Uherského Hradiště), po níž byl pojmenován. Klášter byl dokončen ve 40. letech 13. století. Vybudován je v pozdním románském slohu, s vlivem rané gotiky. V současné době náleží jezuitům .

V lednu 1421 klášter vypálili moravští husité, k jeho obnově došlo až na konci 16. století (mezitím byl obydlen pouze tzv. opatský palác). V průběhu třicetileté války byl klášter zpustošen dvakrát, nejprve sedmihradskými vojsky (1623), podruhé povstalci z Valašska (1626). Po těchto událostech následovala další raně barokní přestavba (16291635). V roce 1681 došlo v klášteře ke zničujícímu požáru, který vyústil v rozsáhlou přestavbu konventu a následně (a zejména) kostela, která probíhala na přelomu 17. a 18. století. V roce 1784 byl klášter v rámci Josefínských reforem zrušen. Od té doby kostel působí jako farní, přičemž ale fara k němu byla zřízena až v roce 1825.

V roce 1890 klášter získali jezuité, kteří zde mimo jiné zřídili své vyučovací ústavy. Během jejich panování v klášteře byly provedeny dvoje vykopávky (19031906 a 19361941), jejichž hlavním cílem ovšem bylo vysušení a odvodnění klášterního podzemí. V letech 19351939 provedli jezuité rozsáhlé opravy objektu. V roce 1950 byl klášter v rámci Akce K přepaden policií, veškerá jeho činnost byla ukončena a jezuité byli odvlečeni do koncentračních klášterů.

V roce 1990 se jezuité do kláštera vrátili a tentýž rok Velehrad navštívil papež Jan Pavel II.. Doprovázel jej František kardinál Tomášek. Na památku této události na nádvoří před bazilikou vztyčen velký kříž s jeho papežským znakem.

Klášterní bazilika[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje.
Bazilika v lednu 2008.

Součástí nově založeného kláštera byl i klášterní „kostel Nanebevzetí Panny Marie“, který byl vysvěcen biskupem Robertem na počátku výstavby (27. listopadu 1228). Jeho dnešní plné jméno dnes zní „bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje“).

Současnou podobu bazilika získala při rozsáhlých přestavbách, které následovaly na přelomu 17. a 18. století po požáru v roce 1681. Navzdory nim jí však zůstal uchován románsko-gotický charakter. Během přestavby vzniklo 14 samostatných pobočných kaplí, byla zbořena předsíň a západní průčelí (délka baziliky tak klesla ze 100 na 86 metrů) a zcela byla předělána střecha a věže baziliky. Podlaha byla zvýšena na úroveň okolního terénu (v průběhu staletí došlo k navýšení okolí asi o 2 metry) a byly pod ní vybudovány krypty. Po dalším požáru v roce 1719 byly opravy dokončeny a dodána vnitřní výzdoba, na níž se mimo jiné podíleli sochař a štukatér Baldassare Fontana, sochař Carl Johann Steinhaüser a malíř Ignác Raab.

Přebudování kostela bylo ukončeno 2. října 1735 slavnostním druhým svěcením. V roce 1927 udělil kostelu papež Pius XI. titul basilika minor. V červnu 1985 obdržela bazilika od papeže Jana Pavla II. Zlatou růži.

Školy v klášteře[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Stojanovo gymnázium.

Jezuité zřídili v klášteře kolej a později řádové gymnázium, které mělo vychovávat kněze a misionáře. Gymnázium vzniklo v roce 1916, ovšem na počátku bylo jen pobočkou Arcibiskupského gymnázia v Praze-Bubenči. Obrovskou prestiž mu přinesl rok 1919, kdy papež Benedikt XV. povýšil kolej příslušející k ústavu na Papežský ústav. Kolej tak přijala jméno Papežský misijní ústav sv. Cyrila a Metoděje pro misie slovanské.

Gymnázium se zcela osamostatnilo až na konci roku 1937 pod názvem Řádové československé gymnázium Papežské koleje Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě. V roce 1942 bylo zrušeno nacisty a areál kláštera využívala Hitlerjugend. V roce 1945 byly oba ústavy obnoveny, ne však nadlouho. Činnost koleje i gymnázia byla násilně ukončena komunistickým režimem v rámci Akce K v noci z 13. na 14. dubna 1950, když byl klášter přepaden Státní bezpečností, která jej zabrala, ústavy jediným prohlášením zlikvidovala a jezuity odvezla do koncentračních klášterů.

V roce zde zahájilo výuku 2004 církevní Stojanovo gymnázium, založené olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem v roce 2001.[3]

Další pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Sloup se sochou Panny Marie
  • Kostel Zjevení Páně (Velehrad) - zvaný Cyrilka, neb se dle ústní tradice jednalo o místo Cyrilova kázání na Velehradě.
  • Socha svatého Jana Nepomuckého
  • Sloup se sochou Ježíše Krista z roku 1703 od neznámého autora stojí při silnici ze Starého Města na Velehrad u křižovatky na Modrou. Kristus je vytesán v poněkud menší než v životní velikosti. Jeho postava svázanýma rukama připoutaná k nízkému sloupku představuje „muže bolesti“.[4]
  • Sloup se sochou Panny Marie stojící v prostoru předklášteří (před západní klášterní branou) vytvořil na přání opata Petra Silaveckého velehradský cisterciácký konvrše Bernard Giermek. Mariánská socha na sloupu s korintskou hlavicí byla opatem posvěcena 5. srpna 1681. V roce 1715 byl sloup upraven v mohutnější sousoší, jako poděkování za šťastně přestálou morovou epidemii. Původní sloup s Immaculatou byl postaven na čtyřboký podklad z kvádrového zdiva, v němž byl upraven dopředu otevřený hrob jako jeskyně s ležící postavou sv. Rozálie. Proto je sousoší nazýváno „Rozárkou“. Na horní římse podkladu jsou po stranách soklu dvě postavy stojících andělů a na spodní římse tři kartuše, z nichž větší střední nese plastickou podobu Kristovy tváře s nápisem „Salvator mundi adiuva nos“. Nejspodnější partii tvoří balustráda s nárožními sochami čtyř patronů proti morusv. Jana Nepomuckého, sv. Šebestiána, sv. Rocha a sv. Bernarda.[5]
  • Sloup se sochou svatého Jana Nepomuckého
  • U silnice č. 428 asi 3,5 km severně od obce Modrá na hranici katastrů Jankovic a Velehradu se nachází kulturní památka – kamenný blok z hrubozrnného pískovce "Králův stůl", opředený pověstmi, pokládaný za megalitický dolmen. O tomto kameni existuje zmínka už v listině krále Přemysla Otakara I. z roku 1228.
  • Dne 13. června 2010 byla požehnána Poutní cesta růžence, která spojuje Staré Město u Uherského Hradiště s Velehradem. Poutní cestu požehnal olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Podle návrhu architektů Klementa a Todorova byly vydlážděny kamenné plochy pro vztyčení kamenných zastavení. Těchto zastavení je dvacet a nesou reliéfy zobrazující růžencová tajemství. Podle návrhu výtvarníka Milivoje Husáka z Lelekovic u Brna je vytesal kameník Josef Kozel. Návrhy byly schváleny liturgickou komisí v Olomouci, zbudování cesty zaštítila Matice velehradská. Stavba probíhala tři roky.[6]

Zahraniční místa nesoucí název Velehrad[editovat | editovat zdroj]

  • Itálie: Poutní dům Velehrad v Římě. Umístěn na Via delle Fornaci 200, to je cca 15 minut chůze od baziliky sv. Petra. Dále Oslavný sloup Marca Aurelia, odhalený v roce 196 po Kr., znázorňuje válečné tažení římských vojsk proti moravským Kvádům. Legie i s jistým počtem lodí vyrazila pravděpodobně z tábora Carnuntum a postupovala po obou březích Moravy severně proti Kvádům. Jeden výjev by mohl znázorňovat rozsáhlou kvádskou aglomeraci, možného předchůdce pozdějšího slovanského Veligradu (Staré Město či Mikulčice), svědčí o tom opevnění na obou stranách velké řeky, postup římských legií po jantarové stezce atd. [7]
  • Pastorační dům Velehrad. Tento poutní dům sloužící k pastoraci se nachází v horském údolí v obci St. Martin. Nachází se v 1310 metrech nad mořem blízko Walsbergu. Vrcholky obklopující pastorační dům dosahují výšky více než 2100 m n. m. Účelem domu je ubytování turistů, bohoslovců, kněžím a slouží také školám. Je zde spousta turistických stezek. Vrcholky Dolomit obklopující celou oblast v létě úplně vybízejí k turistice a v zimním období k lyžování.[8]
  • Velká Británie: Velehrad v Notting Hillu v Londýně. Je to české a slovenské krajanské středisko, činné v oblasti kultury.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. Komunity [online]. Kongregácia sestier Božského Vykupiteľa [cit. 2008-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  3. Historie školy [online]. Stojanovo gymnázium [cit. 2008-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  4. Pojsl, Hyhlík - Velehrad v památkách osmi století
  5. Pojsl, Hyhlík - Velehrad v památkách osmi století
  6. Theofil.cz: Poutní cesta růžence na Velehradě. Petr Hudec, 26.07.2010.
  7. Marcus Aurelius, kvádský Veligrad
  8. http://www.pdvelehrad.cz/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • kolektiv, Románský Velehrad - průvodce vykopávkami pod velehradskou bazilikou, 1974
  • Pojsl Miloslav - Velehrad - Stavební památky bývalého cisterciáckého kláštera, Muzejní a vlastivědná společnost Olomouc, 1990
  • HURT, Rudolf. Dějiny cisterciáckého kláštera na Velehradě I. 1205-1650. Olomouc: Akademie velehradská, 1934. 439 s. 
  • HURT, Rudolf. Dějiny cisterciáckého kláštera na Velehradě II. 1650-1784. Olomouc: Akademie velehradská, 1938. 438 s. 
  • JILÍK, Jiří; POJSL, Miloslav. Dobrodružství v klášteře Velehradském. Ilustrace Rozkopal Zdeněk. Břeclav: Moraviapress, 1997. 31 s. ISBN 80-902343-5-6. 
  • POJSL, Miloslav. Velehrad : Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje. Velehrad: Historická společnost Starý Velehrad se sídlem na Velehradě, 2005. 32 s. ISBN 80-86157-16-4. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]