Arcibiskupské gymnázium Praha-Bubeneč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Arcibiskupské gymnázium v Praze Bubenči (přezdívané arcík) bylo jezuitské gymnázium existující v letech 1913-1950 nejdříve v Praze-Bubenči (1913-1940), později přechodně v Bohosudově (1947-1950). Ve své době představovalo jedno z nejkvalitnějších gymnázií v Českých zemích[1] a vychovalo mnoho významných kněží, řeholníků (zejména jezuitů) a dalších osobností české katolické inteligence. Přijímalo pouze chlapce, jejichž záměrem bylo stát se kněžími.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původní budova čp. 299 v Bubenči od architekta Mikše, před rokem 1918.
Budova Arcibiskupského gymnázia v Bubenči po dostavbě a přstavbě, 1925.

Dne 31. ledna 1910 se rozhodl kardinál Lev Skrbenský založit arcibiskupské gymnázium s internátem, určené především (ale nikoliv výhradně) pro zájemce o následné studium katolického semináře. V roce 1913 byla uzavřena dohoda s provinciálem rakouské provincie Tovaryšstva Ježíšova Janem Wimmerem o tom, že správa školy bude svěřena tomuto řádu. Gymnázium bylo otevřeno dne 19. 9. 1913 v provizorním prostoru pronajatého domu čp. 309 v Bubenči, Slovanská třída 4 (dnes Bubenečská 6)[3]. Kapacita domu nedostačovala a tak kardinál Skrbenský zakoupil v roce 1915 od Kongregace Školských bratří novostavbu ve Winterově ulici čp. 299, jejímž autorem byl stavitel František Mikš. Školští bratři přemístili svůj ústav do Svatého Jana pod Skalou.[4] Ani tento objekt nebyl pro potřeby gymnázia dostačující a proto byla v roce 1923 díky podpoře arcibiskupa Františka Kordače zahájena rozsáhlá přestavba areálu podle projektu Františka Havleny.[5] Ta byla dokončena v roce 1924 a začátkem roku 1925 zde byla zahájena výuka.[6]

V roce 1916 si gymnázium otevřelo „pobočku“ ve Velehradském klášteře, která se nakonec roku 1937 osamostatnila jako Řádové československé gymnázium Papežské koleje Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě. Za dnešního pokračovatele této pobočky je možno považovat Stojanovo gymnázium tamtéž.

Po vzniku Československé republiky bylo gymnázium vystaveno protikatolickému nátlaku.[7]

Ve dnech 21. - 23. června 1921 proběhly první maturity. V roce 1923 kardinál Kordač inicioval a finančně podpořil přestavbu a dostavbu objektu podle projektu arcibiskupského stavebního rady Františka Havleny. Nová budova byla vysvěcena dne 16. listopadu 1924 a výuka zde byla započata v lednu 1925. Dne 8. dubna 1925 získalo gymnázium trvalé právo veřejnosti. Byly získány sousední vily čp. 50 a 51 pro byty profesorů.[7]

V roce 1940 byla budova gymnázia zabavena pro účely nacistické pořádkové policie (Ordnunspolizei) a škola musela objekt vyklidit do 30. června 1940. Oficiální vyvlastňovací výměr byl vydán 16. srpna 1941. Gymnázium se přestěhovalo na Smíchov do budovy bývalého dívčho gymnázia v Bendově ulici 17.[7]

Dne 2. ledna 1942 bylo gymnázium podle rozkazu K. H. Franka zrušeno "pro nepřátelské chování žáků i učitelů vůči Říši". Studenti dostali možnost dokončit studia na Jiráskově gymnáziu v Resslově ulici.[7]

Po osvobození Československa nemohla být škola obnovena v původním místě, protože budovu po německé Ordnunspolizei zabralo československé Ministerstvo vnitra.[8] V letech 1951–55 zde Ministerstvo provozovalo tajnou věznici StB, především pro agenty-chodce, jakožto buržoazní nacionalista zde byl ale tajně vězněn i pozdější československý prezident Gustáv Husák, odsouzený tehdy na doživotí.[9] Po celou dobu provozu věznice byl jejím velitelem nadporučík Vojtěch Kozel;[10] věznicí za tuto dobu prošlo na 600 vězňů.[11] Náhradní prostory gymnázium obdrželo v objektu Ŕádového dívčího reálného gymnázia ve Voršilské ulici a 4. června 1945 byla obnovena výuka. Dne 6. února 1946 odmítlo Ministerstvo vnitra vrátit objekt v Bubenči a na školní rok 1947/48 se gymnázium přestěhovalo do objektu Arcibiuskupského semináře v Praze - Dejvicích. V roce 1948 bylo gymnázium i s většinou inventáře přesunuto do sudetského Bohosudova v severočeském pohraničí na místo bývalého německojazyčného biskupského gymnázia, které vyhnáním německého obyvatelstva přišlo o žáky. Působilo zde však jen krátce. V noci ze 13. na 14. dubna 1950 bylo gymnázium přepadeno Lidovými milicemi. Studenti byli odvezeni do Děčína, kde si je museli vyzvednout rodiče. Někteří z pedagogů byli uvězněni a v Bohosudovském objektu byl zřízen internační tábor pro jezuity a františkány. Činnost Arcibiskupského gymnázia tím byla definitivně ukončena.[7]

Ze současných škol lze teoreticky za jeho pokračovatele považovat Biskupské gymnázium Bohosudov. Současné Arcibiskupské gymnázium v Praze sídlí jinde a nemá s původním AG, kromě jména, nic moc společného.

Slavné osobnosti gymnázia[editovat | editovat zdroj]

Studenti[editovat | editovat zdroj]

Učitelé a vedoucí[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Klára Lukavská: Rozhovory s dědečkem (2. přepracované vydání); Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005; slavné gymnázium (str. 28), nikde nikdo tolik péče klasickým jazykům nevěnoval... bylo to nejlepší klasické gymnázium v Praze – to bylo tehdy evidentní (str. 38), přicházíte z ústavu, kde jsou klasické jazyky domovem, doufám, že budete hvězdou na sextánském nebi (str. 39)
  2. Klára Lukavská: Rozhovory s dědečkem (2. přepracované vydání); Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005, str. 30.
  3. VLČEK, Pavel. čp. 309/XIX. In Kolektiv autorů za vedení a redakce Pavla Vlčka. Umělecké památky Prahy. Praha : Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2107-6. Svazek Velká Praha A/L, s. 168.
  4. VALENTOVÁ, Radka. Pedagogický přínos učitelského ústavu kongregace Školských bratří ve Svatém Janu pod Skalou. Praha, 2009 [cit. 2017-05-26]. 56 s. bakalářská. Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Marek Matějek. Dostupné online.
  5. VLČEK, Pavel. čp. 299/XIX. In Kolektiv autorů za vedení a redakce Pavla Vlčka. Umělecké památky Prahy. Praha : Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2107-6. Svazek Velká Praha A/L, s. 167.
  6. Historie Arcibiskupského gymnázia v Praze - Bubenči v letech 1913 až 1950 [online]. Centrální katolická knihovna, 2003-11-06, [cit. 2017-05-18]. Dostupné online.  
  7. a b c d e ŠTOGROVÁ-DOLEŽALOVÁ, Jarmila. Historie Arcibiskupského gymnasia v datech. In ŠTOGROVÁ-DOLEŽALOVÁ, Jarmila. Almanach Arcibiskupského gymnázia Praha - Bubeneč : Sborník u příležitosti výstavy k 90. výročí vzniku Arcibiskupského gymnázia v Praze. Praha : Centrální katolická knihovna, 2003. ISBN 80-239-1796-X. S. 9-11.
  8. a b http://www.jesuit.cz/bulletin/?rok=2007&cislo=1&clanek=rozhovor Petr Havlíček: Dobrodružství „Jeho Sladkosti“ (rozhovor s Josefem Cukrem in Bulletin Jezuité. Leden 2007.)
  9. Chůze přes čáru, reportáž pořadu Reportéři ČT, 28. 2. 2015. Čas 4:00.
  10. Securitas Imperii 7, Praha, ÚDV 2001, str. 289. (pdf)
  11. Chůze přes čáru, reportáž pořadu Reportéři ČT, 28. 2. 2015. Čas 3:42.
  12. http://www.biskupstvi-ltm.cz/zdislava/?sekce=1&clanek=899 Martin Davídek: Václav Červinka (rozhovor) in Zdislava, měsíčník litoměřické diecéze, květen 2007
  13. a b c d e f ŠTOGR, Jakub. Přehled profesorů a studentů. In ŠTOGROVÁ-DOLEŽALOVÁ, Jarmila. Almanach Arcibiskupského gymnázia Praha - Bubeneč : Sborník u příležitosti výstavy k 90. výročí vzniku Arcibiskupského gymnázia v Praze. Praha : Centrální katolická knihovna, 2003. ISBN 80-239-1796-X. Kapitola Studenti, s. 61-88.
  14. http://www.jesuit.cz/osobnost.php?id=3 Životopis na stránkách České provincie Tovaryšstva Ježíšova
  15. Klára Lukavská: Rozhovory s dědečkem (2. přepracované vydání); Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005, str. 25-50
  16. http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=39 Jaroslav Cuhra: Jeden z posledních svědků – Oto Mádr (* 1917) in internetové stránky Radio Vaticana, zveřejněno 3. března 2003
  17. http://www.cirkev.cz/arcibiskup-karel-otcenasek.html
  18. http://www.jesuit.cz/bulletin/?rok=2005&cislo=1&clanek=vyroci Životopis na stránkách České provincie Tovaryšstva Ježíšova
  19. http://www.teologicketexty.cz/casopis/2005-4/Frantisek-Verner.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • In ŠTOGROVÁ-DOLEŽALOVÁ, Jarmila. Almanach Arcibiskupského gymnázia Praha - Bubeneč : Sborník u příležitosti výstavy k 90. výročí vzniku Arcibiskupského gymnázia v Praze. Praha : Centrální katolická knihovna, 2003. ISBN 80-239-1796-X.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]