M-17 Universal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
M-17 Universal
M-17 Universal
M-17 Universal
Určení kluzák
Výrobce Ústřední letecké dílny Svazarmu
Šéfkonstruktér Jiří Matějček
První let 17. říjen 1972
Uživatel Československo
Vyrobeno kusů 3
Některá data mohou pocházet z datové položky.

M-17 Universal někdy též nazývaný Matějček M-17 Universal[1] byl dvousedadlový, celodřevěný výcvikový kluzák. Byl postaven v Ústředních leteckých dílnách Svazarmu v Brně - Medlánkách počátkem 70. let.[2]

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Za podpory Svazarmu navrhl ing. Jiří Matějček, konstruktér Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu v Letňanech a sám tehdy výkonný plachtař, motorizovaný větroň M-17 Universal. Prototyp byl postaven v medláneckých Ústředních dílnách Svazarmu.

Kluzák v.č. 01/72 byl zalétán 17. října 1972 zkušebním pilotem Františkem Kdérem a byl zanesen do leteckého rejstříku s imatrikulací OK-62 (později změněna na OK-2919).[3] Celkem byly vyrobeny 3 stroje. V roce 1973 následoval v.č. 02/73 (OK-64 resp. OK-3900) a v roce 1974 v.č. 03/74 (OK-66 resp. OK-4900).[4]

Ústřední dílny Svazarmu měly v roce 1976 vyrobit ověřovací sérii a od roku 1980 postupně dodávat 300 strojů ve verzi M-17S (s motorem Stamo MS-1500-1 a se stavitelnou vrtulí Hoffmann). K tomu však nedošlo, protože nebyla vyjasněna otázka zabezpečení motorů.[2] Po všech možných porovnávacích zkouškách bylo rozhodnuto, že výroba M-17 nebude zahájena. I proto dostal přednost celokovový Let L-13 Blaník, který vznikl v Aerotechniku Kunovice. Jeho motorizované verze byly označeny jako L-13 SW (SE) Vivat a L-13 B Bačostroj.[5]

Popis[editovat | editovat zdroj]

M-17 byl jednoduše řešený středoplošný větroň klasických tvarů, převážně dřevěné konstrukce. Křídlo o rozpětí 17 m bylo pod potahem na náběžné hraně vyplněno polystyrenem. V kryté, dvoumístné kabině byly sedačky vedle sebe. Dvoukolový, zatažitelný podvozek doplňovala ocasní ostruha. Podvozek byl odpružen olejo-pneumatickými tlumiči nárazů.[6]

Prototyp byl osazen německým motorem Stark Stamo MS-1500-1 o výkonu 33 kW/45 k, který byl umístěn v přídi stroje jako u klasického letounu. Později byl montován pístový, invertní vzduchem chlazený čtyřválcový řadový motor Walter Mikron III o výkonu 48 kW/65 k. Motory Mikron se v té době již dlouho nevyráběly. Motorlet n.p. jejich výrobu ukončil už v roce 1950, protože tento elegantní, lehký a úsporný motor neměl využití. V roce 1964 byla výroba pístových motorů Walter převedena do podniku Avia v Čakovicích, ale to se netýkalo motoru Mikron. Ten vyráběn v Avii nebyl, ale "čakovický" letecký program byl stejně postupně utlumován. Výroba motoru Walter Mikron byla obnovena až v roce 1984 v Aerotechniku Kunovice[7]. Aerotechnik byl založen v roce 1970 a během své existence vyrobil, mimo jiné, téměř 200 letounů řady L-13 Vivat. Rozsáhlejší dovoz motorů Stark Stamo MS-1500-1 ze Spolkové republiky Německo na přelomu 70. a 80. let byl vyloučen.

M-17 Universal s motorem Walter Mikron

Použití[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem ke své hmotnosti a slabšímu motoru potřeboval M-17 Universal trochu delší rozjezd, ale letové vlastnosti byly velmi dobré. Snadno se ovládal a létal rychleji než pozdější, motorizovaný kluzák Vivat. Nevýhodou byl poněkud horší výhled a kvůli dvoukolovému podvozku byl také hůře skladovatelný. Letoun M-17 byl také zkoušen pro vlečení větroňů. Pokud motorizovaný kluzák vlekl větroň Orlík, byla rychlost stoupání 2 m/s, což byla hodnota více než přijatelná.[5]

Tyto motorizované kluzáky byly provozovány v aeroklubech Svazarmu (např. Aeroklub Očová, Mladá Boleslav).[1] Jedním z posledních vystoupení kluzáku s imatrikulací OK-3900 byla účast na leteckém dni v Roudnici nad Labem (LKRO) 25. června 2005. Jeden ze dvou dochovaných kluzáků, ten s imatrikulací OK-4900 je vystaven v expozici Leteckého muzea Metoděje Vlacha, kam byl zapůjčen z Aeroklubu Mladá Boleslav.[8]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

  • ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
    • Aerokluby Svazarmu (OK-2919, OK-3900, OK-4900)

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Data podle[2][6]

Matějček M-17 Universal, skica

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 2
  • Rozpětí: 17,00 m
  • Délka: 8,20 m
  • Výška: 1,6 m
  • Nosná plocha: 19,15 m2
  • Plošné zatížení: 35,00 kg/m2
  • Hmotnost prázdného kluzáku: 435 kg
  • Vzletová hmotnost: 670 kg
  • Pohonná jednotka:pístový, invertní vzduchem chlazený čtyřválcový řadový motor Walter Mikron 4-II
    • maximální, vzletový výkon: 46 kW/62 k při 2800 ot/min
    • jmenovitý, nominální výkon: 44 kW/60 k při 2600 ot/min
  • Vrtule: dvoulistá dřevěná s pevným nastavením

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 200 km/h
  • Cestovní rychlost: 150 km/h
  • Dolet: 245 km
  • Dostup: 5 000 m
  • Klouzavost: 24

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b PAVLISKÝ, Jozef. M-17 Universal Letecké múzeum Mladá Boleslav [online]. Bratislava: gonzoavion.com, 2019-11-04 [cit. 2020-02-12]. Dostupné online. 
  2. a b c NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 2 (1945-1984). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1984. 248 s. S. 183-184, 204-205. 
  3. RUSEK, Tomáš. M-17 - OK-2919 [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás, 2020-01-22 [cit. 2020-02-12]. Dostupné online. 
  4. RUSEK, Tomáš. Imatrikulace větroňů (M-17) [online]. 2020-01-2020 [cit. 2020-02-12]. Dostupné online. 
  5. a b M-17 Universal – Motorizovaný větroň s rozpětím 17 metrů [online]. Mladá Boleslav: Letecké muzeum Metoděje Vlacha [cit. 2020-02-12]. Dostupné online. 
  6. a b Matejcek M-17 Universal (francouzsky) [online]. j2mcl-planeurs.net [cit. 2020-02-13]. Dostupné online. 
  7. Historie motoru Walter MIKRON [online]. Luhačovice: Parma Technik s.r.o. [cit. 2020-02-13]. Dostupné online. 
  8. OBENDRAUF, Lubor. Muzeum Metoděje Vlacha v Mladé Boleslavi slavnostně otevřeno [online]. pilotinfo.cz, 2015-04-15 [cit. 2020-02-13]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • M 17 Univerzal, AEROHobby, MagnetPress, č. 5/2015 (září - říjen), ročník 12., s. 32-33

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]