Nitridování

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Nitridování je chemické tepelné tvrzení povrchu zušlechtěné oceli vysoké pevnosti.

Ocel je před nitridací nutno nejprve legovat (obohatit) některým z vhodných chemických prvků. Nejčastěji se používá:

Povrch se nasycuje atomárním dusíkem, získaným např. rozkladem čpavku, na vodík a dusík, při teplotě přibližně 500-550 °C, po dobu až 90 hodin.

V povrchové vrstvě oceli (do 0,1 mm) vznikají velmi tvrdé nitridy, které zvyšují její tvrdost (až 1200 HV). Po nitridování není třeba součást ještě tepelně zpracovávat, oproti cementování odpadá kalení, které je zdrojem potíží následkem vzniklých deformací (vnitřní pnutí, popř. trhliny).

Tvrdost dosažená nitridací převyšuje tvrdost dosaženo kalením, proto je možné součást po nanitridování jen jemně přebrousit (dokončovací broušení).

Vhodná slitinová ocel pro nitridování obsahuje asi: 1 % Al a 1,5 % Cr, uhlíku bývá asi 0,3 % až 0,4 %. Nitridování je pochod trvající velmi dlouho, a proto je drahý, nitridové vrstvy tloušťky asi 0,3mm se dosáhne asi za 30 hodin (0,5mm – 50 hodin).

Související články[editovat | editovat zdroj]