Zapalovací svíčka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zapalovací svíčka Bosch

Zapalovací svíčka je nezbytná část zážehového motoru. Zapaluje stlačenou směs paliva se vzduchem ve válci a tím iniciuje detonaci, po níž následuje expanze plynů, jež uvádí píst v pohyb. Svíčka je vlastně jiskřiště pro zapalovací proud, které tvoří střední a vnější elektroda upravená tak, aby mohla být vložena do pracovního prostoru zážehového motoru.[1]

Střední elektrodu obklopuje izolátor, jehož spodní část je zalisována do ocelového pláště svíčky, který je opatřen závitem pro zašroubování svíčky do hlavy válce a ve své spodní části je vytvarován do vnější elektrody. Vzdálenost mezi elektrodami se nazývá elektrodová vzdálenost (lidově „odtrh“) zapalovací svíčky. Její velikost je v kódovém značení svíčky. Pro každý zážehový spalovací motor vozidla je individuální a správné nastavení je nezbytné pro funkci motoru.

Historické svíčky, Museum Autovision, Altlußheim

Historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1860 poprvé použil zapalovací svíčku u zážehového spalovacího motoru Joseph Étienne Lenoir.[2] První patenty na zapalovací svíčky podali Nikola Tesla (1898)[3], Frederick Richard Simms (1898) a Robert Bosch (1898), jako vynálezce je uváděn i Karl Benz. Masové využití svíčky ovšem umožnil až vynález zapalování pomocí magneta, jehož byla svíčka součástí a který vymyslel Boschův inženýr Gottlob Honold v roce 1902.

V České republice začala výroba zapalovacích svíček v roce 1935 v Táboře. Obchodní značky zapalovacích svíček byly Brita, Cíl, Pal.[4]

Značení zapalovacích svíček[editovat | editovat zdroj]

Zapalovací svíčky jsou označovány kódem tvořeným z čísel a písmen. Každý výrobce používá svoje kódové značení. Tabulka uvádí kódové značení českého výrobce zapalovacích svíček.[5]

Popis Kód Význam
Rozměr pouzdra

rozměr závitu / délka závitu / montážní klíč / kuželové sedlo / podložka

A M10x1,50 / 19mm / 16mm / ne / ano
B M12x1,25 / 19mm / 16mm / ne / ano
C M10x1,00 / 26,5mm / 14mm / ne / ano
D M14x1,25 / 19mm / 16mm / ne / ano
E M14x1,25 / 26,5mm / 16mm / ne / ano
F M18x1,50 / 11,2mm / 21mm / ano / ne
G M14x1,25
H M14x1,25
J M14x1,25
K M14x1,25
L M14x1,25
M M12x1,25
N M14x1,25
NA M10x1,00
P M14x1,25
Q M12x1,25
R M14x1,25
S M10x1,00
T M10x1,00
U M14x1,25
3V M16x1,50
Vysunutí pouzdra do spalovacího prostoru bez označení odpovídá normě ISO
O neodpovídá normě ISO
Odrušení bez označení bez odrušovacího odporu
R s odrušovacím odporem
X s odrušovacím odporem pro snížení opalů elektrod
Tepelná hodnota 19 teplá
18
17 I
16 I
15 I
14 I
12 I
11 I
10 I
09
08 studená
Konstrukce jiskřiště bez označení nevysunutá špička izolátoru
Y vysunutá špička izolátoru
L extrémně vysunutá špička izolátoru
D vysunutá špička izolátoru a dvě vnější elektrody
T vysunutá špička izolátoru a tři vnější elektrody
G nevysunutá špička izolátoru a kruhové jiskřiště
LG extrémně vysunutá špička izolátoru a kruhové jiskřiště
Z dvě pomocné elektrody na špičce izolátoru a kruhové jiskřiště
TX jedna pomocná elektroda na špičce izolátoru a tři vnější elektrody
LT extrémně vysunutá špička izolátoru a tři vnější elektrody
Materiál elektrod bez označení střední elektroda se slitiny niklu
C střední elektroda s měděným jádrem nebo elektroda vyrobená ze speciální slitiny legované itriem
E střední a vnější elektroda legovaná ytriem s měděným jádrem
S stříbrná střední elektroda
P střední elektroda s platinovým kontaktem
IR iridiový kontakt na střední elektrodě
Elektrodová vzdálenost bez označení 0,4 - 0,9 mm
-1 1,0 - 1,1 mm
-3 1,3 mm
-9 0,9 - speciální provedení
-T speciální provedení

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Malá československá encyklopedie. VI. svazek Š - Ž. 1. vyd. Praha: Encyklopedický institut ČSAV 1987. str. 927. bez ISBN
  2. DUSIL, Tomáš. Zapalovací svíčky: Co všechno musí vydržet? A čím se liší teplá a studená svíčka? [online]. Auto.cz, 2017-02-27 [cit. 2018-09-05]. Dostupné online. 
  3. Patent 609250
  4. O nás [online]. Brisk [cit. 2018-09-05]. Dostupné online. 
  5. VALA, Zdeněk. Tepelná hodnota a značení zapalovacích svíček [online]. Národní ústav pro vzdělávání, školské a poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků [cit. 2018-09-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]