RWD-8

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
RWD-8
RWD-8
RWD-8
Určenícvičný a sportovní letoun
VýrobceDWL (RWD) / PWS
Rogožarski (Licence)
ŠéfkonstruktérStanisław Rogalski, Stanisław Wigura a Jerzy Drzewiecki
První let1932[1]
Zařazeno1934
Vyřazeno1939 (Polsko)
1948 (Izrael)
Charaktervyřazen ze služby
UživatelPolské letectvo
Lotyšské letectvo
Rumunské královské letectvo
Šerut Avir
Výroba19331938[2]
Vyrobeno kusůpřes 550
Cena za kus22 500 zlotých[3]
Další vývojRWD-17
Některá data mohou pocházet z datové položky.

RWD-8 byl polský vzpěrový hornoplošník (parasol) užívaný jako cvičný a sportovní letoun. Typ byl vyprojektován začátkem 30. let 20. století konstrukční kanceláří RWD. Stal se nejpočetnějším typem letadla vyrobeným v meziválečném Polsku[4] a mezi lety 19341939 zde byl široce užíván vojenským letectvem i civilními vlastníky, zejména aerokluby.

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Polské civilní RWD-8

Letoun byl navržen v odpověď na požadavek Polského letectva z roku 1931 na nový letoun pro základní vývik konstrukční skupinou RWD tvořenou Stanisławem Rogalskim, Stanisławem Wigurou a Jerzym Drzewieckim. První prototyp, imatrikulovaný SP-AKL, byl zalétán koncem roku 1932.[1] Typ, u kterého byla oceňována stabilita a snadná pilotáž, ve výběrovém řízení na nový standardní stroj pro základní pilotní výcvik zvítězil nad dvouplošníky PZL-5bis a Bartel BM-4h.

Jelikož letecké dílny Doświadczalne Warsztaty Lotnicze (DWL) – obvyklý výrobce strojů kanceláře RWD – měly jen omezenou výrobní kapacitu, rozhodly polské vojenské orgány o zadání zakázky na sériovou výrobu státní letecké továrně Podlaska Wytwórnia Samolotów (PWS), výměnou za úhradu nákladů DWL na vývoj a stavbu prototypů. V závodě DWL pak probíhala malosériová výroba RWD-8 pro civilní letectví, zatímco podnik PWS typ vyráběl pro potřeby vojenského letectva i zákazníky z civilního sektoru. První zde vyrobený letoun vzlétl v září 1934 a stroje z produkce PWS , označené RWD-8 pws, se od originálních RWD-8 dwl odlišovaly některými drobnými detaily konstrukce, například užšími tlumiči podvozkových noh a o něco vyšší hmotností a následně o něco nižší dosažitelnou maximální rychlostí. Kromě standardního provedení vzniklo i padesát exemplářů RWD-8a pws s dodatečnou palivovou nádrží o objemu 95 l v zesíleném centroplánu křídla a prodlouženým doletem. Menší série byla vybavena clonou přetahovatelnou přes zadní kokpit, umožňující výcvik v létání bez vidu. Stroj také mohl být vybaven rámem nesoucí hák pro vlekání sportovních kluzáků. Dalším vývojem typu vznikl RWD-17, specializovaný stroj pro akrobatický výcvik.

Do ukončení výroby na konci roku 1938[5] bylo vyrobeno přes 550 kusů, okolo 80 u firmy DWL a 470 u PWS, čímž se RWD-8 stal nejpočetnějším polským letounem meziválečného období.[4] Práva na licenční výrobu typu byla prodána také do zahraničí. Jeden kus byl postaven v Estonsku a jugoslávská továrna Rogožarski vyrobila tři stroje[6] poháněné československým hvězdicovým motorem Walter NZ-120.[7] Uskutečnil se i prodej licence do Československa,[7] kde ale k zahájení výroby nedošlo.

Technický popis[editovat | editovat zdroj]

Pohled na příď trupu s odkrytým motorem Junior

RWD-8 byl konvenčně řešený vzpěrový hornoplošník typu parasol[8] smíšené konstrukce ze dřeva a kovu, potažené částečně plátnem, částečně překližkou. Dvounosníkové křídlo dřevěné konstrukce, nesené vzpěrami nad trupem, se skládalo z centroplánu potaženého překližkou, k němuž byly připojeny vnější části potažené plátnem,[9] které bylo možné sklopit směrem dozadu.[p 1]

Konstrukce trupu byla svařená z ocelových trubek doplněných dřevěnými tvarovými prvky, s ocasní částí dřevěné konstrukce. Hřbet trupu a kýlovka byly potaženy překližkou, zbytek trupu krylo plátno.[10] Baldachýn a křídlové vzpěry byly vyrobeny, jako trup, z ocelových trubek.

Dvoučlenná osádka seděla v otevřených kokpitech tandemového uspořádání, z nichž každý disponoval ovládacími prvky a vlastním větrným štítkem.[p 2]

Pohonnou jednotku představoval vzduchem chlazený čtyřválcový řadový invertní motor Walter Major 4 o nominálním výkonu 88 kW (120 k)[8], později PZ Inż. Junior (licenční verze československého typu Walter Junior), o jmenovitém výkonu 82 kW (110 k), pohánějící pevnou dvoulistou dřevěnou vrtuli Szomański. Část produkce byla osazena jinými motory srovnatelné kategorie, například de Havilland Gipsy Major nebo PZ Inż. Major 4[2] a vzniklo i několik kusů s hvězdicovými motory různých typů. Trupová palivová nádž měla objem 75 (u verze RWD-8 pws) nebo 85 litrů (RWD-8 dwl).

Pevný podvozek byl záďového typu, s kluznou patkou na ostruze.

Historie nasazení[editovat | editovat zdroj]

Vrak RWD-8 v září 1939

Polské letectvo začalo RWD-8 zařazovat do služby u cvičných jednotek od roku 1934 a stroj brzy dosáhl postavení standardního typu pro základní výcvik. V listopadu 1938 mělo vojenské letectvo ve stavu celkem 349 kusů.[5] Typ byl také široce rozšířen v polském civilním letectví, zejména v aeroklubech, pro které bylo více než 80 strojů zakoupeno z veřejných sbírek,[11] kde kromě výcviku pilotů sloužily také k turistickému a sportovnímu létání.

Menší počet byl exportován: tři kusy byly vyvezeny do Palestiny a po jednom do Brazílie, Maroka a Španělska. Jeden kus byl licenčně postaven v Estonsku, kde byl užíván s imatrikulací ES-RWD, a jugoslávská továrna Rogožarski vyrobila tři stroje odlišující se pohonem hvězdicovými motory.

Během španělské občanské války byl nejméně jeden RWD-8 dovezen do Španělska přes Portugalsko a nasazen na straně povstalců jako cvičný a průzkumný.

V době nacistického vpádu do Polska v září 1939 byly RWD-8 užívány ve výzbroji dvanácti[7][12] tříletounových spojovacích rojů (polsky pluton łącznikowy)[13] přidělených jednotkám pozemních sil. Došlo i k mobilizaci okolo 60[7] strojů civilních uživatelů, které byly zařazeny do improvizovaných spojovacích jednotek. Výhodou typu byla schopnost krátkého vzletu a přistání na neupravených plochách, ale nasazení v boji[p 3] bylo pro osádky těchto neozbrojených[p 4] strojů nebezpečné. RWD-8 přidělené operační skupině „Polesie“ byly posledními polskými letouny vzlétnuvšími v roce 1939 k bojové akci. Během bitvy o Kock prováděly průzkum a někdy svrhávaly ruční granáty. Poslední takový bojový let vykonala 4. října osádka složená z kapitána Edmunda Piorunkiewicze a poručíka Józefa Wodnickiho.[15] S těmito stroji létali i českoslovenští piloti, kteří po německé okupaci Čech, Moravy a Slezska vstoupili do polské armády. V letecké škole CWL v Dęblinu bylo na polskou techniku přeškoleno přibližně 90 československých pilotů. Československá jednotka plnila v Dęblinu pozorovací úkoly.[8]

Mnoho cvičných RWD-8 bylo již začátkem války zničeno bombardováním Luftwaffe na leteckých základnách (na rozdíl od polských bojových letounů) nebo byly spáleny ustupujícími polskými vojsky, aby nepadly do rukou Wehrmachtu. Celkem 57–60 letounům se podařilo uniknout do Rumunska, okolo 40 do Lotyšska a 2 do Maďarska.[12] Wehrmachtu se podařilo ukořistit jen zhruba tucet RWD-8 v letuschopném stavu. V Maďarsku a Rumunsku byly stroje užívány až do sklonku 40. let. Do Polska nebyl vrácen ani jeden kus, a do současné doby se žádný exemplář nedochoval.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

RWD-8
Prototyp a předsériové stroje.
RWD-8 pws
Letouny z produkce firmy Podlaska Wytwórnia Samolotów.
RWD-8 dwl
Stroje vyrobené v podniku Doświadczalne Warsztaty Lotnicze.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

RWD-8 provozovaný v britském mandátním území Palestina s imatrikulací VQ-PAK v letu nad Tel Avivem

Civilní[editovat | editovat zdroj]

Vojenští[editovat | editovat zdroj]

Specifikace (RWD-8)[editovat | editovat zdroj]

RWD-8

Údaje dle[10][21][22]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 175–185 km/h na (úrovni mořské hladiny)
  • Cestovní rychlost: 145–155 km/h
  • Přistávací rychlost: 75 km/h
  • Dolet: 435-500 km
  • Praktický dostup: 5 000-5 500 m
  • Stoupavost: 4,7 m/s
    • Výstup do výše 1 000 m: 4 min–4min 15 s

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Rozpětí se složeným křídlem bylo 3,6 m.[9]
  2. U verze RWD-8 pws byl hřbetní panel oddělující přední a zadní kokpit snadno demontovatelný, což poskytlo vzadu sedícímu instruktorovi možnost bližšího dohledu na činnost žáka, zejména v počátečních fázích výcviku.[9]
  3. Bojových akcí na typu RWD-8 se v průběhu září 1939 zúčastnili i někteří letci československých exilových sil v Polsku.[12][14]
  4. Některé exempláře byly nouzově opatřeny lehkým kulometem v zadním kokpitu.[15]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku RWD 8 na anglické Wikipedii.

  1. a b Cynk 1971, s. 511.
  2. a b Cynk 1971, s. 512.
  3. Cynk 1971, s. 515.
  4. a b Cynk 1971, s. 510.
  5. a b Cynk 1971, s. 514.
  6. ПЕТРОВИЋ, Огњан М. Војни аероплани Краљевине СХС/Југославије. Лет. 2004, čís. 3, s. 42–44. ISSN 1450-684X. (srbsky) 
  7. a b c d e Cynk 1971, s. 517.
  8. a b c ŠOREL, Václav. Encyklopedie českého a slovenského letectva I. 1. vyd. Brno: CP Books, 2005. 448 s. ISBN 80-251-0733-7. S. 66. 
  9. a b c Cynk 1971, s. 519–520.
  10. a b c Cynk 1971, s. 520.
  11. Cynk 1971, s. 514–515.
  12. a b c RWD-8, 1932 [online]. samolotypolskie.pl [cit. 2019-10-01]. Dostupné online. (polsky) 
  13. Schmid 2003, s. 6.
  14. KUDRNA, Ladislav. Českoslovenští letci v polské kampani 1939 [online]. valka.cz, 2011-03-06 [cit. 2019-10-12]. Dostupné online. 
  15. a b c Cynk 1971, s. 518.
  16. Civil Aircraft Register - Yugoslavia [online]. www.airhistory.org.uk, 2007-03-14 [cit. 2019-10-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Gunston 1982, s. 14.
  18. Humberstone 2000, s. 30.
  19. Ketley a Rolfe 1996, s. 11.
  20. NIESTRAWSKI, Mariusz. Morski Dywizjon Lotniczy – OdeB 1 września 1939 r. [online]. infolotnicze.pl, 2015-01-07 [cit. 2019-10-12]. Dostupné online. (polsky) 
  21. Glass 1977.
  22. Grey a Bridgman 1937, s. 247c–248c.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CYNK, Jerzy B, 1971. Polish Aircraft 1893–1939. London: Putnam & Company. Dostupné online. ISBN 0-370-00085-4. Kapitola RWD 8, s. 510–520. (anglicky) 
  • GLASS, Andrzej, 1977. Polskie konstrukcje lotnicze 1893–1939. Warszawa: WKiŁ. (polsky) 
  • GREY, C.G.; BRIDGMAN, Leonard, 1937. Jane's All the World's Aircraft 1937. London: Sampson Low, Marston & Company, ltd. S. 247c–248c. (anglicky) 
  • GUNSTON, Bill, 1982. An Illustrated Guide to the Israeli Air Force. London: Salamander Books. ISBN 0-86101-140-6. Kapitola RWD: RWD.8, 13 and 15, s. 14–15. (anglicky) 
  • HUMBERSTONE, Richard, 2000. Latvian Air Force 1918–1940: An Insigna Air Force Special with 1/72 scale decals. London: Blue Rider Publishing. ISBN 1-902851-04-8. Kapitola Latvian military aircraft, s. 15–30. (anglicky) 
  • KETLEY, Barry; ROLFE, Mark, 1996. Luftwaffe Fledglings 1935–1945: Luftwaffe Training Units and their Aircraft. 1. vyd. Aldershot, UK: Hikoki Publications. ISBN 978-0-95198-992-0. (anglicky) 
  • SCHMID, Jaroslav, 2003. Stíhací a bombardovací letadla Francie a Polska. Plzeň: Fraus. 127 s. ISBN 80-7238-284-5. S. 119–123. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Letadla stejného období, konfigurace a určení

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]