PZL P.7

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
PZL P.7
Určení stíhací letoun
Výrobce PZL (Státní letecký průmysl)
Šéfkonstruktér ing. Zygmunt Puławski
První let říjen 1930
Zařazeno 1932
Uživatel Polské letectvo
Rumunské letectvo, Luftwaffe
Varianty PZL P-7/I první prototyp,PZL P-7/II druhý prototyp,PZL P-7a série

PZL P.7 byl polský stíhací letoun užívaný počátkem druhé světové války po přepadení Polska. První prototyp PZL P-7/I vzlétl v říjnu 1930 osazený výškovým hvězdicovým devítiválcem Bristol Jupiter VII-F s kompresorem o maximálním výkonu 388 kW následovaný druhým prototypem PZL P-7/II v březnu 1931.

Po vojskových zkouškách prototypů a řadě úprav se roku 1932 rozběhla sériová výroba PZL P-7A ve třech výrobních blocích s celkovou produkcí 149 strojů. Jako první je do výzbroje zařadila Eskadra 111 „Kosciuszkowska“ 1. leteckého pluku ve Varšavě, poté následovaly stíhací eskadry 2., 3. a 4. leteckého pluku. Počátkem roku 1935 byly postupně vyřazovány z bojových jednotek ke školním a výcvikovým letkám či do skladů záloh. K 1. září 1939 se však nacházelo ještě 106 strojů ve službě. V této době však už se jednalo o beznadějně zastaralý typ, který měl proti moderním německým stíhačkám minimální šance. Nezávisle na armádním letectvu vznikla ve Vyšší škole pilotáže v Dęblině improvizovaná „Grupa Deblińska“ s letouny P-7A, složená z pilotů instruktorů.

Byl používán v Rumunsku, kam po zhroucení polské obrany přeletělo 17. září 1939 10 těchto strojů a jako kořistní používala tyto letouny i Luftwaffe.

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1 pilot
  • Rozpětí: 10,57 m
  • Délka: 6,98 m
  • Výška: 2,69 m
  • Nosná plocha: 17,90 m²
  • Plošné zatížení: - kg/m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 1090 kg
  • Max. vzletová hmotnost : 1476 kg
  • Pohonná jednotka:Škoda-Bristol Jupiter VII F, hvězdicový devítiválec chlazený vzduchem
  • Výkon pohonné jednotky: 520 k (388 kW)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 327 km/h
  • Cestovní rychlost: 285 km/h
  • Dolet: 600 km
  • Dostup: 8500 m
  • Stoupavost: 10,4 m/s

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Prameny[editovat | editovat zdroj]

  • Glass, Andrzej. „Polskie konstrukcje lotnicze 1893–1939“, Warsaw: WKiŁ, 1977.
  • Kopański, Tomasz J. PZL P.7: Cz.2. Gdańsk, Poland: AJ Press, 2001. ISBN 83-7237-081-8.