Azbest

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Azbest
vláknitý azbest s muskovitem
vláknitý azbest s muskovitem
Obecné
Kategorie minerál
Chemický vzorec Na2Fe2+3Fe3+2Si8O22(OH)2
Identifikace
Barva nazelenalá, nažloutlá, namodralá až bílá
Vzhled krystalu hedvábně vláknitý, jehlicovitý
Soustava monoklinická
Tvrdost 2,5 – 3
Lesk hedvábný, někdy perleťový
Štěpnost dokonalá
Vryp bílý
Hustota 2,53 – 2,65 g/cm³
Rozpustnost nerozpustný v kyselinách

Azbest (dříve psáno asbest, česky osinek[1], z řec. ασβεστος, volně „nezničitelný“) – souborné označení různých vláknitých silikátů, jejichž společným znakem je spřádatelnost vláken, žáruvzdornost a poměrná chemická stálost. Světlé až tmavozelené minerály ze skupiny silikátů (křemičitanů) se v přírodě vyskytují ve dvou hlavních skupinách: buď jako amfiboly, nebo jako serpentiny. Typickou vlastností pro azbest je vytváření dlouhé tenké vláknité struktury, vlákna mají tendenci odštěpovat se po délce. Chemický vzorec je Na2Fe2+3Fe3+2Si8O22(OH)2 (chryzotil); Fe7Si8O22(OH)2 (amosit).
Asi 95 % produkce připadá na serpentinový azbest (neboli chryzotil), zbytek na amfibolové azbesty (zvl. tzv. amosit, tj. Fe-Mg amfibol, a krokydolit, tj. odrůda riebeckitu). Chryzotil obvykle tvoří žilky v serpentinových tělesech, řídce i v serpentinizovaných karbonátech. Většina světové těžby pochází z Ruska, Kanady a JAR.[2]

Azbest se dříve masivně využíval jako protihořlavý materiál. Vzhledem k prokázání karcinogenních vlastností bylo používání azbestu v mnoha zemích světa zakázáno.

Typy azbestu[editovat | editovat zdroj]

Typem azbestu je např. abchazit (Jefremov 1938), neuznaný minerál, v podstatě jen jemně vláknitá šedá až nazelenalá odrůda tremolitového azbestu. Je typický zvýšeným obsahem CaO (až 16 %), experimentálně bylo potvrzeno, že vláknité formy vznikají při teplotách 400–550 °C (v závislosti na tlaku). Jeho nálezy jsou uváděny z ložiska azbestu v horském hřebenu Adangia v Abcházii (Gruzie) jako vlákna 10–30 cm dlouhá.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Vlákna azbestu (zobrazena pomocí SEM)

Azbest má typické chemické a fyzikální vlastnosti. Je špatným tepelným vodičem, k roztavení amfibolového azbestu dochází okolo teploty 1100 °C, k roztavení serpentinového azbestu při teplotách okolo 1500 °C (porovnatelné s bodem tání oceli). Nehořlavosti a značné žáruvzdornosti se využívalo při výrobě ochranných ohnivzdorných hasičských pomůcek a ve stavebnictví. Zejména při stavbě vícepodlažních staveb se užívalo azbestových nástřiků nebo izolačních desek obsahujících azbest. Azbest je pevný, ohebný a bioperzistentní, takže je optimální ke zhotovování konstrukčních materiálů. Je odolný proti kyselinám i zásadám. Azbest nemá charakteristický zápach ani chuť. Spirálová vlákna serpentinového osinku se česky nazývají „hadce“ a rovná vlákna amfibolového osinku „jinorázy“. Relativní permitivita εr např. papíru z azbestu je 3,0 až 4,0.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

V České republice se nenachází žádné významné naleziště, na němž by se dal azbest průmyslově dobývat, ale byl objeven na několika lokalitách jako doprovodný minerál ložních rud. Významná naleziště azbestu se nacházejí v Austrálii, USA, Indii a jižní Africe. Světová produkce obnášela v roce 2007 cca 2,3 miliony tun a podílelo se na ní Rusko 45 %, Čína 15 % a Kazachstán 15 %.

Nebezpečnost[editovat | editovat zdroj]

Částečky azbestu v plicní tkáni

Varování před nebezpečností azbestu pro lidský organizmus pochází z roku 1898 z Velké Británie v souvislosti s nemocemi dýchacího ústrojí a plic u dělníků, kteří s azbestem pracovali.[3] Problém azbestu tkví v malých rozměrech jeho vláken, která jsou schopna (podobně jako jiné mikroskopické pevné částice) pronikat se vzduchem do dýchacích cest a dále do plic. Zde se azbest zabodává do plicních sklípků a postupem času může vzniknout rakovinné bujení (mezoteliom). Jedná se tedy o silně karcinogenní látku. Způsobuje také onemocnění zvané azbestóza (zaprášení plic azbestem) – vdechováním azbestových vláken dochází ke zjizvení plic, projevuje se dušnost, příp. kašel a nakonec vede ke smrti. Dalšími riziky je fibróza a mesotheliom.[4]

Regulace[editovat | editovat zdroj]

Ochranná maska pro práci s azbestem

Používání azbestu je kvůli jeho nebezpečnosti v mnoha zemích zakázáno a v současnosti se pracuje na odstranění azbestu z okolí lidských sídel. Tyto akce jsou někdy zdrojem polemiky, protože některé technologie odstraňování azbestu mohou způsobovat větší uvolnění azbestu do prostředí než jeho ponechání na místě.[zdroj?]

V Česku[editovat | editovat zdroj]

V České republice je používání azbestu regulováno zákonem o chemických látkách, který zmocňuje k vydání vyhlášky se seznamy nebezpečných chemických látek a chemických přípravků, jejichž uvádění na trh je zakázáno nebo omezeno. Příloha k vyhlášce pro azbest uvádí: „Uvádění na trh, do oběhu nebo používání těchto vláken a výrobků, do nichž jsou tato vlákna záměrně přidávána, je zakázáno“.[5]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SSJČ, heslo "asbest"
  2. PETRÁNEK, Jan. Azbest. In: Encyklopedie geologie [online]. ISBN 978-80-7075-901-1. Dostupné z: http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?azbest
  3. Miroslav Šuta, Vladimír Šťovíček: Azbest zabíjí. Varování lékařů dlouho nikdo neposlouchal, Český rozhlas Plzeň, Zdraví "v cajku", 7. února 2017
  4. http://web.archive.org/web/20061201065059/http://www.szu.cz/chzp/puda/metodicke-pokyny/odpady_azbest.pdf
  5. ČOI selhala, proto vyzýváme Tescomu: Zastavte nelegální prodej termosek s nebezpečným azbestem!

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Čuchrov F.V. (ed.) (1981): Mineraly: spravočnik. vydavatelství Nauka, Moskva, 83
  • Svoboda & al. (1983): Encyklopedický slovník geologických věd. 1. svazek. Academia Praha
  • DER SPIEGEL (časopis), číslo 50/2008: Koalition der Unwilligen
  • Svoboda, Luboš(2013). Stavební hmoty (volně dostupná elektronická kniha), 950. ISBN 978-80-260-4972-2. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]