Křišťál

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Křišťál
Krystalický křišťál
Krystalický křišťál
Obecné
Kategorie minerál
Chemický vzorec SiO2
Identifikace
Barva bezbarvý, mírně zakalený, někdy s vrostlicemi
Vzhled krystalu sloupcovité, šestiboké krystaly
Soustava šesterečná
Tvrdost 7 (křehký)
Lesk skelný
Štěpnost nedokonalá
Index lomu 1,54 (o) / 1,55 (e)
Vryp bílý
Hustota 2,65 g/cm³
Rozpustnost kyselina fluorovodíková
Ostatní lasturnatý/tříštivý lom
Tento článek je o minerálu. O olovnatém skle pojednává článek Křišťálové sklo.

Křišťál je bezbarvá odrůda křemene (SiO2). Většinou se vyskytuje ve formě krystalů v šesterečné krystalové soustavě s tvrdostí 6,5–7,5 Mohsovy stupnice. Vzniká jako většina křemičitanů vykrystalizováním z magmatu. Křišťál je hojně využívaným kamenem ve šperkařství (většinou s vrostlicemi), v laserové technice a radiotechnice, pro výrobu optických přístrojů a ve sklářském průmyslu. Oblíbený je jako sbírkový kámen.

Formy křišťálu[editovat | editovat zdroj]

Křišťál je bezbarvá odrůda oxidu křemičitého. Křišťál tvoří krystaly i jejich srostlice. Vzácnějšími útvary křišťálu je „žezlový křišťál“. Jedná se o krystaly, které byly v průběhu vytváření krystalu na nižších úrovních obaleny okolními příměsemi a zastavily jeho růst. Tím pádem mohl růst krystalu pokračovat pouze v jediném bodě a to na nejaktivnějším místě-vrcholu krystalu. Díky tomuto vznikl útvar tvaru žezla. Tento útvar je ale spíše charakteristický pro ametyst, u něhož je důvodem zastavení růstu železo, které je přísadou v křišťálu.

Křišťál také tvoří vlasatce, což jsou krystaly křišťálu, ve kterých jsou vrostlice rutilu – podle jeho barvy se tento krystal nazývá Amorovy šípy nebo Venušiny vlasy. Nejkrásnější vlasatce pocházejí z Brazílie a dolů v Uralu v Rusku. Podobný jev se vyskytuje u citrínu, kde jsou ve struktuře plynné nebo vodní vrostlice a při nasvícení proti přímému světlu vypadají jako „zlatý déšť“.

Asi tím nejhezčím a nejzajímavějším útvarem u křišťálu jsou tzv. fantomy. V určité etapě růstu sloužil křišťál jako základ pro růst krystalků jiného minerálu. Rostoucí krystal křišťálu poté některé krystalky odhodil a jiné obalil nebo vstřebal, tím pádem se staly krystalky součástí – uzavřeninami, označením růstové zóny krystalu. Fantomy se vyskytují i v jiných minerálech, například v kalcitu.

Křišťál v dějinách[editovat | editovat zdroj]

Mnozí vědci považovali křišťál za zkamenělý led, mezi ně patřil také Plinius starší. Právě z tohoto tvrzení bylo odvozeno slovo křišťál z řeckého výrazu Krustallos – led. Lidé již v neolitu používali úlomků křišťálu jako ostré hroty šípů a kopí. Podle antických legend bohové pili víno pouze z křišťálových pohárů. Proto byly v antickém Římě považovány křišťálové džbány a číše za luxusní předměty a pyšnili se jimi jen nejbohatší a císaři. Povídá se, že císař Nero začal ztrácet svojí moc poté, co v záchvatu hněvu rozbil svoji sbírku křišťálových číší.[1]

Čirý a průsvitný křišťál byl od dávných dob považován za symbol rovnováhy a čistoty a používán na talismany. Křišťálové předměty se v Rusku cenily velmi vysoko. Ve zbrojnici Moskevského kremlu je uložen křišťálový samovar vybroušený z jediného kusu křišťálu, který patřil Petru I. Křišťálové koule byly v různých zemích nezbytnou součástí říšských insignií. Takové koule byly součástí žezla skotských králů nebo byly používány samostatně jako jablko (například říšské jablko ruských carů).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. kniha Nejhezčí a nejzajímavější minerály světa

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ďuda R., Rejl L. Svět drahých kamenů. Vydání třetí. Praha: Granit (2002). ISBN 80-7296-018-0

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]