Zbrojovka Brno
| Zbrojovka Brno | |
|---|---|
.jpg) Logo | |
 Vstupní komplex do areálu Zbrojovky Brno v brněnských Zábrdovicích | |
| Základní údaje | |
| Právní forma | akciová společnost |
| Datum založení | 1918 a 1992 |
| Datum zániku | 2009 |
| Adresa sídla | Pobřežní 297/14, Praha, 186 00, Česko |
| Souřadnice sídla | 49°12′19,88″ s. š., 16°38′0,33″ v. d. |
| Charakteristika firmy | |
| Oblast činnosti | zbrojní průmysl, výroba zbraní a střeliva a strojírenství |
| Produkty | palná zbraň, psací stroj a vozidlo |
| Mateřská společnost | Colt CZ Group Reichswerke AG für Waffen-und Maschinenbau Hermann Göring |
| Majitel | Gomanold |
| Identifikátory | |
| IČO | 46346066 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zbrojovka Brno byla československá firma a výrobce zbraní. Kromě zbraní však vyráběla i jiné průmyslové výrobky, a mezi lety 1924–1936 také automobily.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Původní c.k. rakouská vídeňská zbrojní firma "Waffenhauptfabrik - Filiale Brünn" byla v roce 1918 zestátněna pod názvem Československé závody na výrobu zbraní v Brně. Opravovala automobily, pušky, telefonní a železniční zařízení a nářadí. Také montovala německé a rakouské pušky Mauser a Mannlicher, později svoje vlastní. V letech 1924–1925 byla postavena nová továrna, kde se kromě pušek a kulometů vyráběly i automobily, motory a jiné stroje. V třicátých letech vyráběla také licenční psací stroje Remington a traktory Škoda.
Za druhé světové války vyráběla zbraně pro Wehrmacht a Waffen-SS. V roce 1944 byla při bombardování Brna továrna vážně poškozena. Po osvobození znovu fungovala. V druhé polovině čtyřicátých let vyráběla motory, zbraně a traktory. V listopadu 1945 byl vyroben prototyp traktoru Zetor Z-25, pojmenování Zetor, které se udrželo dodnes, pochází ze slov „Zet“ (vyhláskované první písmeno zbrojovky) a „or“ (konec slova traktor).
V 80. letech se společnost přeorientovává hlavně na komunikační a výpočetní technologie a techniku, na úkor výroby a opravy zbraní. V 90. letech začíná klesat počet zaměstnanců. Od roku 2003 začala firma krachovat. V červnu 2006 byla výroba zbraní ukončena a k 31. 8. 2006 byli propuštěni poslední zaměstnanci.[1] Hned poté, začátkem září 2006, společnost BRNO RIFLES ve veřejné dražbě vydražila obráběcí centra a část dalšího strojového vybavení Zbrojovky Brno. Dražitelé nemínili zbytečně mrhat financemi, proto neměli zájem o stroje na výrobu hlavní a pažeb. Tyto stroje vlastní CZUB a je jednodušší hlavně a pažby nakupovat z Uherského Brodu. Další úsilí pak směřovalo k zajištění nákupu průmyslových práv nejperspektivnějších zbraní portfolia bývalé Zbrojovky Brno, kozlicím BO řady 800 a kulovnicím Brno Effect. Snadné rovněž nebylo najít původní zaměstnance Zbrojovky Brno, kterých společnost BRNO RIFLES přijala do poloviny října dvacet devět. Všechna námaha vedla ke šťastnému konci a už 15. ledna 2007 vyexpedovala BRNO RIFLES první kozlice, které podle smluvních vztahů odkoupila její sestra Česká zbrojovka Uherský Brod, zajišťující pro BRNO RIFLES vše související s obchodem.
Areál brněnské Zbrojovky o rozloze 22,5 ha byl koncem ledna 2008 vydražen za částku 707 milionů korun. Získala jej slovenská holdingová společnost J&T, která však nemá s výrobou zbraní nic společného. Areál následně využívala řada společností. Vzhledem k industriální estetice areálu byl využíván k fotografické práci. Byly zde také hudební zkušebny.
V současnosti prochází celý areál zásadní proměnou v moderní městskou čtvrť, kdy byly ponechány pouze některé původní budovy, jako například administrativní objekt na ulici Lazaretní, či již zmodernizovaná nástrojárna, ve které se nyní nacházejí kancelářské prostory. V dohledné době bude vybudována zcela nová čtvrť s bytovými domy a kancelářemi. Bude přivedena nová páteřní komunikace od Husovic přes Svitavu, nazvaná Nová Dukelská, po které bude čtvrť obsluhovat trolejbusová linka.
Výroba[editovat | editovat zdroj]
Zbraně[editovat | editovat zdroj]
- Puška vz. 24 (1925–1942)
- samonabíjecí puška ZH 29 (1932–1939)
- Lehký kulomet vz. 26 (1925–1941)
- Těžký kulomet vz. 37 (1937–1939)
- 15mm velkorážný kulomet ZB-60 (1938-?)
- Samopal ZK 383 (1938–1942)
- od roku 1940 vývoj 30 mm kanónu s německým označením Br 303 (vývojové názvy: ZK 414, ZB 303, autorem byl F. Koutský)[2]
- 1949 - květen 1950, listopad 1950 - 1954(?) - 30mm kanón ZK 453[2]
- 30 mm PLdvK vz.53
Automobily[editovat | editovat zdroj]
Na počátku 20. let 20. století uvažovala státní zbrojovka o rozšíření výrobního programu o výrobu automobilů. V létě 1922 konstruktér Ing. Břetislav Novotný nabídl vedení zbrojovky svůj vůz OMEGA. Vůz se vyznačoval neortodoxním třecím převodem místo klasické převodovky a pohonem dvoutaktním motorem. Na jeho základě byl vyvinut vůz Disk, který měl vstoupit do sériové produkce. Novotného konstrukce se však ukázala jako nevyzrálá a sám Novotný byl donucen automobilku opustit. I přes následné úpravy byly prodeje fiaskem, nespolehlivé vozy musel výrobce od zákazníků odkoupit.[3]
Po neúspěchu vozu Disk vedení zbrojovky zvažovalo, zda pokračovat s pokusy o výrobu automobilů. Nakonec byl schválen vývoj nového vozu. Konstruktér ing. František Mackerle v dubnu 1925 připravil návrh poměrně konvenčního vozu Z 18, který opět poháněl dvoutaktní motor. Ten se stal charakteristickým prvkem všech následujících vozů značky. Důkladně odzkoušený automobil se ukázal prodejně úspěšným, do roku 1930 vzniklo přes 2500 kusů.[4] Jeho nástupce, větší a dražší typ Z 9 již takový úspěch neměl, do roku 1932 bylo zhotoveno pouze 850 kusů. Opět byla zvažována perspektiva budoucí výroby automobilů ve Zbrojovce, která tvořila pouze asi 6 % celkové produkce.[5] Východiskem měl být automobil moderní koncepce s pohonem předních kol, založený na licenci DKW. Její nákup se však z finančních důvodů neuskutečnil. Pod vedením nového šéfa výroby Ing. Antonína Voženílka a nového šéfkonstruktéra Bořivoje Odstrčila byl vyvinut nový vůz s pohonem předních kol, bez použití patentových řešení firmy DKW. Dostal označení Z 4 (čtvrtý produkční typ) a stal se velmi úspěšným. Roku 1934 bylo prodáno rekordních 953 vozů značky Z, tím se automobilka poprvé a naposledy dostala na čtvrté místo za tradiční silnou trojici Tatra, Praga, Škoda.[6] Roku 1935 následoval lidový vůz Z 6 Hurvínek a střední Z 5 Expres.
Vzhledem ke zhoršující se mezinárodní politické situaci byla výroba automobilů ve Zbrojovce Brno rozhodnutím MNO ukončena k 15. říjnu 1936. Poslední vozy Z 5 a Z 6 byly smontovány ze zbylých dílů na jaře 1937.[7] Výrobní kapacity automobilky byly využity pro zbrojní výrobu v souvislosti s obranou Československa. Celkem bylo v brněnské Zbrojovce vyrobeno v letech 1926-1936 asi 7500 automobilů.[8] Později ještě vznikly prototypy vojenských terénních vozů T2 a ZV, které se však do výroby nedostaly.[7]
| Označení | Typ vozidla | Roky výroby | Vyrobeno | Počet válců | Zdvihový objem | Výkon | Max. rychlost |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Disk | malý osobní | 1924–1925 | 75 | 4 | 598 cm³ | 10 k (7,5 kW) | 55 km/h |
| Z 18 | malý osobní | 1926–1930 | 1600 | 2 | 1004 cm³ | 18 k (13,5 kW) | 80 km/h |
| Z 9 | střední osobní | 1930–1932 | 850 | 2 | 933 cm³ | 22 k (16,5 kW) | 75 km/h |
| Z 4 | malý osobní | 1933–1936 | 2680 | 2 | 905–980 cm³ | 19–25 k (14–18,5 kW) | 80–100 km/h |
| Z 5 | střední osobní | 1935–1936 | 357 | 4 | 1470 cm³ | 40 k (30 kW) | 120 km/h |
| Z 6 | malý osobní | 1935–1936 | 500 | 2 | 735 cm³ | 19 k (14 kW) | 90 km/h |
-
Disk -
Z 18 -
Z 18 -
Z 9 -
Z 4 I. série -
Z 4 V. série -
Z 5 Express -
Z 6 Hurvínek
.jpg)
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Střelecká revue, 5/2007, Přemysl Liška, str. 22-23
- ↑ a b 30 mm PLdvK vz.53 ( kod NATO M53 ) http://www.pvo.webz.cz/pop53.htm Archivováno 28. 5. 2008 na Wayback Machine. citováno 24. června 2008
- ↑ TUČEK, Jan. Zatracený Disk. Automobil revue: technický měsíčník. 1999, čís. 5, s. 39–40. Dostupné online. ISSN 1211-9555.
- ↑ KUBA, Adolf. Atlas našich automobilů 1914-1928. Praha: NADAS, 1988. 236 s. S. 149–154.
- ↑ KUBA, Adolf; SPREMO, Milan. Atlas našich automobilů 3: 1929–1936. 1. vyd. Praha: NADAS, 1989. 256 s. S. 135–137. Dále jen: Atlas našich automobilů 3: 1929–1936.
- ↑ TUČEK, Jan. Nadace Elišky Junkové: Silná čtyřka. Automobil revue. 2008, čís. 4, s. 69. ISSN 1211-9555.
- ↑ a b Atlas našich automobilů 3: 1929–1936. s. 211
- ↑ -, Hka-. První československé automobily s předním pohonem. Automobil. Říjen 1976, roč. 20, čís. 10, s. 26–27.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SKŘIVAN, Aleš, Jr. Export of Zbrojovka Brno (Czechoslovak Arms Factory of Brno) to China in the Interwar Period. Prague Papers on the History of International Relations. 2005, roč. 9, s. 111–134. Dostupné online [PDF]. ISBN 80-7308-118-0.
Související články[editovat | editovat zdroj]
- Podobný název má například ČZ (Česká zbrojovka).
- Zetor
- Seznam českých automobilů
- FC Zbrojovka Brno
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zbrojovka Brno na Wikimedia Commons
