Zbrojovka Brno

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek je o firmě vyrabějící zbraně v Brně. O brněnském fotbalovém klubu pojednává článek FC Zbrojovka Brno.
Zbrojovka Brno
Brno, Řečkovice, depozitář TMB, DOD 2013, traktor s přívěsem (02).jpg
Logo
Vstupní komplex do areálu Zbrojovky Brno v brněnských Zábrdovicích
Vstupní komplex do areálu Zbrojovky Brno v brněnských Zábrdovicích
Právní forma akciová společnost
Založeno 1915
Sídlo Brno
Produkty palná zbraň, psací stroj a vozidlo
Oficiální web www.zbrojovka-brno.cz/cz/Default.aspx
Zánik 2006
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zbrojovka Brno je česká firma a výrobce zbraní. Kromě zbraní však vyráběla i jiné průmyslové výrobky, a mezi lety 1924–1936 také automobily.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Firma byla založena v roce 1918 jako státní podnik pod názvem Československé závody na výrobu zbraní v Brně. Původně opravovala automobily, pušky, telefonní a železniční zařízení a nářadí. Také montovala německé a rakouské pušky Mauser a Mannlicher, později svoje vlastní. V letech 1924–1925 byla postavena nová továrna, kde se kromě pušek a kulometů vyráběly i automobily, motory a jiné stroje. V třicátých letech vyráběla také licenční psací stroje Remington a traktory Škoda.

Za druhé světové války vyráběla zbraně pro Wehrmacht a Waffen-SS. V roce 1944 byla při bombardování Brna továrna vážně poškozena. Po osvobození znovu fungovala. V druhé polovině čtyřicátých let vyráběla motory, zbraně a traktory. V listopadu 1945 byl vyroben prototyp traktoru Zetor Z-25, pojmenování Zetor, které se udrželo dodnes, pochází ze slov „Zet“ (vyhláskované první písmeno zbrojovky) a „or“ (konec slova traktor).

V 80. letech se společnost přeorientovává hlavně na komunikační a výpočetní technologie a techniku, na úkor výroby a opravy zbraní. V 90. letech začíná klesat počet zaměstnanců. Od roku 2003 začala firma krachovat. V červnu 2006 byla výroba zbraní ukončena a k 31. 8. 2006 byli propuštěni poslední zaměstnanci.[1] Hned poté, začátkem září 2006, společnost BRNO RIFLES na veřejné dražbě vydražila obráběcí centra a část dalšího strojového vybavení Zbrojovky Brno. Dražitelé nemínili zbytečně mrhat financemi, proto neměli zájem o stroje na výrobu hlavní a pažeb. Tyto stroje vlastní CZUB a je jednodušší hlavně a pažby nakupovat z Uherského Brodu. Další úsilí pak směřovalo k zajištění nákupu průmyslových práv nejperspektivnějších zbraní portfolia bývalé Zbrojovky Brno, kozlicím BO řady 800 a kulovnicím Brno Effect. Snadné rovněž nebylo najít původní zaměstnance Zbrojovky Brno, kterých společnost BRNO RIFLES přijala do poloviny října dvacet devět. Všechna námaha vedla ke šťastnému konci a už 15. ledna 2007 vyexpedovala BRNO RIFLES první kozlice, které podle smluvních vztahů odkoupila její sestra Česká zbrojovka Uherský Brod, zajišťující pro BRNO RIFLES vše související s obchodem.

Areál brněnské Zbrojovky o rozloze 22,5 ha byl koncem ledna 2008 vydražen za částku 707 milionů korun. Získala jej slovenská holdingová společnost J&T, která však nemá s výrobou zbraní nic společného. Nyní areál využívá několik společností. Vzhledem k estetice areálu je využíván k fotografické práci. Jsou tu také hudební zkušebny. Nájemní smlouva mezi Brněnskou zbrojovkou a novým majitelem byla prodloužena a je pokračováno ve výrobě v pronajatých prostorách.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Zbraně[editovat | editovat zdroj]

PLdvK vz. 53

Automobily[editovat | editovat zdroj]

Na počátku 20. let 20. století uvažovala státní zbrojovka o rozšíření výrobního programu o výrobu automobilů. V létě 1922 konstruktér Ing. Břetislav Novotný nabídl vedení zbrojovky svůj vůz OMEGA. Vůz se vyznačoval neortodoxním třecím převodem místo klasické převodovky a pohonem dvoutaktním motorem. Na jeho základě byl vyvinut vůz Disk, který měl vstoupit do sériové produkce. Novotného konstrukce se však ukázala jako nevyzrálá a sám Novotný byl donucen automobilku opustit. I přes následné úpravy byly prodeje fiaskem, nespolehlivé vozy musel výrobce od zákazníků odkoupit.[3]

Po neúspěchu vozu Disk vedení zbrojovky zvažovalo, zda pokračovat s pokusy o výrobu automobilů. Nakonec byl schválen vývoj nového vozu. Konstruktér ing. František Mackerle v dubnu 1925 připravil návrh poměrně konvenčního vozu Z 18, který opět poháněl dvoutaktní motor. Ten se stal charakteristickým prvkem všech následujících vozů značky. Důkladně odzkoušený automobil se ukázal prodejně úspěšným, do roku 1930 vzniklo přes 2500 kusů.[4] Jeho nástupce, větší a dražší typ Z 9 již takový úspěch neměl, do roku 1932 bylo zhotoveno pouze 850 kusů. Opět byla zvažována perspektiva budoucí výroby automobilů ve Zbrojovce, která tvořila pouze asi 6 % celkové produkce.[5] Východiskem měl být automobil moderní koncepce s pohonem předních kol, založený na licenci DKW. Její nákup se však z finančních důvodů neuskutečnil. Pod vedením nového šéfa výroby Ing. Antonína Voženílka a nového šéfkonstruktéra Bořivoje Odstrčila byl vyvinut nový vůz s pohonem předních kol, bez použití patentových řešení firmy DKW. Dostal označení Z 4 (čtvrtý produkční typ) a stal se velmi úspěšným. Roku 1934 bylo prodáno rekordních 953 vozů značky Z, tím se automobilka poprvé a naposledy dostala na čtvrté místo za tradiční silnou trojici Tatra, Praga, Škoda.[6] Roku 1935 následoval lidový vůz Z 6 Hurvínek a střední Z 5 Expres. Vzhledem ke zhoršující se mezinárodní situaci však byla výroba automobilů ve Zbrojovce Brno rozhodnutím MNO ukončena k 15. říjnu 1936. Poslední vozy Z 5 a Z 6 byly smontovány ze zbylých dílů na jaře 1937. Později ještě vznikly prototypy vojenských terénních vozů T2 a ZV, které se však do výroby nedostaly.[7]

Označení Typ vozidla Roky výroby Vyrobeno Počet válců Zdvihový objem Výkon Max. rychlost
Disk malý osobní 1924–1925 75 4 598 cm³ 10 k (7,5 kW) 55 km/h
Z 18 malý osobní 1926–1930 1600 2 1004 cm³ 18 k (13,5 kW) 80 km/h
Z 9 střední osobní 1930–1932 850 2 933 cm³ 22 k (16,5 kW) 75 km/h
Z 4 malý osobní 1933–1936 2680 2 905–980 cm³ 19–25 k (14–18,5 kW) 80–100 km/h
Z 5 střední osobní 1935–1936 357 4 1470 cm³ 40 k (30 kW) 120 km/h
Z 6 malý osobní 1935–1936 500 2 735 cm³ 19 k (14 kW) 90 km/h

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Střelecká revue, 5/2007, Přemysl Liška, str. 22-23
  2. a b 30 mm PLdvK vz.53 ( kod NATO M53 ) http://www.pvo.webz.cz/pop53.htm citováno 24. června 2008
  3. TUČEK, Jan. Zatracený Disk. Automobil revue: technický měsíčník. 1999, čís. 5, s. 39–40. Dostupné online. ISSN 1211-9555.  
  4. KUBA, Adolf. Atlas našich automobilů 1914-1928. Praha : NADAS, 1988. 236 s. S. 149–154.  
  5. KUBA, Adolf; SPREMO, Milan. Atlas našich automobilů 3: 1929–1936. 1. vyd. Praha : NADAS, 1989. 256 s. S. 135–137. Dále jen: Atlas našich automobilů 3: 1929–1936. 
  6. TUČEK, Jan. Nadace Elišky Junkové: Silná čtyřka. Automobil revue. 2008, čís. 4, s. 69. ISSN 1211-9555.  
  7. Atlas našich automobilů 3: 1929–1936. s. 211

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Souřadnice: 49°12′16″ s. š., 16°37′56″ v. d.