Tatra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Logo
Právní forma Akciová společnost
Založeno 1850
1897 jako výrobce automobilů
Zakladatel Ignác Šustala
Sídlo Kopřivnice, Česko Česko
Klíčoví lidé Ronald A. Adams
Hans Ledwinka, konstruktér
Oblast výroby Strojírenský
Produkty Nákladní automobily
Obrat 7,869 mld Kč (2010)
Výsledek hospodaření -119 mil Kč (2010)
Celková aktiva 3,559 mld Kč (2010)
Zaměstnanci 2 400 (2010)
Majitel Tafonco (slévárna),
Taforge (kovárna),
Slogan TATRA is THE solution
Oficiální web [1]
Nesselsdorfer logo

Tatra je český výrobce automobilů sídlící v Kopřivnici v Moravskoslezském kraji, je to zároveň druhá nejstarší dosud existující automobilka světa.[1] Podnik vlastní od roku 2013 Ostravská společnost Tatra Trucks a.s. (dříve Truck Development a.s.).[2]

Historie Tatry[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska Ignáce Šustaly - Muzeum Fojtství v Kopřivnici
NW Präsident byl společně s automobilem od Lohner-Werke prvním továrně vyráběným sériovým automobilem ve střední a východní Evropě
Tatra 77 byla prvním sériově vyráběným vozem s aerodynamickou karosérií na světě

Firma byla založena v roce 1850 Ignácem Šustalou, který začal v malé rodinné firmě vyrábět kočáry a bryčky. Od roku 1853 se nazývala Ignatz Schustala & Comp. Postupně se rozrůstala a začala orientovat na nové druhy dopravy. V roce 1882 vyrobila prvních 15 železničních vagónů. V roce 1897 vyrobila jeden z prvních osobních automobilů ve střední Evropě (Automobil Präsident), v roce 1898 první nákladní automobil. V roce 1890 se podnik změnil na akciovou společnost pod názvem Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Gesellschaft, později Kopřivnická vozovka, a.s. (1921-24) a Závody Tatra, a.s. (1924-36).[3]

Ve vlastnictví Ringhofferů[editovat | editovat zdroj]

Tatra 87

V meziválečném období se firma jmenovala Ringhoffer - Tatra a.s. (1936-46), nebo jen Ringhoffer, podle svého majitele. Nadále vyráběla osobní i nákladní automobily, železniční motorové vozy a dokonce i letadla. Baron Hanuš Ringhoffer se za druhé světové války přihlásil k německé národnosti. Během války jeho automobilka významně přispěla výrobou nákladních automobilů (zejména Tatra 111) a tankových motorů T111 německému válečnému úsilí.

Výraznou osobností firmy byl konstruktér a dlouholetý technický ředitel Hans Ledwinka (v Tatře zaměstnán 1897 - 1945). Ten byl tvůrcem dodnes Tatrou využívané koncepce podvozku s centrální rourou a kyvnými nápravami, který se také označuje jako páteřový rám ovšem ve světě je známější označení Tatra-concept.

Ve vlastnictví státu[editovat | editovat zdroj]

Tatra 603

Krátce po válce byl podnik znárodněn, jméno Ringhoffer muselo zmizet a veškeré jednotky, které dosud byly součástí Ringhofferovy a.s., byly převedeny na Tatra národní podnik (1. 1. 1946-31. 12. 1985); vagónky (Česká Lípa, Kolín, Praha-Smíchov a Studénka) byly z podniku vyčleněny k 1. lednu 1950 a Tatra se pak věnovala jen výrobě motorových vozidel, motorů a příslušenství. V období 1. 1. 1986-30. 6. 1988 firma fungovala jako Tatra oborový podnik, od 1. 7. 1988 jako Tatra kombinát.

Rozhodnutím vlády v roce 1951[4] byla kopřivnická automobilka určena pro výrobu těžkých nákladních automobilů: studená válka počátkem 50. let znamenala rozšiřování výroby tříosé Tatry 111, zaváděla se výroba rychle odvozeného a nepříliš povedeného vojenského valníku Tatra 128 (podle konstruktéra Tatry M. Galii [5] byl lepší než vnucovaný projekt V3T, podle konstruktéra Škody O. Meduny tomu bylo naopak [6] a zatímco výroba T128 byla po roce zastavena, z V3T se totální změnou projektu vyvinula úspěšná Praga V3S s polovinou motoru T 111 a kabinou T 805). Produkce ostatních vozidel byla vymístěna: lehký nákladní vůz Tatra 805 do Plzně a Prahy, osobní Tatra 600 do AZNP (proti vůli tamních pracovníků, kteří dostali příkaz zastavit přípravu nové Škody 1200 včetně zničení přípravků, naopak museli začít vyrábět přípravky i pro T128)[7]. S polevením mezinárodního napětí a projevením se nedostatku luxusních limuzín (jejichž výrobu nenahradil předpoklad ministerstva strojírenství o centrálně plánovaném dovozu ze Sovětského svazu, neboť dodávky limuzín vázly a našim potřebám často nevyhovovaly[8]), dostala Tatra příkaz ministerstva strojírenství vyvinout a vyrábět nové luxusní limuzíny pro vedoucí pracovníky a stranické funkcionáře. Mohla tak vzniknout limuzína Tatra 603, jejíž vývoj probíhal zpočátku víceméně tajně – nejprve ve smíchovské projekční kanceláři, a poté oficiálně v Kopřivnici.

V 80-90. letech byl realizován rozvojový záměr zvýšení produkce za pomoci půjčky mezinárodní banky RVHP. Během něj byl krom rozšíření výrobních kapacit vybudován pro zkoušky vozů i testovací polygon nazývaný Tatra polygon. Po realizaci rozvojového programu dosahovala produkce T 815 až 15 000 kusů za rok.

Po roce 1989 došlo k silnému poklesu odbytu nákladních vozů na východní trhy, útlumu výroby osobních automobilů a zdlouhavé privatizaci, kdy se uvažovalo o mnoha zahraničních partnerech (r. 1992 byl podepsán Letter of intent Tatra - Iveco, vypršel ke konci téhož roku). Ještě v době státního podniku řízeného ministerstvem přišla fatální zakázka Diamoil libyjského zákazníka (na rozdíl od dalších zúčastněných českých firem byl podíl Tatry největší), jehož platba zablokovaná v britské bance do firmy, která měla vyrobeny a částečně expedovány stovky vozů, nedorazila. Určitý podíl na propadu obchodu na východ měl i odklon od zavedeného zkušeného prodejce PZO Motokov.

Privatizace[editovat | editovat zdroj]

Tatra 700 v muzeu

Nakonec byla firma privatizována kuponovou metodou, což se neukázalo šťastnou volbou - většinovými vlastníky se staly podílové fondy, které střídaly managementy (mj. byla 12. 5. 1993 na čas angažována i část zachránců amerického Chrysleru Gerald Greenwald, David Shelby a Jack Rutherford - společnost GSR) a firmu nedokázaly vést ani smysluplně ani k prosperitě - to vedlo k problémům firmy, od 1. 4. 1992 známé opět jako TATRA, a.s.. Rozdělení Československa se projevilo ve ztrátě pobočných závodů v Bánovcích nad Bebravou a Čadci, kam byla dříve přemístěna část technologie a výroby, která musela být nahrazena a vyřešeny také otázky vlastnictví značky, dokumentace atd. V té době se firmě podařilo získat velkou armádní zakázku více než 1000 vozů 8x8 Liwa pro armádu SAE, která jí na čas pomohla překonat těžší období, ale díky nesplněným offsetům se po letech její dopad projevil i negativně. Po čase do společnosti opět vstoupil stát, aby ji konsolidoval a připravil k prodeji - ředitelem byl v té době Ing. Peter A. Urban.

Ve vlastnictví Terexu[editovat | editovat zdroj]

Společnost stát odprodal firmě SDC Čechoameričana Miloty K. Srkala, který ve firmě působil do 13. 1. 2003. Tak se Tatra ocitla v rodině americké společnosti Terex Corporation, která se zabývá výrobou těžké mechanizace a byla hlavním podílníkem SDC. Terexu připadl většinový 80,5% podíl společnosti Tatra a. s. To navenek potvrdilo Tatru jednoznačně jako výrobce těžkých terénních nákladních vozů, díky společnosti Terex se Tatře mělo dařit pronikat i na západní trhy, ovšem pouze s nevalným výsledkem. Trh se nedočkal dokonce ani alespoň prototypu kombinujícího to nejlepší, co široká produkce Terexu nabízela. Úspěchem, který společnosti pomohl v tomto období byla již delší dobu připravovaná dodávka více než 300 vojenských vozů T 816 do Izraele prostřednictvím sesterské ATC (American Truck Company) - kopřivnické CKD sady kompletovali za oceánem s motorem Cummins ISM, automatickým převodem TwinDisc, doohušťováním CM a americkou plošinou ve firmě Terex Advance ve Fort Wayne, IN (původně měla montáž probíhat ve spolupráci s výrobcem nákladních vozů Bering), aby pak hotový vůz s více než 50 % komponent "Made in USA" putoval opět přes moře k uživateli. Prostřednictvím ATC se firma zúčastnila i tendru na dodávky vozů projektu LVSR pro americkou USMC, vyrobila a do armádních testů dodala prototypy konfigurace 10x10, zakázku ovšem dostal domácí Oshkosh.

Po Terexu[editovat | editovat zdroj]

V listopadu roku 2006 byl 80,5% podíl na společnosti vlastněný Terex prodán společnostem Black River, s.r.o. (51%) a TATRA Holdings s.r.o. (dříve Blue River, podíl 29,51%), když TATRA Holdings vlastnila 100% podíl v Black River. Společnost TATRA Holdings (tehdy Blue River) nejprve ovládal Ronald Alan Adams (člen představenstva SDC, který ve společnosti působil i za vlády Terexu), v listopadu 2006 však jeho společnostem zůstal jen 7,8% podíl, 40,9 % získala indická společnost Vectra (která tou dobou vlastnila již 11,1% samotné Tatry) a zbylých 31,2% americký podnikatel Sam Xavier Eyde.[9][10]

Západní trhy (hlavně rozvíjející se v Austrálii) firma úplně neztratila a se střídavým úspěchem pokračovala ve stagnujícím vývozu do Ruska, přičemž se i etablovala zpět na trzích v Česku a ve střední a jihovýchodní Evropě. V krátkém období prosperity na jaře 2007 společnost Tatra oznámila záměr investovat významně do modernizace výroby a posílit kapacity výroby, která již nebyla schopna uspokojit zvýšenou poptávku po vozech. V roce 2008 podnik představil nový koncept Tatra 903, který měl navazovat na osobní modely 603, 613 a 700. Návrh byl dílem designéra Michala Jelínka, bohužel se sériovou výrobou se nepočítá[11]. V roce 2008 získal 11,1% podíl od Vectry Tatra Holdings (s Black River tedy držela již 91,62% podíl ve společnosti), změnila se také vlastnická struktura Tatra Holdings (39,3% Vectra, 29% Sam Xavier Eyde, 16,65% KBC Private Equity a 12,05% Meadow Hill Investmnst (společnost Ronalda Adamse).[9][12]

Světová finanční krize opět způsobila podniku nemalé problémy - zpočátku je zmírňovala státní zakázka armádních vozů T 810. V roce 2009 se firma dohodla s americkým výrobcem Navistar Defense na výrobě společného vojenského vozu, pro který Tatra dodá podvozky a nápravy - výsledek spolupráce byl prezentován na výstavě Eurosatory 2010, ovšem obchodně se projekt neprosadil. V roce 2011 se vlastníkem 19 % akcií holdingové společnosti Tatra Holdings měl stát DAF, ale z důvodů nezájmu managementu Tatry se nestal.[13] DAF a Tatra představila nový, především civilní vůz Tatra 158 Phoenix, který již nemá vlastní vzduchem chlazený motor a převodovku - podvozek je zdokonalený tatrovácký 815, motor a kabina pochází od firmy DAF, zatímco převodovku dodává renomovaná firma ZF. V roce 2012 skončily na čas dlouholeté dodávky Tatry pro indickou armádu (celkem dodáno přes 7 tis. vozů), hlavně z důvodu korupčního skandálu Ravindera Kumara Rishiho, ředitele společnosti Vectra (spoluvlastník Tatra Holdings). Podle některých názorů byly tyto dodávky v posledních letech pro Tatru ztrátové, když na nich vydělávala pouze Vectra.

Tatra Trucks[editovat | editovat zdroj]

V roce 2010 byl podnik společnosti Tatra a.s. zastaven. Nedořešený vztah s DAF a stupňující se hospodářské problémy vedly v březnu 2013 k exekuční dražbě podniku společnosti Tatra, který měl dle znaleckého posudku hodnotu 1,765 mld Kč a jeho závazky činily 1,5 mld Kč. Vyvolávací cena byla 175,135 mil Kč a podnik byl vydražen za 176 mil Kč.[14] Vydražitelem podniku se stala společnost Truck Development, která vznikla 8. března 2013 a jejíž jediným akcionářem byl Marek Galvas, spojený s investiční skupinou J&T.[15] Společnost Truck Development se následně přejmenovala na Tatra Trucks a.s., do společnosti mají majetkově vstoupit (zřejmě kapitalizací svých pohledávek vůči Tatře) podnikatel Jaroslav Strnad a společnost Promet Tools ze skupiny Promet Group (která již v minulosti koupila společnost Tawesco vyčleněnou z Tatry v roce 1995).[16][2] Cílem změn bylo vyřešit finanční závazky Tatry a zachovat výrobu v současném rozsahu.

V roce 2013 se změnou vlastnické struktury obměnila TATRA TRUCKS také top management a byl zahájen restrukturalizační proces. V roce 2013 vyrobila TATRA TRUCKS 763 nákladních vozidel, což znamenalo proti 512 kusům v roce 2012 značný nárůst. Přibližně dvě třetiny ze 722 prodaných kusů šly na export.[17]

V roce 2014 uvádí kopřivnická automobilka na trh verzi Euro VI vozu TATRA PHOENIX. Díky úspěšně probíhající restrukturalizaci se zvyšuje jak výroba a prodej, a zlepšují se i ekonomické výsledky. V roce 2014 vyrobila TATRA 850 vozidel s téměř 850 vlastními zaměstnanci. Do výroby směřují významné investice, které pomáhají modernizovat výrobní technologie (katoforézní lakování, moderní CNC obráběcí stroje atd.).

Rok 2015 se nesl ve znamení úspěšných prodejů vozidel komerčních i pro obranný průmysl a pro hasiče. TATRA vyrobila také speciální podvozek, nejdelší a nejtěžší v dosavadní historii. Podvozek vycházející z modelové řady TATRA FORCE v konfiguraci 16x8, s motorem Caterpillar C32 a převodovkou Alisson o délce téměř 18 m bude sloužit pro přepravu vrtné nástavby pro průzkumné vrty. V roce 2015 vyrobila kopřivnická TATRA TRUCKS 858 vozidel, úspěšně zakončila restrukturalizaci a otevřením nového pracoviště v rámci finální montáže, tzv. diagnostiky vozidel, přešla do fáze růstové. V roce 2016 má naplánováno vyrobit a prodat 1300 vozidel.

Smíchovský závod[editovat | editovat zdroj]

Pod značkou Tatra se však nevyráběla pouze vozidla se spalovacími motory, motorové železniční vozy, ale také elektrické vozy, trolejbusy a tramvaje. Ty se vyráběly v závodě na pražském Smíchově, stejně jako železniční vagóny. Po 2. světové válce byly Ringhofferovy továrny znárodněny a dostaly označení Tatra. Smíchovský závod produkoval světoznámé tramvaje Tatra T1, T2, T3 dodávané do mnoha zemí nejen východního bloku. V roce 1963 byl smíchovský závod přeřazen pod koncern ČKD, proto dnes již málokdo ví, že známé „té-trojky“ vznikly ještě jako Tatry.

O Tatře[editovat | editovat zdroj]

Závody[editovat | editovat zdroj]

  • Tatra Kopřivnice (na severní Moravě, hlavně nákladní automobily a spalovací motory)
  • Tatra Smíchov (v Praze, trolejbusy a železniční vagóny, později pouze tramvaje)
  • Tatra Bratislava (po jistou dobu vývojové pracoviště, konstrukce - osobní automobily - úpravy, nákladní automobily - modernizace, speciální úpravy), díly motorů, 1.7.1960-leden 1968 - později BAZ
  • Tatra Bánovce nad Bebravou (včleněna 1. 1. 1958, odštěpný závod 1. 4. 1970-1. 10. 1990, hlavně výroba náprav a nákladní automobily) poté VAB a Tatra-Sipox
  • Tatra Čadca (včleněna 1. 1. 1958, odštěpný závod 1. 4. 1970-1. 10. 1990, díly motorů a nákladních automobilů) poté AVC Čadca
  • Tatra Příbor (původně Transporta včleněna 1951, nový závod zřízen pro výrobu osobního vozu T-613, některé díly byly vyráběny v Kopřivnici a některé pro T-815 naopak v Příboru. Výroba posledních kusů T-700 byla převedena do Kopřivnice a výroba osobních vozů poté zrušena), vyčleněna jako dceřiná společnost s r. o. 5. 1. 1995, od 26. 7. 1995 jako Tatra Příbor, a.s., zanikla
  • Tatra Nový Jičín (původně Agroma včleněna 1.1.1972, díly nákladních automobilů, rámy), vyčleněna jako dceřiná společnost s r. o. 5. 1. 1995, od 26. 7. 1995 jako Tatra Nový Jičín, a.s., později Porgest a.s.
  • Tatra vagónka Studénka (železniční vagóny a motorové vozy) - v posledním období závod vůbec nepatřil do kombinátu Tatra, ale značku používal, po roce 89 MSV Studénka
  • TAZ Trnava - součást kombinátu Tatra 1. 1. 1986-1. 7. 1988 (licenční spojky, výroba dodávek Š 1203)
  • pražská konstrukční kancelář Tatra (po jistou dobu, vývojové pracoviště)

V roce 1995 TATRA, a.s. vyčlenila dceřiné společnosti s r.o. Tatra Doprava (později Talosa a.s.), Energetika, Kovárna (později Taforge a.s.), Nářaďovna (později Tawesco a.s., odprodáno Promet Group), Nový Jičín (později Porgest a.s.), Příbor, Slévárna (později Tafonco a.s.), Tatrarest, Údržba (později D.I.S.), z některých se později staly akciové společnosti a některé byly odprodány nebo zanikly. V roce 2016 byly opět spojeny dceřinky Tafonco a Taforge do Tatra Metalurgie a.s. Podíl měla také po založení 28. 5. 1992 ve společném podniku Tatrarex s r.o. se společností Cirex, který později odprodala, a ve společnosti Škoda Tatra Forwarding.

kopřivnické technické muzeum

Výroba[editovat | editovat zdroj]

  • Silniční doprava
    • automobily osobní
    • automobily užitkové (v 90. letech dodávka Tatra Beta)
    • autobusy
  • Drážní doprava
    • trolejbusy
    • tramvaje
    • motorové železniční vozy
    • přípojné železniční vozy (vagóny)

Koncepce nákladních automobilů[editovat | editovat zdroj]

Tatra 813
  • vznětové vidlicové motory (pro model 815 motory řady T3 - V8 12,7 l, V10 15,8 l a V12 19,0 l)
  • chlazení motoru vzduchem, nikoliv kapalinou, což je méně poruchové a umožňuje provoz i při extrémních teplotách (neobsahuje vodu - při nízkých teplotách nezamrzá a při vysokých teplotách nedochází k přehřátí), výhodou jsou menší rozměry a hmotnost, nevýhodou je vyšší hlučnost, díky potřebným větším vůlím i mírně vyšší spotřeba oleje a paliva. Příkon pro pohon chladicího dmychadla / ventilátoru je adekvátní příkonu obvykle použitého ventilátoru chladiče vody u chlazení kapalinou, naopak odpadá pohon tam obvyklého vodního čerpadla.
  • podvozek tvořen centrální nosnou rourou a kyvnými polonápravami
  • slavná protektorátní a poválečná T 111, její nástupci T 138 a T 148, T 813, poté T 815, její verze Tatra TerrNo1 a Jamal, částečně podvozkem i nová Tatra 158 Phoenix.

Koncepce tramvají[editovat | editovat zdroj]

Plzeňská tramvaj Tatra T3
Podrobnější informace naleznete v článku Tramvaje Tatra.
  • otočné podvozky typu PCC
  • zúžená čela
  • jednosměrný provoz
  • možnost spojit dvě tramvaje do soupravy řízené jen jedním řidičem
  • regulace proudu zrychlovačem
  • rovná podlaha ve výši 0,9 metru nad kolejnicemi
  • přehledné uspořádání sedadel, hodně místa k stání
  • první tramvaj PCC v Česku Tatra T1, její robustní nástupkyně T2, lehká a velmi nadčasově designovaná T3 (vyráběla se 30 let), po revoluci T6A5 (nemá již zrychlovač, nýbrž tyristorovou regulaci)

Tatra na Rallye Dakar[editovat | editovat zdroj]

Automobily Tatra se ve světě proslavily i díky sportovním úspěchům a také cestovatelům J.Baumovi s T-12, T-54 a T-72 a především H+Z: J.Hanzelkovi a M.Zikmundovi, kteří uskutečnili své cesty s T-87 a T-805, později i studentské expedici Lambaréné s T-138. Nákladní vozy později i díky úspěchům v soutěžích rallye, zejména v té nejtěžší - Rallye Dakar, které se poprvé zúčastnily v ročníku 1986. Zasloužil se o to především legendární pilot Karel Loprais, který z 19 startů v této soutěži v letech 1986-2006 šestkrát zvítězil, čtyřikrát dojel na druhém místě, jednou třetí, dvakrát čtvrtý, jednou sedmý. Jako v té době bezkonkurenčně nejúspěšnější účastník tohoto závodu v kategorii kamiónů si v roce 1994, kdy skončil 6. ve společné kategorii auto-camion vysloužil přezdívku Monsieur Dakar.

Po zranění Karla Lopraise a odstoupení v ročníku 2006 jej v následujícím roce za volantem vystřídal jeho synovec Aleš Loprais, který hned při svém premiérovém startu za volantem získal 3. místo v konečném pořadí kategorie kamiónů (r. 2006 byl navigátorem posádky strýce).

V současné době TATRA TRUCKS oficiálně spolupracuje s týmem BUGGYRA a podporuje vybrané privátní týmy, jejichž vozový park vychází z vozů TATRA.

TATRA BUGGYRA RACING v roce 2016 poprvé nasadila závodní vozidlo TATRA PHOENIX, které mělo za úkol především otestovat novinky v koncepci. V rámci Rally Dakar 2016 však jako nejlepší česká posádka Jaroslav Valtr, Josef Kalina a Jiří Štross obsadila vynikající celkové osmé místo mezi kamiony.

TATRA TRUCKS si v roce 2016 připomněla 30. výročí prvního startu vozidel TATRA na dálkových soutěžích a vydala u této příležitosti knihu TATRA v hlavní roli autorů M.Olšanského a R.Smolky, která popisuje bohatou historii závodní i doprovodné techniky značky TATRA [18].

Účast v Rallye Dakar a podobných soutěžích přispívá ke zkoušení agregátů a komponent v extrémních podmínkách a pomáhá tak následně zdokonalovat i sériovou výrobu.

Nejúspěšnější piloti vozů Tatra: Karel Loprais (6x zlato - 1988, 1994, 1995, 1998, 1999, 2001, 4x stříbro - 1987, 1996, 2000, 2002, 1x bronz - 1992, 2x čtvrtý - 1990, 1991, sedmý 2004), Ing. Tomáš Tomeček (1x stříbro - 2003, 1x bronz - 1999, 1x čtvrtý 2000, šestý 2004, desátý 2002, jedenáctý 2007, jako navigátor byl i členem vítězné Lopraisovy posádky), Zdeněk Kahánek (1x bronz - 1990, pátý 1991, devátý 1992, osmnáctý 1987), Vlastimil Buchtyár (1x bronz - 1995, osmý 1992, desátý 1993), Ladislav Fajtl (1x bronz - 1996), Milan Kořený (1x bronz - 1998, čtvrtý 1996), Aleš Loprais (1x bronz - 2007, šestý 2013, 2014), André de Azevedo (čtvrtý 2006, pátý 2007, šestý 2004 a 2009, osmý 2012; podle výsledkových listin i stříbro 2003 a bronz 1999 a desátý 2002, jelikož byl uveden jako řidič při registraci, byť řídil Tomeček), Martin Kolomý pátý 2013, sedmý 2012 a 15, 17. v ročníku 2016, Bedřich Sklenovský šestý 2000, Jaroslav Valtr osmý 2016, Artur Ardavičus jedenáctý 2016, Tomáš Vrátný 14. v ročníku 2015 a 16. 2016.

Modely automobilů Tatra[editovat | editovat zdroj]

Osobní automobily[editovat | editovat zdroj]

Různé automobily Tatra
Nejvzácnější české auto Tatra 80, které používal prezident T. G. Masaryk
Tatra, 1932, 1155 ccm, 20 PS
Typ Výroba v letech
NW Präsident 1897
Tatra 10 1923 - 1925
Tatra 11 1923 - 1926
Tatra 12 1926 - 1934
Tatra 17 1925 - 1927
Tatra 20 1923 - 1925
Tatra 26/30 1927 - 1933
Tatra 26/52 1931
Tatra 30 1926 - 1930
Tatra 30/52 1929 - 1930
Tatra 31 1926 - 1930
Tatra V 570 1933
Tatra 52 1930 - 1938
Tatra 52 Sport 1930 - 1938
Tatra 54 1931 - 1934
Tatra 57 1932 - 1935
Tatra 57 A 1936 - 1938
Tatra 57 B 1938 - 1949
Tatra 70 1931 - 1932
Tatra 70 A 1934 - 1947
Tatra 75 1933 - 1942
Tatra 77 1934 - 1935
Tatra 77 A 1935 - 1936
Tatra 80 1931 - 1935
Tatra 87 1937 - 1950
Tatra 87-603 1950/1964
Tatra 90 1935
Tatra 97 1937 - 1946
Tatra 107 1946 - 1947
Tatra 201 1947
Tatraplan 1947 - 1952
Tatra 600 Diesel 1952
Tatra 603 1956 - 1963
Tatra 603 A 1955
Tatra 603 X 1967
Tatra 2-603 1963 - 1968
Tatra 2-603 B5 1966 - 1967
Tatra 604 1954
Tatra 613 1973 - 1996
Tatra 623 1980 - 1998
Tatra 700 1996 - 1999
Tatra Prezident 1994
Tatra Beta 1996 - 1999

Sportovní a závodní vozy[editovat | editovat zdroj]

Tatra 607 (1950), v roce 1989 na Nürburgringu
Typ Výroba v letech
Tatra 12 Targa Florio 1925
Tatra 30 Sport 1926
Tatra 601 Monte Carlo 1949 - 1952
Tatra 602 Tatraplan Sport 1949 - 1952
Tatra 605 1956
Tatra 607 Monopost 1950
Tatra 607-2 Monopost 1951 - 1958
Tatra Delfín 1963

Terénní automobily[editovat | editovat zdroj]

Tatra 805
Tatra 141
Tatra 148 - autojeřáb AD20
Typ Výroba v letech
Tatra V 750 1935 - 1937
Tatra V 799 1938
Tatra V 809 1940 - 1942
Tatra 57 K 1941 - 1948
Tatra 82 1935 - 1937
Tatra 93 1939
Tatra 803 1950
Tatra 804 1951

Nákladní automobily[editovat | editovat zdroj]

Replika 1. nákladního vozu NW v kopřivnickém muzeu
Tatra TerrNo1
Typ Výroba v letech
První nákladní automobil NW 1898
Tatra TL 2
Tatra TL 4
Tatra 13
Tatra 22
Tatra 23
Tatra 24
Tatra 25
Tatra 26
Tatra 27 1930 - 1947
Tatra 27 B
Tatra 28
Tatra 43
Tatra 49 1929 - 1930
Tatra 72 1933 - 1937
Tatra 74
Tatra 79
Tatra 81 1939 - 1942
Tatra 84
Tatra 85 1936 - 1941
Tatra 85 A
Tatra 92 1937 - 1941
Tatra 111 1942 - 1962
Tatra 114 1947 - 1948
Tatra 115 1948 - 1949
Tatra 116
Tatra 128 1951 - 1952
Tatra 130
Tatra 137
Tatra 138 1959 - 1971
Tatra 141 1957 - 1970
Tatra 147
Tatra 148 1972 - 1982
Tatra 157
Tatra 158 Phoenix 2011 - dosud
Tatra 162 1987
Tatra 163 (Jamal) 1999 - dosud
Tatra 165 1999
Tatra 805 1953 - 1960
Tatra 810 2008 - dosud
Tatra 813 1967 - 1982
Tatra 815 1983 - dosud
(Tatra 816) 815-6 1999 - dosud
(Tatra 817) 815-7 2007 - dosud

Autobusy[editovat | editovat zdroj]

Typ Výroba v letech
Tatra 24
Tatra 27
Tatra 43
Tatra 72 1933 – 1937
Tatra 114
Tatra 500 HB 1950 – 1957
OT-64 SKOT s motorem Tatra

Trolejbusy[editovat | editovat zdroj]

Typ Výroba v letech
Tatra 86 1936 – 1939
Tatra 400 1948 – 1955
Tatra 401 1958

Vojenské automobily[editovat | editovat zdroj]

Typ Konstrukce Výroba v letech
Tatra 111 Nákladní automobil 1942 - 1962
Tatra 805 Lehký nákladní automobil 1953 - 1960
Tatra 809 Polopásové vozidlo 1953
Tatra OT 810 Polopásové vozidlo - přestavba německého Sd. Kfz 251 1958 - 1962
OT-64 SKOT Motor pro obrněný transportér 8x8 ve spolupráci s Polskem na bázi Tatra 138 1961 -
Tatra 813 Těžké nákladní vozidlo 1967 - 1982
ShKH vz. 77 DANA Houfnice, ze slovenské Dubnice na podvozku Tatra 815 1981 - 1994
Tatra 815 Těžké nákladní vozidlo 1983 -
Tatra 810 Automobil Terénní Střední 2008 -
Tatra 817 (815-7) Těžký nákladní automobil 2008 -
motorové sáně Tatra V 855

Motorové saně[editovat | editovat zdroj]

Typ Výroba
Tatra V 855 1942

Letadla Tatra[editovat | editovat zdroj]

  • T-126
  • T-131
  • T-001
  • T-101
  • T-201
Slovenská strela před Technickým muzeem Kopřivnice

Motorové vozy Tatra[editovat | editovat zdroj]

Pro podrobnější seznam viz Kategorie:Motorové vozy Tatra

Licenční výroba[editovat | editovat zdroj]

Vozy firmy vyráběly od 20. do 40. let 20. století v licenci firmy Austro-Tatra, Deutsche licenz Tatra (Delta, Detra), Unitás- Tatra, Lorraine, Röhr, Stoewer, Schenk a Tatra-Ate.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. https://vlast.cz/tatra-je-treti-nejstarsi-dosud-existujici-automobilka-sveta/
  2. a b deník.cz: Věřitelé Tatry se chtějí stát jejími spolumajiteli
  3. Karel Rosenkranz, Tatra AutoAlbum, MS Press, 2002
  4. Historie modelu Tatra 600 [online]. [cit. 2016-07-19]. Dostupné online.  
  5. Život s erbem Tatry, vyprávění hlavního konstruktéra Tatry Milana Galii, Milan Švihálek, Grada Publishing, 2009, str. 29 - 31
  6. Utajené projekty Škoda, str. 81 - 87
  7. Utajené projekty Škoda, str. 81 - 87
  8. SMEKAL, Jiří. Vývoj a sportovní úspěchy vozu Tatra 603 [online]. [cit. 2016-07-19]. Dostupné online.  
  9. a b Úplný výpis z obchodního rejstříku TATRA Holdings s.r.o., C 110820 vedená u Městského soudu v Praze
  10. Kopřivnické noviny číslo 36/2006 ze dne 12.10.2006: O firmu se dělí investoři z Belgie, USA, Indie a ČR
  11. Ondřej Pavlůsek. Tatra 903: vize budoucnosti slavné značky [online]. auto.cz, [cit. 2011-12-17]. Dostupné online.  
  12. E15: Tatra má nového majitele, peníze poskytla J&T Více na: http://zpravy.e15.cz/byznys/prumysl-a-energetika/tatra-ma-noveho-majitele-penize-poskytla-j-t-965936#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink
  13. Euro 20.8.2012: Tatra a její kostlivci
  14. Kopřivnická Tatra se vydražila za 176 milionů korun. Firmě, která vznikla minulý týden, iHNed.cz, 15. 3. 2013, ČTK, eko
  15. Automobilku Tatra vydražila J&T pro svého klienta Aktuálně.cz, 15. 3. 2013, rp, zk, čtk
  16. ÚOHS: Převzetí Tatry bylo povoleno ve zjednodušené proceduře
  17. ČTK: Tatra se odrazila ode dna, loni vyrobila nejvíce aut od roku 2008. iDNES.cz 17. ledna 2014. [cit. 2014-01-25]. Dostupné online.
  18. Tatra v hlavní roli, 30 let v nejtěžších soutěžích světa, Milan Olšanský & Radomír Smolka, TATRA TRUCKS a.s., 2016

Související články[editovat | editovat zdroj]

Kopřivnické Muzeum Fojtství s expozicí kočárů, kde I. Šustala začal s tovární výrobou.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOL.:. Jak vytvořit atraktivní obchodní název firmy, služby, produktu, značky. Praha : NZB, 2014. 340 s. ISBN 978-80-904272-7-3. S. 306–307.  
  • Ivan Margolius & John G Henry, Tatra - The Legacy of Hans Ledwinka, Dorchester: Veloce, 2015. ISBN 978-1-84584-799-9