Motorový vůz M 130.3
| Motorový vůz řady M 130.3 | |
|---|---|
 Motorový vůz řady M 130.3 | |
| Řada dle Kryšpína (ČSD) | M 130.3 |
| Přezdívka | věžák |
| Základní údaje | |
| Výrobce | Tatra Kopřivnice |
| Výroba v letech | 1933–1937 |
| Počet vyrobených kusů | 30 |
| Období provozu | 1933–? |
| Hmotnost a rozměry | |
| Hmotnost ve službě | 01-10: 12 620 kg 11-20: 15 360 kg 21-30: 15 600 kg |
| Délka přes nárazníky | 01-10: 10 610 mm 11-30: 10 700 mm |
| Parametry pohonu | |
| Uspořádání pojezdu | 1A |
| Trvalý výkon | 01-10: 88 kW 11-30: 92 kW |
| Maximální povolená rychlost | 60 km/h |
| Typ spalovacího motoru | Tatra |
| Přenos výkonu | mechanický |
| Odkazy | |
 multimediální obsah na Commons | |
 Vysvětlivky pojmů v infoboxu.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Motorové vozy řady M 130.3 byly lehké motorové vozy určené pro regionální tratě ČSD. Jejich výroba probíhala v letech 1933 až 1937 v Tatře Kopřivnice. Vozy byly téměř shodné s řadou M 130.2. Jedinou změnou oproti ní byla náhrada benzínového motoru motorem naftovým. Vozům řady M 130.3 (ale i dalším řadám) se přezdívalo kvůli vyvýšenému stanovišti strojvedoucího uprostřed vozu „věžáky“.
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Motorový vůz byl poháněn šestiválcovým čtyřtaktním dieselovým motorem Tatra. Výkon byl zpočátku 120 HP. V případě pozdějších dodávek byl zvýšen na 125 HP, což zároveň vedlo ke změně vnějších parametrů, jako je rozvor, hmotnost a počet sedadel. Tyto vozy jako první používaly převodovku pro změnu směru jízdy.[1]
Stejně jako dřívější vozy vyrobené v Tatře měly vozy řady M 130.3 mechanický přenos výkonu s planetovou převodovkou.
Další zařízení vozu, jako je vytápění vozu, nebo brzdný systém, bylo shodné s předchozími modely.
Vývoj, výroba, provoz[editovat | editovat zdroj]
Vozy byly vyráběny v Tatře Kopřivnice v letech 1933–1937. Ve třech sériích bylo vyrobeno celkem 30 vozů. Základní konstrukce je obdobná jako u vozů řad M 120.3, M 120.4 a M 130.2.
Vozidla s věžovým stanovištěm strojvedoucího tvořila téměř polovinu počtu motorových železničních vozů na místních drahách ČSD. Původně byla natřena tmavě šedozeleně, případně v kombinaci s hráškově zelenou. Na základě znaleckého posudku pro bezpečnost železniční dopravy a rostoucí automobilové dopravy byl tento nátěr později změněn na tmavě červenou. Vozidla registrovaná po roce 1938 byla opatřena jednotným nátěrem podle Deutsche Reichsbahn.
Vozidla se ukázala jako úspěšná a na místních drahách se udržela v provozu až do poloviny roku 1950, kdy byla postupně nahrazována novými motorovými vozy řady M 131.1.
Vůz M 130.323 byl spolu s několika vozy řady M 130.2 v roce 1938 předán MÁV. Roku 1951 byl vyřazen z osobní dopravy a v roce 1954 přestavěn. Definitivně odstaven byl po několika letech.[2] Odstavený v depu Istvántelék v Budapešti chátral minimálně od 90. let, avšak na podzim 2022 ho jako jediný dochovaný vůz řady M 130.3 odkoupilo Muzeum Technických Zajímavostí z Chocně, které ho na konci roku 2022 převezlo do Čáslavi.[3][4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku ČSD-Baureihe M 130.3 na německé Wikipedii.
- ↑ Bek Jindrich,Janata Josef, Veverka Jaroslav: Malý atlas lokomotiv 2, Elektrická a motorová trakce, Nadas-Verlag Prag, 1969
- ↑ STEJSKAL, Pavel. Na nákup do Budapešti [online]. Vlaky.net, 2014-07-04 [cit. 2016-09-27]. Dostupné online.
- ↑ Pechy. Přípravy na M130.323 v Budapešti [online]. Mtzchocen.cz, 2022-12-15 [cit. 2022-12-25]. Dostupné online.
- ↑ Pechy. M130.323 po 77 letech v ČR [online]. Mtzchocen.cz, 2022-12-22 [cit. 2022-12-25]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Bek Jindřich, Janata Josef, Veverka Jaroslav: Malý atlas lokomotiv 2, Elektrická a motorová trakce, Nadas
- Lovacz Istvan: Motorový vůz M 130.323 Železničář (č. 15/1987)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Motorový vůz M 130.3 na Wikimedia Commons
