Lokomotiva 131

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Elektrická lokomotiva řady 131
(dříve E 479.1)
Lokomotiva 131.089+090
Lokomotiva 131.089+090
Tovární označeníŠkoda 58E
Řada dle Kryšpína (ČSD)E 479.1
Řada dle UIC (SR)131
Základní údaje
VýrobceŠkoda Plzeň
Výroba v letech19801982
Počet vyrobených kusů100 (50 dvojic)
Provozovatel(ČSD, ŽSR, ZSSK), ZSCS
Období provozu1980–dosud
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě2× 84 500 kg
Délka přes nárazníky2× 17 270 mm
Rozchod1 435 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezduBo´ Bo´ + Bo´ Bo´
Trvalý výkon2× 2 240 kW
Maximální tažná síla2× 230 kN
Maximální povolená rychlost100 km/h
Napájecí soustava3 kV ss
Regulace výkonuodporová
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Vysvětlivky pojmů v infoboxu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lokomotiva řady 131 je dvojdílná lokomotiva na stejnosměrný proud určená pro těžkou nákladní dopravu na sklonově náročných tratích mezi slezsko-moravsko-slovenským pomezím a východním Slovenskem. Byla vyrobena plzeňskou firmou Škoda (typ Škoda 58E) v letech 19801982 v počtu 50 dvojic.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Po dokončení elektrifikace celé trati Žilina – Košice vyvstal problém v podobě nedostatku elektrických lokomotiv pro zajištění veškerého provozu. Pro vedení těžkých nákladních vlaků bylo nutné nasazovat až tři lokomotivy (obvykle řad 121 či 140, později i 183) a spotřeba lokomotiv tak byla značná. Řešením této situace se stal projekt výkonné dvojdílné nákladní lokomotivy, schopné dopravovat vlaky o hmotnosti i přes 2000 tun přes Štrbskou rampu (a na dalších tratích s podobnými sklonovými poměry). Plán počítal s výrobou celkem 100 dílů, tedy 50 dvojdílných lokomotiv. Zadání řešil osvědčený výrobce, představovaný Škodou Plzeň. Celá série byla vyrobena prakticky v jednom kuse bez prototypu, první stroj byl dokončen roku 1980, konečný počet byl završen o dva roky později.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Lokomotivy řady 131 jsou v depu Čierna nad Tisou každodenními hosty

Lokomotivu tvoří dva shodné díly, spojené běžným spřahovacím ústrojím zadní částí k sobě, každý díl má své vlastní číslo jako samostatná lokomotiva. Přestože jsou jednotlivé díly schopné vlastního pohybu, v praxi jezdí lokomotivy výhradně jako dvojdílné. Jde o stroj klasického skříňového typu, samostatný díl má pouze jedno stanoviště strojvedoucího, na druhém konci rámu se nachází dveře s návalky pro přechod do druhé lokomotivy. Střední část je tvořena strojovnou s rozjezdovými odpory, hlavním kontrolérem a chladicím okruhem. Pojezd tvoří vždy dva dvounápravové podvozky, v nichž jsou uloženy stejnosměrné sériové elektromotory (pro každou nápravu jeden).

Design lokomotivní skříně je podobný s lokomotivní skříní strojů řady 363, které byly vyvíjeny ve stejné době. Na rozdíl od nich ale mají na bočnicích každého dílu čtyři okna. Také se výrazně liší v elektrické výzbroji – pro urychlení vývoje a zjednodušení byla použita starší odporová regulace výkonu (z větší části převzatá z řady 130). Elektřina je odebírána pomocí dvou (resp. čtyř) polopantografů na střechách.

V rámci prováděných modernizací lokomotivy získaly elektronický řídící systém MIREL (vyvíjený přímo v RD Spišská Nová Ves) a některé stroje také klimatizaci stanovišť. Od vyrobení jsou tradičně lakovány do zeleného schématu se žlutým (dříve na několika strojích krémovým) výstražným pruhem, pouze doplněným logy majitele.

Provoz[editovat | editovat zdroj]

Lokomotiva řady 131 v čele nákladního vlaku na vjezdu do Žiliny od Vrútek
Lokomotiva 131 ve stanici Český Těšín, únor 2020

Všechny lokomotivy byly z výroby dodány do depa ve Spišské Nové Vsi, kde jsou dislokovány dodnes,[kdy?] po oddělení nákladní divize jsou majetkem dopravce Železničná spoločnosť Cargo Slovakia. Od počátku zajišťují nákladní dopravu na „Trati družby“ ze Žiliny přes Košice do Čierné nad Tisou. Jedním z jejich důležitých výkonů je doprava vlaků se železnou rudou z Ukrajiny (jež je ze širokorozchodných vozů přeložena na překladišti v Čierné) pro ostravské a třinecké železárny. S nimi jezdí až do cílových stanic na české území. Do stoupání (především v úsecích Kuzmice – Ruskov, MargecanyŠtrba a ČadcaTřinec) jsou k vlakům připojovány postrkové lokomotivy řady 183. Do rozpadu Československa dopravovaly vzácně vlaky až do Hranic na Moravě či Olomouce, toto je však již minulostí. Dnes[kdy?] je až na výjimky jejich konečnou stanicí z tohoto směru Ostrava, případně Bohumín. Kromě této hlavní trati zajížděly do České republiky do roku 2015 i přes hraniční přechod Horní Lideč/Púchov, po změně napájecího systému v Púchově jsou však tyto dříve všední jízdy až do Valašského Meziříčí minulostí. Na Slovensku se vyskytují také na zbylých tratích elektrifikovaných stejnosměrnou soustavou, jimiž jsou tratě KošicePlaveč, ČadcaSkalité a SlivníkTrebišovMaťovce.

V lednu 2009 lokomotivy této řady získaly schválení pro provoz v Polsku a od 30. ledna 2009 začaly být provozovány na trase Plaveč/Muszyna – Kraków Prokocim, na polském území ve službách dopravce PKP Cargo.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kraków: Lokomotywy ZSSK CARGO rozpoczęły planową eksploatację w Polsce. inforail [online]. 2009-02-09 [cit. 2010-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-30. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]