Lokomotiva 180

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Elektrická lokomotiva řady 180
(dle označení UIC)
Прототип 180 001-0 (ЧС2).jpg
Staré označení ČSD E 699.0, později E 669.0
Tovární označení 23E
Základní údaje
Výrobce Škoda Plzeň
Rok výroby 1958, 1959
Počet vyrobených kusů 2
Provozovatel (ČSD), ČD
Období provozu 19582001
Trvalý výkon 3 048 kW (180.001)
2 610 kW (180.002)
Maximální tažná síla 345 kN
Maximální rychlost 90 km/h
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě 119 t
Délka přes nárazníky 18 800 mm
Minimální poloměr
projížděných oblouků
125 m
Rozchod kolejí 1 435 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu Co´ Co´
Regulace pohonu odporová
Napájecí soustava 3 kV
Seznam českých a slovenských lokomotiv
Tento článek je o české lokomotivě. O německé lokomotivě řady 180 pojednává článek Lokomotiva 372.
Tento článek je o elektrické lokomotivě ČSD. O parní lokomotivě řady 180 kkStB pojednává článek kkStB řada 180.

Lokomotiva řady 180 je elektrická lokomotiva na stejnosměrný proud určená především pro nákladní dopravu. V počtu dvou kusů ji vyrobila plzeňská firma Škoda v letech 1958 a 1959 pod továrním označením Škoda 23E. Jednalo se o prototypové stroje, na něž poté navázala výroba dalších typů lokomotiv.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Poté co se ukázalo, že původní teze univerzální lokomotivy pro osobní i nákladní dopravu u řady 140 selhala kvůli nedostatečné tažné síle a výkonu, objednaly si ČSD nový typ lokomotivy s vyšším výkonem a šesti nápravami, které by lépe vyhovovaly náročným podmínkám na trati PrahaKošice. Původní provedení lokomotiv bylo se šesti elektromotory s výkonem 508 kW a převodovým poměrem pro rychlost 120 km/h. Přestože lokomotivy předvedly velmi dobré výkony a v dopravě těžkých rychlíků předčily slabší řadu 140, ukázalo se, že jejich výkon a tažná síla způsobuje hodně problémů s přetrháváním šroubovek (součást spojovacího ústrojí mezi vagony). Proto byly u jedné lokomotivy dosazeny nové motory s nižším výkonem 435 kW, které byly později dosazeny na lokomotivy řady 181 a na tomto stroji byly pro tento účel vyzkoušeny (celkový výkon lokomotivy poklesl na 2 610 kW). Druhé lokomotivě byl rovnou dosazen nový typ podvozku a výkon zůstal na 3 048 kW. Tím byla také oběma strojům snížena maximální rychlost na 90 km/h. Vzhledem k tomu že šlo o prototypové stroje, dále výroba nepokračovala a zdokonalená verze byla rovnou vyrobena pod novou řadou E 669.1 (181).

Kromě dvou prototypových strojů pro ČSD byly vyrobeny dva další téměř shodné pro Sovětský svaz (řada ČS2, tovární typ Škoda 25E). Na ně poté navázala sériová výroba.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Lokomotiva má ocelovou lokomotivní skříň po jedné straně s žaluziemi kvůli nasávání chladícího vzduchu (první použití tohoto systému v Československu). Pohání ji šest elektromotorů, pro každou nápravu jeden. Na obou koncích lokomotivní skříně jsou stanoviště strojvedoucího se čtyřdílnými čelními okny. Regulace výkonu je klasická odporová (principiálně shodná s řadou 140) - strojvedoucí vyřazováním rozjezdových odporů volí jednotlivé jízdní stupně a může tak regulovat výkon lokomotivy. Brzdová výstroj sestává z přímočinné a samočinné tlakové brzdy a zajišťovací ruční brzdy.

Provoz[editovat | editovat zdroj]

Druhý prototyp v chomutovském depozitáři
Stanoviště muzejní lokomotivy 180.001 (E 669.001)

Lokomotivy byly od výrobce předány do depa Praha hlavní nádraží, kde podstoupily první zkoušky v rychlíkové dopravě. Po rekonstrukci a snížení rychlosti byly předány do České Třebové s určením pro těžkou nákladní dopravu. Zde se již naplno osvědčily a po boku novějších strojů sloužily bez problémů po mnoho let. První prototyp byl koncem 80. let odstaven a navržen na zrušení, ale v souvislosti s plánovanými oslavami 150 let železnice v České Třebové v roce 1995 prošel hlavní opravou s uvedením do původní podoby. Druhý stroj stále sloužil v běžné nákladní dopravě (především na tratích do Pardubic, Hradce Králové a Nymburka) a stejně jako „jednička“ obdržel historický nátěr. Takto byl příležitostně provozován až do roku 2001 a poté zařazen do muzejních sbírek. Dnes již není provozní a je uchováván v depozitáři NTM v Chomutově. Starší stroj zůstává v provozním stavu v České Třebové pro občasné historické jízdy.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Jako první šestinápravové elektrické lokomotivy ze Škody se staly oba stroje řady 180 základním kamenem vývoje těžkých nákladních lokomotiv minimálně na dvě desetiletí dopředu. Mnohá konstrukční řešení na nich poprvé vyzkoušená byla později s úspěchem využita v dalších typech, naopak některé principy (např. vícedílná čelní okna, koncepce chlazení) již znovu uplatněny nebyly. Přesto se po provedených úpravách staly spolehlivými a užitečnými pro nákladní vlaky. Vychází z nich novější řady 181, 182 a 183.

Historické lokomotivy[editovat | editovat zdroj]

  • 180.001 (České dráhy, depo Česká Třebová)
  • 180.002 (Národní technické muzeum, depozitář Chomutov)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOLEKTIV, autorů. ŽM - Atlas vozidel 1.díl – Elektrické lokomotivy ČD a ŽSR. Praha: M-Presse, 2000. 96 s. 
  • BITTNER, Jaromír; KŘENEK, Jaroslav; SKÁLA, Bohumil; ŠRÁMEK, Milan. Malý atlas lokomotiv 2011. Praha: Gradis Bohemia, 2011. 392 s. ISBN 978-80-86925-08-0. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]