Lokomotiva 127

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Elektrická lokomotiva řady 127
(dle označení UIC)
Lokomotivy typu 27E v Úpravně uhlí Komořany
Tovární označení 27E
Základní údaje
Výrobce Škoda Plzeň
Rok výroby 1984, 1985, 1989
Počet vyrobených kusů 90
Provozovatel (SHD, HDB, MUS), SU, CS
Období provozu 1984–dosud
Trvalý výkon 2 190 kW
Maximální tažná síla 500 kN
Maximální rychlost 65 km/h
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě 155/165 t
Délka přes nárazníky 21 560 mm
Rozchod kolejí 1 435 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu Bo + Bo + Bo
Napájecí soustava 1,5 kV
Seznam českých a slovenských lokomotiv

Lokomotiva řady 127 je odklizová elektrická lokomotiva na stejnosměrný proud určená pro nákladní dopravu a posun na důlních drahách. Vyráběla ji plzeňská firma Škoda (jako typ 27E) v letech 198419851989. Později byly k řadě 127 přičleněny i starší stroje řady 26Em, ale pouze kvůli administrativním účelům a od typu 27E se liší (viz níže).

Technický popis[editovat | editovat zdroj]

Lokomotiva se skládá ze tří oddělených dvounápravových dílů, které jsou vůči sobě navzájem pohyblivé a spojené tažnými mezidílovými a vyrovnávacími vidlicemi-spoji, ty eliminují klopný moment jednotlivých dílů mezi sebou. Důvodem použití tohoto poměrně neobvyklého typu konstrukce je především to, že stroje často jezdí po nekvalitním a nerovném svršku s prudkými změnami směru a velkými sklony. Důlní tratě jsou totiž kvůli postupující těžbě různě přestavovány a posouvány a tím dochází k vzniku takovýchto nerovností a nepříznivých sklonových podmínek. Také je tímto sledována snadnější možnost vyproštění v případě vykolejení jen části lokomotivy. Každý díl pracuje samostatně, má svůj hlavní kontrolér, ventilátor, rozjezdové odpory, měnič směru, měnič jízda-brzda. V krajních dílech se navíc nacházejí kompresory a hlavní vzduchojemy. Ve středním dílu, jenž je konstruován jako stabilní, je navíc uložen hlavní vypínač, kabina strojvedoucího s řídícím kontrolérem a ovládacími prvky lokomotivy. Tlapově uložené trakční motory jsou v podvozcích všech dílů, pro každé dvojkolí jeden.

Stroje jsou velmi těžké (typ 26Em – hmotnost až 180 tun s balastem) nápravová hmotnost se pohybuje mezi 25 a 30 tunami na nápravu kvůli dosažení vysokých tažných sil v malých rychlostech, které jsou v důlním provozu žádoucí. Přestože je u lokomotiv uváděna maximální rychlost 65 km/h, běžně jezdí rychlostí nejvýše 30 km/h (na Mostecku) nebo 40 km/h (na Sokolovsku). Rychlost je korigována elektronickým omezovačem; z tohoto důvodu mají také všechny lokomotivy zablokován přechod na paralelní zapojení motorů a jezdí tak pouze na sériovém spojení.

Vznik a výroba[editovat | editovat zdroj]

Lokomotivy vznikly jako vylepšená verze staršího typu 26Em, vyráběného ve Škodě počátkem 70. let jako odvozeného od původních 26E pro SSSR. Hlavní rozdíly spočívaly v použití modernějších fechralových odporníků místo starších litinových u předchozích typů, což umožnilo zlepšit výhled z lokomotivy a zjednodušit údržbu. Také došlo k mírnému vylehčení konstrukce, díky čemuž byla celková hmotnost lokomotivy snížena z původních 165 t u řady 26Em na 155 t, přičemž nejstarší lokomotivy typu 27E byly ještě dodávány s hmotností 165 t.[1]

První lokomotivy první série (označené 27E1) přišly do Severočeských hnědouhelných dolů (SHD) v Mostě (přesněji do depa v Komořanech) na sklonku roku 1984 a byly zařazeny do provozu po bok starších typů. Do jara následujícího roku sem bylo dodáno celkem 40 lokomotiv, které postupně ovládly většinu důležitých výkonů a odsunuly řadu 26Em na podřadnější práce. I když měly být lokomotivy dodány i pro Hnědouhelné doly a briketárny (HDB) v Sokolově, nakonec k tomu ale nedošlo a všechny lokomotivy této série obdržely SHD.[1]

Kvůli nedostatku lokomotiv došlo o čtyři roky později k výrobě druhé série (27E2), kterou už obdržely oba subjekty – prvních 20 kusů došlo opět do Komořan, ale následující dodávka 25 ks již byla vyráběna pro Sokolov. Nakonec bylo v létě 1989 ještě vyrobeno posledních 5 lokomotiv, jenž získaly také SHD. Tím se dodávky uzavřely.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Důlní dráhy na Mostecku.

Od počátku provozu jsou lokomotivy nasazeny na všech typech výkonů na síti mosteckých i sokolovských uhelných drah. Po postupném ukončení nasazování lokomotiv typu 26Em v obou provozech po roce 2005 (úplně poslední stroj tohoto typu přežil v sokolovském provozu až do roku 2010) a zrušení úzkorozchodného provozu (rozchod 900 mm) ve SvatavěSokolova v roce 2003 jsou tyto lokomotivy jediným provozovaným typem odklizových lokomotivČesku.

Na Mostecku patří mezi hlavní náplň jejich práce doprava vytěženého uhlí z lomu ČSA do Úpravny uhlí Komořany, následné přistavení souprav s upraveným uhlím na seřaďovací nádraží Washington (poblíž stanice Třebušice), odkud už je uhlí odváženo jinými dopravci, dále přeprava popílku ze závodu Unipetrol RPA v nedalekém Záluží a z Elektrárny Počerady, převoz skrývky z lokality Hrabák k uložení do lomu Vršany a další.

Na Sokolovsku jsou díky postupnému útlumu těžby v lomech Jiří a Družba používány především k dopravě skrývky na Smolnickou výsypku a zásobování uhlím elektrárny Vřesová. Budoucnost provozu zde je ale nepříliš příznivá, jelikož se počítá s ukončením ukládání skrývky a i těžby uhlí okolo roku 2018 z důvodu vytěžení ložiska a nevýhodnosti další těžby jinde.

Z celkového počtu 90 vyrobených kusů dnes existuje jen zlomek. V souvislosti s postupným snižováním objemu těžby v obou lokalitách zároveň klesá i rozsah kolejové dopravy a přibližně polovina lokomotiv se tak stala nepotřebnou. Některé lokomotivy byly v provozu jen krátce, jelikož po roce 1989 došlo k propastnému omezení provozu na mostecké síti, u části lokomotiv (paradoxně i nejnovější série 27E2) nebylo rentabilní investovat do hlavní opravy a byly tak po pouhých 15 letech provozu zrušeny a sešrotovány. Ještě v roce 2002 bylo na Mostecku v provozu více než 50 lokomotiv této řady,[1] v současnosti (2016) je v majetku firmy Coal Services (dceřiné společnosti skupiny Czech Coal, která zajišťuje kolejovou dopravu) 25 provozních a 6 neprovozních lokomotiv, čekajících na sešrotování. Při běžném provozu je potřeba lokomotiv okolo 15 kusů. V roce 2006 bylo rozhodnuto o modernizaci zbývajících lokomotiv – většina místních strojů tak obdržela mikroprocesorové řízení od firmy HS Trans a místo původního mechanického kontroléru byly dosazeny řídicí joysticky. Modernizované lokomotivy jsou na první pohled identifikovatelné podle nového zeleného nátěru, od roku 2015 jsou však do tohoto schématu lakovány i lokomotivy bez řídícího počítače za účelem sjednocení. V tomto provedení zůstává v provozu přibližně 10 strojů.

V Sokolově byl provoz během minulých let taktéž velmi omezen a dnes zůstalo funkčních okolo 15 lokomotiv, z nichž provozní potřeba je zhruba poloviční. Majitelem lokomotiv se stala společnost Sokolovská uhelná, právní nástupce. Podobně jako v Mostě byly i zde lokomotivy modernizovány použitím elektronického řídícího systému s joysticky a pákovým ovládáním. Na rozdíl od mosteckých lokomotiv ale byly na místní stroje dosazeny moderní polopantografy a IGBT měniče. Celkem bylo takto upraveno 11 lokomotiv, které by tu měly v provozu vydržet až do konce těžby uhlí a ukládání skrývky.[2][3]

Označování[editovat | editovat zdroj]

Původně byly lokomotivy označeny pouze tzv. závodovými čísly, která byla přidělována jednotlivými vlastníky. U HDB byly lokomotivy označeny čísly 235–259, v návaznosti na starší stroje typu 26Em. SHD své stroje označily čísly v intervalu 659–723, taktéž v souvislosti s dříve dodanými stroji 26Em (čísel 575–656, dva stroje předané z HDB později obdržely čísla 657 a 658).[1] V devadesátých letech došlo k přechodu na standardní označení podle systému UIC a lokomotivy obou typů tak získaly shodné označení řadou 127, s inventárními čísly shodnými s původními závodovými (např. lokomotiva čísla 659 byla nově označena 127.659-1 atd.). Na mosteckých lokomotivách jsou dnes uvedena obě označení. Administrativně byly tímto způsobem označeny i lokomotivy 26Em (čísla 127.575–656), ale pouze u MUS (jelikož je zde na rozdíl od sokolovské sítě provoz dozorován Drážním úřadem) a pouze na některých z nich bylo fyzicky toto číslo uvedeno. Stránka proto popisuje pouze stroje typu 27E.

Poslední označovací změnou byla modernizace části sokolovských lokomotiv v letech 20092010, kdy bylo rekonstruovaným strojům přiděleno nové označení 127.501 a výše, při současném zachování původních závodových čísel.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d ŠRÁMEK, Milan. Důlní odklizové lokomotivy 26Em a 27E [online]. Stránky přátel železnic, 2003 [cit. 2016-06-03]. Dostupné online. (česky) 
  2. Technologie v provozech SU část 2. - kolejová doprava https://www.suas.cz/index.php/aktuality/vyroba-a-obchod/669-technologie-v-provozech-su-cast-2-kolejova-doprava
  3. Odstartovala generálka poslední lokomotivy https://www.suas.cz/index.php/aktuality/investice-nove-technologie/579-odstartovala-generalka-posledni-lokomotivy

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]