Lokomotiva 240

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Elektrická lokomotiva řady 240
(dříve S 499.0, S 499.1)
Lokomotiva 240.021 dopravce ČD Cargo
Lokomotiva 240.021 dopravce ČD Cargo
Tovární označeníŠkoda 47E
Řada dle Kryšpína (ČSD)S 499.0, S 499.1
Řada dle UIC (ČR/SR)240
Základní údaje
VýrobceŠkoda Plzeň
Výroba v letech19681970
Počet vyrobených kusů145
Provozovatel(ČSD, ŽSR, ČD), ČDC,
ZSSK, ZSSKC
Období provozu1968–dosud
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě85 000 kg
Délka přes nárazníky16 440 mm
Rozchod1 435 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezduBo´ Bo´
Trvalý výkon3 080 kW
Maximální tažná síla255 kN
Maximální povolená rychlost120 km/h
Napájecí soustava25 kV / 50 Hz
Regulace výkonuspínání odboček transformátoru
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Vysvětlivky pojmů v infoboxu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lokomotiva řady 240 (do roku 1987 S 499.0) je elektrická lokomotiva na střídavý proud určená pro osobní i nákladní dopravu. Konstrukčně navazuje na starší řadu 230 (S 489.0), přičemž byla zvýšena maximální rychlost na 120 km/h a provedeny další úpravy. Vyráběla ji plzeňská firma Škoda v letech 1968–1970 pod továrním označením Škoda 47E.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1967 v souvislosti s pokračující elektrizací napájecí soustavou 25 kV 50 Hz vyvstala potřeba dalších nových lokomotiv navazujících na předchozí řadu 230. Byla proto zadána stavba další série lokomotiv, tentokrát s rychlostí zvýšenou na 120 km/h a dalšími změnami. Nová řada, označená jako S 499.0, byla vyrobena v následujících dvou letech v počtu 120 kusů a stroje byly přiděleny do dep v Bratislavě, Brně a Plzni. Stroje brzy našly uplatnění na celé síti se střídavou napájecí soustavou na území Československa a podstatně rozšířily lokomotivní park ČSD. Roku 1970 byly dvě zánovní lokomotivy S 499.0069 a 0070 upraveny pro rychlost 140 km/h, přeznačeny na řadu S 499.1 a podle jejich provedení začala ihned Škoda dodávat sérii o 25 kusech. Brzy po jejich uvedení do provozu se však ukázalo že této rychlosti lokomotivy nemají kde dosahovat a po roce 1978 byly přestavěny zpět na nižší hodnotu. Označeny byly jako S 499.0121–0145 a v této podobě slouží na Slovensku do dnešních dnů.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Lokomotiva v korporátním nátěru (styl Blonski)

Lokomotivy jsou skříňové, čtyřnápravové, se čtyřmi stejnosměrnými trakčními elektromotory. Stejně jako u předchozí řady 230 byl pro lokomotivní skříň použit sklolaminát a dostaly tak i stejný design. Elektrický proud lokomotiva odebírá pomocí dvou pantografů na střeše lokomotivy, ten prochází přes trakční transformátor, který slouží k regulaci výkonu, a dále je usměrňován křemíkovými usměrňovači na stejnosměrný proud. Největším rozdílem proti výchozímu typu je vybavení lokomotivy elektrodynamickou brzdou, jenž disponuje výkonem 2000 kW a pracuje v plném spektru rychlostí. Zbytek pohonného soustrojí je u obou řad shodný. Několik lokomotiv bylo zkušebně osazeno polopantografy, sériově ale tyto úpravy prováděny nebyly.

Provoz[editovat | editovat zdroj]

Čelo slovenské lokomotivy řady 240
Lokomotiva řady 240 (ZSSK) v čele rychlíku odjíždějícího ze železniční stanice Bratislava hlavná stanica

Lokomotivy nacházely od počátku provozu uplatnění v osobní i nákladní dopravě, včetně postrkové služby a dalších výkonů. Po vyrobení řady 242 se však jejich nasazení soustředilo spíše do nákladní dopravy, pouze na Slovensku, kam řada 242 nezajížděla, se udržely i v dopravě osobní. Po rozdělení Československa byly stroje této řady rozděleny mezi nástupnické společnosti České dráhy a Železnice Slovenskej republiky.

Česká republika[editovat | editovat zdroj]

V České republice byly stroje zpočátku dislokovány v tradičních lokalitách na jihu a západu republiky – šlo především o depa v Plzni, Českých Budějovicích a Brně. V devadesátých letech byly některé stroje přechodně deponovány i v depu Jihlava, po roce 1997 ale byly přesunuty jinam. Stejně tak opustily i plzeňské depo a v Čechách byly soustředěny pouze v Českých Budějovicích. Své výkony především v dopravě nákladních vlaků si ale držely nadále, příležitostně byly využívány i v dopravě osobní.

Na přelomu nového tisíciletí byl otevřen elektrizovaný hraniční přechod Horní Dvořiště/Summerau (na trati z Českých Budějovic do Lince) a pro zajištění přetahů přes státní hranici bylo rozhodnuto o úpravě tří lokomotiv této řady na dvousystémové provedení. Vybrány byly stroje čísel 049, 055 a 062 a přestavba proběhla mezi lety 2003–2004 v depu v Českých Budějovicích. Upravené stroje byly označeny řadou 340 a kromě dvořišťského přechodu byly od roku 2010 k vidění i na druhém jihočeském přechodu České Velenice/Gmünd. V přeshraniční dopravě tu slouží i nadále.

Nasazování v osobní dopravě skončilo v roce 2007, kdy vznikla nová společnost ČD Cargo. Všechny lokomotivy této řady připadly právě jí, osobní dopravce si z čistě střídavých lokomotiv ponechal pouze řadu 242 a oba prototypy řady 263. Nový majitel u většiny strojů zprovoznil dvoučlenné řízení a lokomotivy tak jezdily často ve dvojicích. Provedeny byly i hlavní opravy a některé stroje byly opatřeny modrým firemním nátěrem. Zařazeny jsou do SOKV České Budějovice a Ostrava (depo Břeclav) a provozovány jsou nejen na území Česka, ale také Slovenska a od ledna 2010 také v Maďarsku.[1] Budějovické stroje mají na starost dopravu vlaků především v západních a jižních Čechách, s uhelnými vlaky zajíždějí až do Nového Sedla u Lokte. Moravské depo vystavuje své stroje na hlavní tah Kutná HoraHavlíčkův Brod – Břeclav – Bratislava, s případným prodloužením až do Budapešti či Komárna. Po mnoho let je tradičním výkonem také manipulační vlak do Vyškova.

Slovensko[editovat | editovat zdroj]

V režii jednoho provozovatele (ŽSR) lokomotivy setrvaly do roku 2002, kdy vznikla firma Železničná spoločnosť zabývající se provozováním drážní dopravy. Poslední změna nastala k 1. lednu 2005, kdy část lokomotiv převzal nákladní dopravce Železničná spoločnosť Cargo Slovakia (ZSSKC). Na rozdíl od České republiky však zůstaly lokomotivy také v osobní dopravě a i nadále jimi disponují oba dopravci (Železničná spoločnosť Slovensko (ZSSK) i ZSSKC) a jsou k vidění na všech typech vlaků. Svými provozovateli jsou přiděleny do dep v Bratislavě a Nových Zámcích.[2][3] Využívány jsou především v dopravě osobních vlaků a rychlíků na jižním Slovensku (tratě do Zvolena, Trenčína a Kútů) a zajíždějí i do maďarských pohraničních stanic Rajka a Komárom. Také zde jsou lokomotivy postupně lakovány do korporátního schématu, konkrétně červenobílého stylu Blonski. V režii ZSSKC slouží v nákladní dopravě ve stejné oblasti, zřídka zajíždějí i do Břeclavi či Budapešti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠTEFEK, Petr. Lokomotivy 240 ČD Cargo v Maďarsku. Stránky přátel železnic [online]. Únor 2010 [cit. 2010-03-15]. Dostupné online. 
  2. Dislokace hnacích vozidel a řídicích vozů ZSSK. Stránky přátel železnic [online]. Prosinec 2007 [cit. 2010-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-11. 
  3. Dislokace hnacích vozidel ZSSK CARGO. Stránky přátel železnic [online]. Prosinec 2007 [cit. 2010-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-12. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOLEKTIV, autorů. ŽM - atlas vozidel 1. díl. Elektrické lokomotivy ČD a ZSSK. Praha: M-Presse, 2000. 102 s. ISBN 977-12-121-8500-7. 
  • BITTNER, Jaromír; KŘENEK, Jaroslav; SKÁLA, Bohumil; ŠRÁMEK, Milan. Malý atlas lokomotiv 2011. Praha: Gradis Bohemia, 2011. 392 s. ISBN 978-80-86925-08-0. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]