Lokomotiva 720

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Motorová lokomotiva řady 720
(dle označení UIC)
Lokomotiva 720.057 v muzeu Lužná u Rakovníka
Staré označení ČSD T 435.0
Tovární označení 1435 Bo´Bo´ 750
Základní údaje
Výrobce ČKD
Rok výroby 19581962
Počet vyrobených kusů 233
Provozovatel (ČSD, ČD, ŽSR),
soukromí dopravci
Období provozu 1958–dosud
Výkon prvotního motoru 552 kW
Maximální tažná síla 160 kN
Maximální rychlost 60 km/h
80 km/h (pouze 720.087)
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě 61 t
Délka přes nárazníky 12 440 mm (prototypy)
12 560 mm (sériové stroje)
Minimální poloměr
projížděných oblouků
70 m
Rozchod kolejí 1 435 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu Bo´ Bo´
Přenos výkonu elektrický stejnosměrný
Typ spalovacího motoru 6 S 310 DR
Seznam českých a slovenských lokomotiv

Lokomotiva řady 720 (do roku 1987 řada T 435.0) je čtyřnápravová dieselová lokomotiva s elektrickým přenosem výkonu. Vyráběna byla lokomotivkou ČKD Praha ve čtyřech sériích v letech 19581962. Následně na ni navázala větší řada T 458.1 (721), postavená na delším rámu a dosahující vyšší hmotnosti (74 t). Kromě výroby pro tuzemsko byly stroje odvozené od tohoto typu úspěšně i exportovány. Později byla nahrazena novějšími typy lokomotiv, např. řadami 740 a 742. V současnosti jsou lokomotivy řady 720 z provozu u státních drah již vyřazeny; několik lokomotiv pouze slouží u soukromých dopravců a další byly zachovány jako muzejní.

Vznik a výroba[editovat | editovat zdroj]

Řada 720 (T 435.0) představuje nejstarší motorovou lokomotivu na normální rozchod z produkce ČKD, jež se dostala do sériové výroby. Úplný počátek jejího vzniku je však potřeba hledat již roku 1948, kdy byla ministerstvem dopravy učiněna objednávka na úzkorozchodné lokomotivy řady T 47.0 (později 705.9) a normálněrozchodné řady T 434.0. Lokomotivy měly být dodány v roce 1951, ale díky naprostému minimu zkušeností s konstrukcí motorových lokomotiv v ČKD (ještě stále měla přednost parní trakce) postupoval vývoj velmi pomalu a první prototyp T 434.001 vyjel z brány lokomotivky až v létě 1953. Pro mnohé potíže a časté závady při zkušebním provozu byl druhý prototyp vyroben až o dva roky později a další stroje následovaly po následujících dvou letech. Kvůli překročení hmotnosti byly navíc stroje dodatečně přeznačeny na řadu T 436.0. Původně měla dodávka obsahovat 10 lokomotiv; po vyrobení osmi strojů ale bylo rozhodnuto v další výrobě těchto poměrně problematických a složitých lokomotiv nepokračovat a soustředit se na výrobu zcela nové řady T 435.0, jež by napravila chyby staršího typu.

Zde začíná historie samotné řady T 435.0 – pro výrobu jejích dvou prototypů byl využit z velké části materiál, původně určený pro poslední dva stroje T 436.0. Proti prvnímu typu byl výkon motoru zvýšen z 515 na 552 kW, odstraněn poruchový parní generátor pro vytápění soupravy a provedeny další změny. Prototypy byly dokončeny roku 1958 (po dlouhých deseti letech od podání prapůvodní objednávky) a předány do zkušebního provozu v lokomotivním depu Kolín (tato lokalita nebyla vybrána náhodně – testována zde byla i předchozí řada T 436.0 a navíc to nebylo daleko od výrobního závodu v Praze). Ani tentokrát se provoz neobešel bez počátečních problémů, postupně se nové lokomotivy podařilo dovést k dobré provozní spolehlivosti a proto byla následně vyrobena desetikusová ověřovací série. ČSD však o ni neprojevily zájem (po předchozím zklamání z řady T 436.0, navíc již běžela příprava nových dieselhydraulických lokomotiv řady T 444.0, pozdější 725) a všechny lokomotivy skončily v průmyslu. Stavba hydraulické „konkurence“ se ale zdržela a následujícího roku proto zadaly výrobu první série o 45 kusech, z toho pěti na rozchod 1 520 mm (pro překladiště v Čierné nad Tisou). Druhá série byla objednána záhy a její výroba proběhla v roce 1960.

Lokomotiva T 435.0139 s kývačkovými podvozky v Chomutově

I přes značný pokrok proti výchozímu typu se u prvních sérií řady T 435.0 nepodařilo vyřešit jeden z hlavních problémů, jímž byly podvozky. Použita byla ještě původní konstrukce z typu T 436.0, tzv. pensylvánské podvozky. Díky tvrdému vypružení však často praskaly jejich rámy a to představovalo velmi vážnou závadu. Byl proto vyvinut zcela nový podvozek s kyvnými rameny, tzv. kývačkový, jež byl prověřován na poslední vyrobené lokomotivě druhé série T 435.087. Sériově tyto podvozky obdržely až lokomotivy poslední čtvrté série, vyrobené roku 1962. Kromě několika dalších změn (například montáží kompenzátoru výkonu) se od starších strojů lišily také nátěrem – první tři série lokomotiv měly tmavomodrý nátěr v kombinaci s krémovou barvou, novější měly nátěr zelený.

Celkem bylo pro potřeby ČSD bylo vyrobeno 150 ks (včetně lokomotiv T 435.0495 až 0499, na rozchod 1520 mm). Pro vlečky průmyslových podniků v Československu pak bylo vyrobeno 83 kusů těchto lokomotiv. Zájem přišel i ze zahraničí a nemalý počet strojů této řady byl exportován, především do Albánie, Iráku a NDR. Řadě T 435.0 odpovídaly první dva stroje řady ČME2 pro SSSR, podle jejího vzoru byla později vyrobena větší řada T 458.1 (721). Tato řada se liší delším rámem, sériově montovanými kývačkovými podvozky a dalšími detaily, motor a většina pohonného soustrojí je převzata beze změn. I tyto lokomotivy byly sériově vyráběny a exportovány ve velkých počtech a většina (651 kusů) skončila pod řadou ČME2 právě v Sovětském svazu, další stroje došly např. do Indie a Polska.

Technický popis[editovat | editovat zdroj]

Typový výkres lokomotivy v novější verzi s kývačkovými podvozky - zde pro Deutsche Reichsbahn

Stejně jako v případě předchozího typu T 436.0, jde o čtyřnápravovou lokomotivu kapotového provedení; oproti staršímu typu byla ale kabina strojvedoucího posunuta na úplný konec rámu. Jak již bylo zmíněno, pojezd lokomotivy tvořily u starších sérií dva dvounápravové podvozky se jhy (tyto podvozky má stroj zobrazený na snímku). U poslední vyrobené série byly pak nahrazeny podvozky kývačkovými. Dále byla poprvé použita hydrodynamická převodovka HVK pro pomocné pohony (tedy pro ventilátor chlazení a kompresor – tím se zvýšila spolehlivost lokomotivy. Původní pružné „Hardyho“ spojky měly v provozu nízkou životnost. Trpěly silnými rázy, zejména při rozběhu kompresoru. Rázy byly zcela odstraněny – hydraulické spojky umožnily dokonale měkký a plynulý záběr při rozběhu). Stroj T 435.087 měl jako první zelený nátěr (odtud přezdívka „agrárník“) a změněný převod na dvojkolích, takže nejvyšší rychlost vzrostla z 60 na 80 km/h.

Spalovací motor[editovat | editovat zdroj]

Lokomotivu pohání vznětový pomaluběžný šestiválec s přirozeným sáním (bez přeplňování) s typovým označením 6 S 310 DR. Jeho zdvihový objem je 163,21 l. Motor je chlazený kapalinou, má ventilový rozvod typu OHV a přímý vstřik paliva. Vrtání válců činí 310 mm, zdvih pístů 360 mm. Válec je osazen vstřikovací tryskou, dvěma sacími a výfukovými ventily, píst má sedm pístních kroužků. Motor podává jmenovitý výkon 552 kW při 750 ot./min. Otáčky při volnoběhu 350 ot./min. Spotřeba paliva je 165 g/k/h (cca 0,35 litru/kWh).

Trakční generátor[editovat | editovat zdroj]

Naftový motor je usazen ve společném rámu s trakčním generátorem. Kotva generátoru je spojena s jeho klikovým hřídelem. Generátor je osmipólový, stejnosměrný stroj s cizím buzením a vlastní ventilací. Ve statoru má i vinutí pro startování spalovacího motoru z akumulátorové baterie. Typové označení je 86/38x8. Splňuje požadavky izolační třídy B. Má trvalý výkon 470 kW při napětí 470 V a proudu 1 kA.

Trakční motory[editovat | editovat zdroj]

Lokomotiva má 4 tlapové elektromotory (TM), každý pro jedno dvojkolí. Jsou to čtyřpólové stejnosměrné sériové stroje typu TM 43/37x4 s cizí ventilací. TM má trvalý výkon 103 kW při napětí 203 V a proudu 500 A.

Využití, provoz[editovat | editovat zdroj]

Lokomotiva T 435.0114 (720.114) u točny benešovského nádraží (Posázavský Pacifik, o.s.)

Lokomotivy řady T 435.0 byly určeny především pro posun a dopravu lehkých nákladních vlaků; vzhledem k absenci vytápěcího zařízení byly do osobní dopravy nasazovány jen výjimečně a jako záskok za jiné řady, nejvíce v letním období. Přes počáteční nedůvěru si tyto stroje postupně získaly mezi provozním personálem oblibu díky své spolehlivosti, jednoduché obsluze a robustnosti. Vysloužily si proto přezdívku hektor či herkules. V roce 1962 byla vyrobena první série nové řady T 458.1 (721), jenž z řady T 435.0 vyšla a v některých lokalitách ji nahradila (např. na překladišti v Čierné – pětice řady T 435.0 proto byla převázána na normální rozchod a provozována jinde). Ve srovnání s poruchovými a složitými hydraulickými stroji řad 725 a 726 byly také mohutnější a na posun vhodnější, proto je mnohá depa používala častěji a hydraulické lokomotivy byly provozovány jen v několika málo oblastech. První náhrada přišla počátkem 70. let, kdy byla zahájena výroba řady T 448.0 (740). Tyto lokomotivy dokázaly na vlečkách nahradit řady 720, 721 i další a odsunuly je tak obvykle do zálohy či jinam. Na ČSD se měla první posilou stát řada T 466.0 (735) z TS Martin, vzhledem k jejímu zpožděnému vývoji byla ale raději narychlo nakoupena řada T 466.2 (742), odvozená z vlečkové 740.

Větší rušení pak přišlo po roce 1989, kdy výrazně poklesla potřeba motorových pro posun a řada T 435.0 (nově označená jako 720) navíc dosáhla své původně plánované životnosti. V průmyslu již byla většinou nahrazena řadou 740, u státních drah poslední lokomotivy dosluhovaly v 90. letech. Několik lokomotiv se podařilo uchovat jako historické a část z nich byla uvedena do původního stavu. Mezi nimi byl i první prototyp T 435.001, jenž svou provozní kariéru ukončil v roce 1987 v Kolíně, kde sloužil téměř 30 let, a poté přešel do sbírek Národního technického muzea. Další exempláře si ponechaly České dráhy a jsou k vidění i v Železničním muzeu Lužná u Rakovníka. I přes své stáří se tyto lokomotivy staly poměrně oblíbené u soukromých dopravců a jsou příležitostně využívány například k vedení pracovních a stavebních vlaků při opravách tratí.

Historické lokomotivy[editovat | editovat zdroj]

  • Prototyp 720.001 v Národním technickém muzeu, depozitář Chomutov
    720.001 (Národní technické muzeum, první prototyp)
  • 720.003 (Posázavský Pacifik)
  • 720.087 (České dráhy, Železniční muzeum Lužná u Rakovníka)
  • 720.108 (Posázavský Pacifik)
  • 720 113 (Klub přátel kolejových vozidel)
  • 720.114 (Posázavský Pacifik)
  • 720.139 (České dráhy, zapůjčena Plzeňské dráze)
  • 720.145 (České dráhy)
  • 720.509 (Posázavský Pacifik)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • ŽM – atlas vozidel. Motorové lokomotivy v ČR a na Slovensku, M-Presse 2009
  • Malý atlas lokomotiv 2011, Gradis Bohemia 2011
  • Pod značkou ČKD (90 let výroby lokomotiv), NADAS Praha 1990

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]