Motorový vůz M 130.1

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Motorový vůz řady M 130.1
Vrak vozu M 130.1 v Pardubicích
Vrak vozu M 130.1 v Pardubicích
Tovární označeníŠkoda 7Mo
Škoda 14Mo
Řada dle Kryšpína (ČSD)M 130.1
Základní údaje
VýrobceŠkoda Plzeň
Výroba v letech19321942
Modernizace v letech1950–?
Počet vyrobených kusů113
Období provozu1932–1962
Míst k sezení38/36
Míst k stání12/16
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě12 900 kg, 13 200 kg, 13 500 kg
Délka přes nárazníky10 650 mm,
11 050 mm
Parametry pohonu
Trvalý výkon74 kW, 88 kW
Maximální povolená rychlost60 km/h, 65 km/h
Typ spalovacího motoruŠkoda 6T
po reko: Tatra T 301
Druh palivabenzín
po reko: diesel
Přenos výkonumechanický
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Motorové vozy řady M 130.1 (tovární označení Škoda 7Mo a Škoda 14Mo), vyráběné v letech 19321942, tvořily nejpočetnější řadu motorových vozů ČSD až do dodávek tzv. „hurvínků“ (vozů řady M 131.1) na přelomu 40. a 50. let 20. století. Vozy řady M 130.1 byly vyráběny ve Škodě Plzeň v celkovém počtu 113 kusů.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Vozová skříň byla posazena na pojezdu tvořeném dvěma dvojkolími, z nichž jedno bylo hnací. Hnací agregát tvořený benzínovým motorem Škoda 6T a mechanickou převodovkou (u vozů z první série byla shodná s nákladními automobily) se nacházel ve spodku skříně uchycený na pomocném rámu. Rám karoserie byl dřevěný, z venkovní strany byl oplechován, v interiéru byl obložen překližkou, čela vozů byla průchozí. Vozové skříně byly dvojího typu. Vozy, které byly továrně označeny jako Škoda 7Mo (do vozu M 130.160 včetně), byly dlouhé 10 650 mm a vstup do vozu byl zajištěn uprostřed každé bočnice jedněmi dveřmi. Tyto vozy neměly nijak rozdělený interiér (pouze v jednom rohu byla kabina WC), takže strojvedoucí byl v přímém kontaktu s cestujícími. Později vyráběné vozy Škoda 14Mo (délka 11 050 mm) již byly klasického typu se vstupy v představcích přes oddělené stanoviště strojvedoucího. Vozové skříně první série (M 130.101–124 = Škoda 7Mo1) byly vyrobeny v Ringhofferových závodech, ostatní pocházely z vagónky v Kolíně.

Vývoj, výroba a provoz[editovat | editovat zdroj]

Motorový vůz M 130.1 po úpravě na vlečný vůz Clm v depozitáři NTM v Chomutově

Výroba vozů řady M 130.1 probíhala v plzeňské Škoda mezi lety 1932 a 1942. Vozy typově označené jako Škoda 7Mo (prvních 60 vozů se středním vstupem) byly vyráběny do roku 1935, v letech 1936 až 1942 je následoval typ Škoda 14Mo. Jelikož byla řada M 130.1 velmi početná, její vozy se objevovaly na regionálních tratích po celých Čechách, Moravě a rovněž i na západním a středním Slovensku. Během druhé světové války byl jejich provoz kvůli nedostatku pohonných hmot téměř zastaven, několik vozů ale bylo v roce 1942 rekonstruováno osazením motoru na dřevoplyn.

Po válce byl jejich provoz obnoven, ale po zahájení výroby vozů řady M 131.1 v roce 1948 začaly být pomalu vyřazovány. 10 vozů řady M 130.1 bylo po roce 1950 remotorizováno instalací novějšího motoru Tatra T 301. U některých vozů se zkoušel i alternativní pohon s užitím motoru z autobusu Škoda RO a převodovka Mylius. Vyřazované vozy byly často rekonstruovány na vozy přípojné řad Clm a Cl, některé další byly nadále využívány jako služební (např. elektrifikace tratí). Poslední motorové vozy řady M 130.1 byly v pravidelného provozu vyřazeny v roce 1959 (s původním benzínovým motorem Škoda), respektive 1962 (s novým naftovým motorem Tatra). Do dnešní doby se dochoval jediný vůz typu 7Mo (nyní renovován v Pardubicích) a dvě skříně typu 14 Mo bez muzejního využití.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CASKA, Jiří. Motorové vozy ze Škodovky. Rokycany: Lokálka Group, 1998. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]