Lokomotiva 141

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Elektrická lokomotiva řady 141
(dle označení UIC)
Lokomotiva 141.052 v Praze hl. n.
Staré označení ČSD E 499.1
Tovární označení 20E / 30E
Základní údaje
Výrobce Škoda Plzeň
Rok výroby 1957, 19591960
Počet vyrobených kusů 61
Provozovatel (ČSD), ČD
Období provozu 1957–dosud
Trvalý výkon 2 032 kW
Maximální tažná síla 225 kN
Maximální rychlost 120 km/h
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě 84 t
Délka přes nárazníky 16 140 mm
Rozchod kolejí 1 435 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu Bo´ Bo´
Napájecí soustava 3 kV
Regulace pohonu odporová
Přenos kroutivého momentu Kloubová spojka Škoda
Seznam českých a slovenských lokomotiv

Lokomotiva řady 141 je elektrická lokomotiva na stejnosměrný proud určená k tahání rychlíků, osobních vlaků a lehčích nákladních vlaků. Vychází z předchozí řady 140 a je s ní do značné míry shodná. Hlavní rozdíl oproti předchozí řadě je v použití podvozků vyvinutých již v Československu, nebyly u ní použity žádné licenční komponenty. Lokomotivy řady 141 vyráběla Škoda Plzeň pod typovým označením Škoda 20E (prototyp) a Škoda 30E (sériové stroje).

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Elektrická lokomotiva řady 141 mimořádně z důvodů výluk v čele expresu 130 „Odra“
141.018 pohledem ze stanoviště strojvedoucího

Vývoj prototypu byl zahájen již v roce 1955 a o rok později byla zahájena výroba samotné lokomotivy, která vyvrcholila v roce 1957 vznikem prototypové E 499.101. Ta se pak zkoušela na československých tratích elektrizovaných soustavou 3 kV DC, ale také na napětí 1,5 kV DC v pražském železničním uzlu. Federální ministerstvo dopravy ještě před dokončením zkoušek objednalo 60 nových lokomotiv, určených podobně jako řada 140 pro trasu PrahaKošice. Stejně tak se předpokládalo, že stroje budou univerzální, tedy pro osobní i nákladní dopravu. I v tomto případě se však ukázalo, že v nákladní dopravě s nimi není možné výkonným parním lokomotivám konkurovat. Proto byl jeden stroj - E 499.157 - vybaven jiným převodovým poměrem, který umožňoval zvýšení tažné síly za cenu nižší dosahované rychlosti. Tento stroj byl přeznačen na E 469.001 a stal se tak vlastně prototypem pro pozdější řadu 121. Po nehodě v roce 1976 byla tato lokomotiva přestavěna zpět na původní provedení a přeznačena na E 499.157.

Nutno dodat, že prototypový stroj se od sériových značně odlišoval. Kromě lokomotivní skříně s kulatými okny pocházející ještě od řady 140 měl i řadu technických odlišností, kvůli kterým byl často dlouhodobě odstavován z provozu. Naposledy v letech 19992006, kdy byl odstaven pro chybějící dokumentaci po předcházející rekonstrukci, po které proběhla změna legislativy. V roce 2006 však byl kvůli nedostatku elektrických lokomotiv opět opraven a zprovozněn. Do budoucna by měl najít využití jako muzejní stroj.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

U řady 141 je použita ocelová skříň se dvěma koncovými stanovišti strojvedoucího, do nichž je vstup zvenku vždy dveřmi z levé strany. Mezi stanovišti se nachází strojovna se čtyřmi bočními okny na každé straně (u 141.001 šest kulatých oken). Pohon zajišťují čtyři trakční motory, pro každou nápravu jeden. K nešvarům patřil tvrdý chod podvozků, který byl příčinou častých problémů. Později byly podvozky postupně upraveny a situace se zlepšila. Po počátečních problémech se 141 stala spolehlivou a bezproblémovou lokomotivou.

Provoz[editovat | editovat zdroj]

Lokomotivy byly z výroby dodávány do Prahy, různými přesuny se pak dostaly do Ústí nad Labem a České Třebové. Krátce byla jedna lokomotiva deponována v Žilině. Sloužily jako elitní lokomotivy vozící rychlíky na trati z Prahy do Košic a mezinárodní vlaky z Prahy do Kutné Hory, kde je předávaly lokomotivám na střídavý proud, jež je odvážely dále směrem na Bratislavu a Budapešť. Vozily i osobní vlaky v okolí Prahy a Ústí nad Labem. Ke ztrátě elitních výkonů došlo po roce 1978, kdy byly dodány nové stroje řady 150, které je na trati do Ostravy a Košic z větší části nahradily. Skutečné omezení jejich provozu však přinesly dodávky lokomotiv řady 162 a 163 v letech 19841991. Pro více než 25 let staré lokomotivy tak zbyly pouze méně významné výkony a provozní záloha za jiné řady. V obvodu pražského železničního uzlu vozily nákladní vlaky mezi nádražími. Celá 90. léta zajišťovaly staniční zálohy v Praze hlavním nádraží, odkud odvážely prázdné soupravy vlaků do Odstavného nádraží jih. Posledními pravidelnými výkony na rychlících byly vlaky na trati PrahaHradec Králové v rámci svého působení v hradeckém depu v 90. letech. Později se ještě vyskytovaly na osobních vlacích z Prahy do Benešova u Prahy. V posledních letech byla většina provozních strojů přesunuta do Olomouce, kde vozily osobní vlaky na trati Olomouc – Nezamyslice.

V roce 2009 bylo pět neprovozních lokomotiv této řady pocházejících od Českých drah přepraveno do Polska, kde čekají na další využití.[1] V polovině roku 2016 zbývaly u ČD v provozním stavu poslední dvě lokomotivy čísel 004 (depo Praha-Vršovice) a 012 (depo Děčín), které už ale sloužily pouze jako záložní (při nedostatku řad 162/163) či pro dopravu posilových vlaků.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠTEFEK, Petr. Přeprava lokomotiv řad 121 a 141 ČD do Polska. Stránky přátel železnic [online]. , březen 2009 [cit. 2009-12-07]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]